Ez 36,22-27

Ez 36,22-27

Milí bratři a sestry,

protože dnes při bohoslužbách bude pokřtěna Rozálka H., vybral jsem pro dnešní kázání jeden oddíl z proroka Ezechiela, který je předjímkou křtu, tak jak jej známe z textů Nového zákona.

Prorok Ezechiel zde mluví k Božímu lidu, k Izraelcům, kteří se kvůli svým hříchům dostali do Babylonského zajetí. Je to slovo o obnovení a posvěcení Božího lidu, o jejich navrácení do země zaslíbené, ve které nastane znovuosídlení měst a sklízení hojné úrody. Prorok dokonce ohlašuje, že jejich zpustošená země bude krásná jako zahrada v Edenu (v. 35). Tedy návrat do země zaslíbené přirovnává k návratu do ráje. Těmito vizemi pak pokračuje čtený oddíl dál, ale já bych se chtěl zaměřit na určitou rozhodující událost, která je předpokladem vnější obnovy života v zaslíbené zemi. Tímto předpokladem je obnova vnitřní. Očištění a proměna nitra, která je vyjádřena darem nového ducha a nového srdce.

Prorok Ezechiel mluví o rozhodující proměně, která je něčím, co v nitru lidí způsobí sám Hospodin. A právě o tom je oddíl, který jsme četli. Boží lid projde vnitřní obnovou. Prorok zdůrazňuje, že je to Boží dar, že sám Hospodin chce tímto způsobem prokázat lidu milosrdenství a přízeň. Hospodin totiž, když se stal Bohem Izraele, tak spojil svatost svého jména s tímto lidem. Také my, jako současný Boží lid, můžeme svým jednáním Boží jméno posvěcovat, nebo také znesvěcovat.

Izraelci tenkrát Boží jméno znesvěcovali, takže bylo v opovržení u okolních národů. To, co se stalo Izraelcům, vzbuzovalo u okolních národů posměch. A proto se Hospodin rozhodl, že svůj lid zachrání a navrátí je do jejich země, kterou jim dal. Ale aby to mělo smysl a lid v této zemi dobře žil, musí tomu předcházet jejich očištění.

Ezechiel líčí tuto očistu podle Mojžíšova zákona o rituálním očišťování, které se provádělo pokropením čistou vodou. Takovéto rituální omývání samo o sobě ovšem nemohlo očistit lid od hříchu, očištění od hříchu je pouze Božím dílem. Jenom Bůh může zahladit lidský hřích. A proto tady Bůh sám mluví o tom, že on pokropí svůj lid čistou vodou a budou očištěni (v. 25). A protože se nejedná jen o vnější očištění, ale o proměnění jejich nitra, tak se hned v zápětí dodává: „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha“ (v. 26).

Skutečné očištění totiž může nastat, jen pokud nastane proměna lidského nitra. My se můžeme snažit o změnu svého jednání, o změnu svých postojů, ale jenom Bůh nám může dát zásadní proměnu, která poznamená i naše srdce. Prorok to vyjadřuje tím, že jejich netečné, nevnímavé a tvrdé srdce, doslova srdce kamenné, Bůh odstraní z jejich těla. A místo něho jim dá srdce z masa, tedy srdce poddajné, vnímavé a cítící, srdce otevřené vůči Bohu, vůči jeho slovu a jeho vedení. Jedná se o proměnu jejich netečnosti, ve které člověk není schopen reagovat na Boží podněty. Toto je skutečné očištění, které je představeno pokropením čistou vodou a obnovou srdce a ducha.

Vodu běžně používáme na umývání. Voda smývá nečistoty. Tomu dobře rozumíme, ale tady je pokropení čistou vodou použito jako výraz pro mnohem hlubší, pro vnitřní očištění. A tak je tomu i při křtu. Při křtu používáme vodu, ale nejde při něm o vnější obmytí. Ta voda chce vyjádřit, chce zviditelnit, že sám Bůh očišťuje křtěného člověka a to znamená, že mu proměňuje srdce, že vstupuje do jeho nitra. Křest vyjadřuje, že Bůh z našeho necitlivého a netečného srdce dělá srdce vnímavé, abychom žili správným způsobem života.

