Ga 4,1-7

Milí bratři a sestry,

dneska je poslední neděle v občanském roce, blížíme se k začátku nového roku a to souvisí s přemýšlením o budoucnosti, o tom, jaký pro nás příští rok bude. Zároveň jsme však v uplynulých dnech slavili Ježíšovo narození a tak nevím, jestli jste ve svých myslích ještě u vánoc nebo už u konce roku starého a začátku nového. Každopádně dneska máme před sebou text apoštola Pavla, který říká, co pro nás z Ježíšova narození plyne, jaký má dosah pro náš křesťanský život i pro naši budoucnost. Ježíšovým narozením z ženy a jeho podřízeností zákonu začalo podle apoštola Pavla dílo vykoupení lidstva z určitého provizorního stavu.

Z Lukášova evangelia můžeme vyvodit, že Ježíšovo podrobení zákonu nastalo hned osmý den po jeho narození, kdy byl obřezán. A právě obřízka je v listu Galatským výrazem pro otroctví zákona. S Kristovým narozením a jeho podřízením zákonu ovšem začala pro lidstvo nová dějinná situace. Skončila doba lidské nedospělosti, kdy musel být člověk obrazně řečeno od Boha voděn za ručičku. Skončila doba, kdy byl člověk podřízen poručníkům a opatrovníkům a nemohl pravomocně rozhodovat sám za sebe. Skončila doba lidského zotročení.

Pro nový stav mezi člověkem a Bohem používá apoštol Pavel příměr z tehdejšího právního života. Nárok na užívání dědictví byl dán určitým věkem dědice, jeho zletilostí. Do té doby nemá na dědictví dispoziční právo a rozhoduje za něj někdo jiný. To odpovídá době před Kristovým narozením. Byla to doba lidské nezletilosti, nedospělosti, podřízenosti jiným autoritám, ale pak přišel Kristus a s ním i doba, kdy se naplnil stanovený čas. A my už žijeme v této době, říká apoštol Pavel. Žijeme v době, kdy jsme před Bohem dospělí. Už nejsme jako otroci, kdy o nás rozhodují jiní, ale jsme Boží děti. Máme nárok na to nazývat se Božími syny a Božími dcerami. A nejen si toho být vědomi, máme taky podle toho žít.

Před tím lidé otročili vesmírným mocnostem, mezi které patřil podle apoštola Pavla i zákon. Boží zákon, který byl lidským hříchem zneužitý tak, že nepřinášel lidem svobodu, ale naopak otroctví. Tento zákon se navíc stal nástrojem rozdělení mezi lidmi. Můžeme si to dobře uvědomit na jedné tehdejší židovské modlitbě, kterou zbožný žid děkoval Bohu za to, že jej neučinil pohanem, otrokem nebo ženou. A přesně na to naráží apoštol Pavel v listě Galatským na konci třetí kapitoly, když říká, že v Kristu už není rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Zpochybňuje tedy právě tyto tři kategorie, které tenkrát představovali největší mezilidské rozdíly. Kristus tyto rozdíly přemosťuje, protože určující je především skutečnost, že člověk patří jemu. Všichni jsou skrze víru dětmi Božími v Kristu Ježíši (v. 26). A i ty hranice, které mezi lidmi stanovil Boží zákon, ztrácí na významu.

Dosavadní rozdíly, včetně toho, jestli je někdo žid a patří tedy na základě svého původu do smlouvy s Bohem, nebo ne, tyto rozdíly nejsou významnější, než je jednota, kterou zakládá Kristus. Je jistě mnoho oblastí, ve kterých jsou výrazné rozdíly mezi lidmi, ale tyto rozdíly nejsou pro vztah k Bohu nijak určující. Díky Kristu všichni věřící získávají status Božích dětí. A co je víc, než být Božím dítětem? Znamená snad patřit k nějakému slavnému rodu víc, než být Božím dítětem? Nebo znamená mít nějaké důležité postavení ve společnosti víc, než být Božím dítětem?

Jistě, sociální rozdíly mezi lidmi jsou dodnes stále velmi výrazné, podobně jako byly v době apoštola Pavla. Dokonce existuje „novodobé otroctví“, nucené práce a pracovní vykořisťování a odhaduje se, že na světě je v současné době kolem 25 milionů lidí, kteří jsou přímo obchodováni jako otroci. Zneužití tísně, podvody, vydírání, psychický nátlak, zneužití prostředí vysoké nezaměstnanosti, to všechno jsou způsoby, jak se dnes lidé stávají otroky. A je spousta dalších významných, i když možná méně křiklavých rozdílů mezi lidmi.

