Ex 7,8-13 (pro děti)

Ex 7,8-13

Děti, víte, že v Bibli je příběh o souboji draků. Nevíme přesně, jak tito draci vypadali, možná jako hadi, možná jako krokodýli. Ale zkuste si představit, jak spolu zápasí krokodýli, je to určitě velmi dramatický boj. A o tom je dnešní biblický příběh, který je zapsaný v Ex 7,8-13.

Děti, minule jste si na nedělce vyprávěli o Mojžíšovi, kterému se ukázal Bůh, aby ho povolal jako vysvoboditele Izraelského národa. Víte, proč potřebovali Izraelci vysvobodit? Ano, protože byli otroci, to znamená, že museli těžce pracovat a nic z toho neměli, byli bití od poháněčů, od dozorců a dokonce jejich děti byly házeny do Nilu, do velké řeky, která teče v Egyptě… Jejich situace byla velmi zlá a tak volali k Bohu, aby jim pomohl, aby je vysvobodil.

A Bůh je vyslyšel a rozhodl se jim pomoct. A je zajímavé, koho si k tomuto vysvobození vybral, koho si použije. Ano, Mojžíše a jeho bratra Árona. Ale proč právě Mojžíše? Děti, co myslíte, byl Mojžíš ze všech nejchytřejší? Uměl ostatní nejlépe přesvědčovat? Byl ze všech nejvýmluvnější? Teď je krátce po volbách, před kterými politici předváděli svoji výmluvnost, protože výmluvnost je důležitá vlastnost každého politika. Politik musí umět svými slovy lidi zaujmout, přesvědčit a získat pro svou věc, aby ho zvolili.

Ale co myslíte, byl takový Mojžíš? Byl by dneska Mojžíš úspěšným politikem? Nebyl, Mojžíš vůbec takový nebyl. Naopak Mojžíš Hospodinu namítal: „Já jsem neobratný v řeči.“ (6,30). Já neumím mluvit tak, abych někoho přesvědčil. Faraon, egyptský král, když za ním přijdu a řeknu mu, aby propustil Izraelce z otroctví, tak mně neposlechne. To nebyly žádné Mojžíšovy výmluvy. Nebyly to jeho vytáčky, protože by se mu nechtělo svůj národ zachránit. Ne, on říkal pravdu, viděl se pravdivě. Faraon ho opravdu nevyslyšel a Izraelce nechtěl propustit.

Ale o Mojžíšovi nám to říká něco důležitého. On byl k Bohu upřímný a pravdivý. A Hospodin svěřuje vysvobození svého lidu právě takovémuto člověku. Mojžíš je člověk, který má nedostatky, ale důležité je, že není domýšlivý, že ví o svých chybách a umí je přiznat.

To, že Mojžíš není obratný v řeči, vůbec nevadí. Bůh mu pošle na pomoc jeho bratra Árona a ten bude říkat před faraónem to, co mu Mojžíš řekne. Ale hlavně, Mojžíš neměl faraona přesvědčit svými slovy, nýbrž znameními od Boha. Ne svou výmluvností, ale tím, co udělá. A v tom se ukáže Boží moc.

A tady jsme u toho napínavého vyprávění o tom, jak Mojžíš s Áronem přišli k faraonovi a měli mu ukázat znamení Boží moci. Tedy doklad toho, že je posílá Bůh, že Bůh chce, aby faraon propustil Izraelce z otroctví. A tím znamením Boží moci bylo právě to, že Áron vzal svou hůl, hodil ji před faraona a před jeho služebníky na zem a ona se proměnila v draka. To je jistě znamenitý kousek. Ale proč Bůh dává právě toto znamení? Mělo to snad faraona vystrašit? Mělo mu to říct: „Podívej se, co dokážeme, dej si na nás pozor! My umíme vyčarovat draka.“

Z dalšího vyprávění zjistíme, že to na faraona příliš neplatilo, protože on měl mezi svými služebníky čaroděje a ti uměli udělat totéž. Podle židovského vyprávění, které se nám zachovalo v Novém zákoně, byli tito čarodějové dva bratři, kteří se jmenovali Jannés a Jambrés. Tak tady proti sobě stáli bratři Mojžíš s Áronem a bratři Jannés s Jambrésem. Ti taky hodili každý svou hůl na zem a ty hole se taky proměnili v draky. Jak si to máme vysvětlit? Jak to, že egyptští čarodějové napodobili znamení Boží moci?