U motivu proměny lidského srdce bych se chtěl ještě na chvíli pozastavit, protože je nesmírně důležitý. Prorok Ezechiel v 18. kapitole reaguje na reptání Izraelců v Babylonském zajetí, kteří si stěžovali, že se tam dostali kvůli hříchům svých otců. Říkali tehdy: „Naši otcové hřešili a my za to teď tady trpíme tím, že jsme přišli o svou zemi a musíme žít v područí Babyloňanů. My za to, co se nám stalo, nemůže, my trpíme za vinu našich předků. A to není od Boha spravedlivé.“

A Bůh jim na to prostřednictvím proroka Ezechiela říká, že tomu tak není, že každý nese důsledky svých vlastních hříchů. Ezechiel jim říká: „Obraťte se a odvraťte se ode všech svých nevěrností… a obnovte své srdce a svého ducha.“ (Ez 18,31). Doslova jim říká: „Učiňte sobě srdce nové a ducha nového. A budete žít.“ Když obnovíte své srdce, když proměníte své nitro, tak budete žít. To je výzva k radikální proměně jejich myšlení. Přemýšlejte jinak, konejte to, co je správné a budete žít a dobře se vám povede.

Jenomže se ukazuje, že Boží lid toho není schopen, že oni si nedokážou učinit nové srdce. A to je výraz lidské tragédie. V 33 kap. Hospodin Ezechielovi říká: „Přicházejí k tobě, jako když se schází lid k rokování, a sedají si před tebou jako můj lid. Poslouchají tvá slova, ale podle nich nejednají. V ústech mají horoucí slova o tom, co udělají, ale jejich srdce tíhne za jejich mrzkým ziskem.“ (v. 31). Oni přichází, aby slyšeli Boží slovo, přichází k Ezechielovi a poslouchají, co jim říká, dokonce sami horlivě mluví o tom, co udělají, chtějí jednat podle Božího slova, ale jejich srdce, to jejich srdce tíhne k něčemu úplně jinému. Oni nedokážou obnovit své srdce, nedokážou změnit své nitro, které v posledku zajímá jen to, jaký jim to přinese materiální zisk. Jejich nitro zajímá jen to, co z toho budou mít.

A proto Bůh říká: „Pokropím vás čistou vodou a budete očištění… a dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha, učiním, že se budete řídit mými nařízeními, pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem.“ (v. 25-28).

Když dneska budeme křtít Rozálku Oseckou, když ji budeme kropit čistou vodou, tak tím chceme vyjádřit svou naději, že Bůh jí bude obnovovat v jejím nitru. Že bude působit na její srdce a na jejího ducha, že udělá to, čeho my sami nejsme schopni, totiž její vnitřní proměnu tak, aby její srdce bylo vnímavé vůči Božímu slovu, aby se nezajímalo jen o její vlastní zisk. Aby platilo, že patří k Božímu lidu a Hospodin je jejím Bohem.

Její rodiče, prarodiče, kmotři a vůbec všichni, kdo ji budou vést k Bohu, pro ni mohou sehrát roli proroka, který vyřizuje Boží slovo. Mají jí dosvědčit, že je pokřtěná, tedy že jí Bůh očistil, obnovil její srdce a přijal ji za svou.

Ta Boží slova: „Budete mým lidem a já vám budu Bohem“ - jsou slova smlouvy, která vyjadřuje, že patříme k Bohu a Bůh patří k nám. Do této smlouvy vstupujeme křtem, který znázorňuje, že nás Bůh očišťuje a obnovuje v našem nitru, v našem myšlení. Bůh proměňuje to, co sami změnit nedokážeme a v tom je naše naděje na nový život, na život věčný. Amen.