A zároveň stále platí také to, že mnozí lidé jsou „otroky vesmírných mocností“. Nemusí to znamenat jen nesprávné pochopení významu Božího zákona, tak jako to bylo tehdy v případě některých židů v Galácii. Představa o silách, které určují lidský osud, jakési síly, které řídí běh našeho světa a kterým člověk nemá možnost nějak vzdorovat, a proto si je snaží naklonit a tak jim vlastně otročí, tato představa byla a je pro mnohé lidi stále přítomná. Dodnes přežívá např. v různých astrologických praktikách. Podle apoštola Pavla je to však projev lidské nedospělosti nebo zotročenosti lidské mysli.

Apoštol Pavel zde mluví o třech protikladných párech: na jedné straně člověk nedospělý, na druhé straně dědic, na jedné straně otrok, na druhé straně syn, na jedné straně podrobenost zákonu, na druhé straně vykoupení z tohoto stavu. Obrat od prvního stavu, popsaného nedospělostí, otroctvím a podrobeností zákonu, ke stavu druhému, který je příznačný pro dědice, syna a pro vykoupení, tento obrat nastává tím, že se naplnil čas a Bůh poslal svého syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, abychom jím byli vykoupeni a přijati za Boží děti.

To, že my, lidé, jsme Boží děti, začalo tím, že se Boží Syn stal člověkem, že se narodil z ženy. Boží Syn se stal jedním z nás, abychom se my stali Božími dětmi. Bůh tím vytvořil úplně novou situaci, která změnila podmínky lidského vztahu s Bohem. Cílem Ježíšova příchodu mezi nás bylo, abychom se stali svobodnými a dospělými lidmi. Tedy abychom nedělali to, co je dobré a správné, protože nám to předepisuje zákon, abychom to nedělali kvůli nějaké pozemské odměně, ale prostě proto, že máme k Bohu vztah jako k milujícímu Otci.

Myslím, že tuto proměnu lidského stavu vůči Bohu může trochu přiblížit následující příběh. Jeden mocný král měl tři veliké zahrady. A když k němu zavítal na návštěvu sousední král, tak ho po těchto zahradách provázel. V první zahradě pracovalo mnoho dělníků, a když se ten sousední král zeptal: „Kdo jsou ti lidé?“, dostalo se mu odpovědi, že to jsou otroci. Druhá zahrada byla krásnější než ta první a bylo v ní přibližně tolik dělníků, jako v té první zahradě. Když se sousední král zase zeptal: „Kdo jsou ti dělníci?“, tak se dozvěděl, že to jsou královi zaměstnanci. Lidé, kteří pracují za mzdu. Ale když přišli do třetí zahrady, tak ta byla ze všech nejkrásnější, byla mnohem krásnější než ty dvě předchozí. A sousední král se dozvěděl, že lidé, kteří zde pracují, to dělají z lásky ke svému králi.

Domnívám se, že posun ve vztahu k Bohu, který nastal Ježíšovým příchodem, je vlastně posunem v motivaci. Už nejsi otrok, už nejsi nedospělý, nerozhoduje o tobě a za tebe někdo jiný. Nemusíš mít zákonem předepsané, co přesně máš a nemáš dělat. Protože jsi Boží dítě. Ježíšovo narození z ženy a jeho podrobení zákonu znamená, že Bůh přijal lidství, tedy, že přijal člověka se vším jeho omezením, jako své dítě. Takto přijal nás, kteří jsme uvěřili, přijal nás jako svoje děti. A Boží království je tedy naším dědictvím. To je naše budoucnost.

Myslím, že pro nás není úplně snadné to domyslet, vzít to vážně a vyvodit z toho něco zásadního pro náš vztah k Bohu. Ale právě pro to si říkám, že stojí za to znovu a znovu si připomínat, co pro nás Ježíš udělal a co to pro nás znamená.

Hospodine, ty nám dáváš narozením svého Syna svobodu a zároveň nás vedeš k dospělosti, která je zodpovědná. Dáváš nám pro náš křesťanský život motivaci, která je založena na vztahu rodičovské lásky. Prosíme, abychom tě vždycky přijímali jako našeho nebeského Otce, protože ty nás přijímáš jako svoje děti. Amen.