Dočetl jsem se, že zaklínači hadů v Egyptě dodnes předvádí podobný trik s hady. V záhlaví hadů se nachází nerv, který po stlačení způsobuje strnulost, takže had, když se správně chytí za hlavou, tak ztuhne jako hůl a když ho potom hodí na zem, tak se obnoví jeho pohyblivost. A možná právě to udělali tenkrát Jannés s Jambrésem před faraonem, aby ukázali, že oni mají stejnou moc jako Bůh. A že tedy nemusí Boha poslouchat.

Ale ten příběh pokračuje dál. Dojde k souboji mezi těmito hady nebo draky a ta Áronova hůl pohltí hole těch dvou čarodějů. A to mělo faraona varovat, protože drak v jeho myšlení představoval sílu Egypta. Ať už v podobě krokodýla, asi víte, že krokodýli žili v Nilu a byli v Egyptě uctíváni jako božstvo, nebo drak v podobě kobry, kterou měl faraon ve znaku. A když jsou tito draci, které udělali egyptští čarodějové pohlceni drakem, kterého udělal Bůh, tak to jasně oznamuje Boží vítězství nad mocí Egypta. Boží vítězství nad mocí, která zotročovala Boží lid.

Podle jednoho biblického proroka (Ez 29,3 a 32,2) je drakem nazván přímo sám faraon. Vznik draka z Áronovy hole tedy ukazuje Boží vládu nad Egyptem i nad samotným faraonem. Čarodějové jsou sice schopni napodobit Boží činy, dokážou taky proměnit hůl v hada, ale už nejsou schopni zabránit tomu, aby byly jejich proměněné hole pohlceny holí Áronovou. Tím, že napodobili to, co udělal Bůh, se vlastně chytili do pasti, protože jejich draci byli pohlceni a čarodějové tak přišli o svoje kouzelné hůlky.

Jakoby se tady odehrálo jakési divadlo, ten souboj draků je divadlo, které má ukázat, jak to všechno dopadne. Jeden Áronův drak bojuje proti přesile, proti dvěma drakům egyptských čarodějů, kteří ovšem nezvítězí. A to jasně ukazuje porážku Egypta a faraon tomu musel dobře rozumět.

Ale s faraonem ani tohle nepohne. Četli jsme, že jeho srdce se zatvrdilo, mohli bychom říct, že faraon byl zatvrzelý, že byl natvrdlý. Odmítá přijmout svoji porážku. Možná to děti taky znáte, že se vám taky těžko přijímá porážka, že když prohráváte tak se začnete vztekat, naštvete se…

Faraonovo srdce bylo neoblomné. A to byl velký problém, protože tím sobě i celému Egyptu způsobil velké problémy. Protože nechtěl Boha poslechnout, tak vzápětí na Egypt přijdou pohromy, kterým říkáme deset Egyptských ran. Děti, vy je většinou znáte, nejdřív se voda promění v krev, pak se všude objeví spousta nepříjemných žab (o tom mám pro vás obrázek, který si dneska odnesete) a tak to bude pokračovat dál, až nakonec faraon stejně Izraelce propustí. Dokonce je vyžene.

Všechny ty nepříjemnosti by si faraon mohl ušetřit, kdyby nebyl zatvrzelý a na základě toho souboje draků uznal Boží moc. Protože ten souboj draků je obrazem duchovního boje, boje Boha proti nečistým silám, které nakonec prohrají. A záleží na nás, kde v tomto boji budeme stát my.

Zazpíváme teď písničku o předivné Boží moci.