Ex 33,17-23

Ex 33,17-23; první četní Mk 6,45-52

Milí bratři a sestry,

minulou neděli jsme přemýšleli o tom, proč si Mojžíš zahaloval tvář, a co to pro nás znamená v duchovním smyslu mít zahalenou nebo odhalenou tvář. Dnešní biblický text je z předchozí kapitoly a představuje nám Mojžíše jako toho, kdo chce být ujištěn o tom, jaký je Hospodin. Mojžíš chce spatřit Hospodinovu slávu (v. 18).

Mojžíš o to žádá po té, co se mu podařilo usmířit velký hřích, kterého se Izraelci dopustili, když si udělali zlatého býčka a uctívali ho jako Boha, který je vyvedl z Egyptského otroctví. Hospodin jim na Mojžíšovo naléhání odpustil, ale už nechtěl jít v jejich středu (33,3). Mojžíš dosáhne i toho, že Hospodin osobně půjde dál se svým lidem (33,14), ale Mojžíšovi to jakoby stále nestačí a chce ještě něco dalšího.

„Hospodine, rád bych tě požádal ještě o jednu věc. Dovol mi… dovol mi spatřit tvou slávu.“ Mojžíš chce vidět, kým je Hospodin v hloubi, kým je sám o sobě. Chce být ujištěn o tom, jaký vlastně Hospodin je. To, že Hospodinova sláva je výrazem, který zastupuje samotného Hospodina, je vyjádřeno ve verši 22, kde Hospodin Mojžíšovi říká: „Až tudy bude přecházet moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu.“ To, že bude kolem Mojžíše přecházet Hospodinova sláva je jinak řečeno to, že kolem něho přejde sám Hospodin. Takže Mojžíš, když chce vidět Hospodinovu slávu, tak chce vlastně vidět Hospodina.

Tato Mojžíšova prosba nemusí být přemrštěná, když uvážíme, že Hospodinova sláva se už dvakrát před tím ukázala celé pospolitosti Izraelců: „Když mluvil Áron k celé pospolitosti Izraelců, obrátili se k poušti, a vtom se ukázala v oblaku Hospodinova sláva.“ (Ex 16,10) A o něco později se ukázala znova na hoře Sinaj: „Hospodinova sláva přebývala na hoře Sínaji a oblak ji přikrýval po šest dní. Sedmého dne zavolal Hospodin na Mojžíše zprostřed oblaku. Hospodinova sláva se jevila pohledu Izraelců jako stravující oheň na vrcholku hory.“ (Ex 24,16-17)

Hospodinova sláva se jeví být nebezpečná, je jako stravující oheň. Ale zároveň je jasným důkazem Hospodinovy přítomnosti. Mojžíš pro sebe žádá něco, co už dvakrát před tím viděl celý národ Izraele. Možná chce Mojžíš vidět, že Hospodin je stále týž. Že je stejný i po hříchu, kterého se lid dopustil uctíváním zlatého býčka. Pokud mu Hospodin ukáže svoji slávu, bude to pro něho vrcholný důkaz Hospodinova odpuštění. Mojžíš se o tom potřebuje ujistit.

My také někdy potřebujeme být ujištěni o tom, že nám bylo odpuštěno. A když se jedná o něco závažného, tak nám většinou také nestačí jen slova, chceme vidět nějaký důkaz, nějaký další projev přízně, který nás přesvědčí. Mojžíš tuší, že zářez do vzájemného vztahu mezi Hospodinem a Izraelem, je po hříchu se zlatým býčkem velmi hluboký. Proto chce vidět Hospodinovu slávu. Nejen s ním mluvit tváří v tvář, ale také ho spatřit tváří v tvář.

Hospodinova odpověď na tuto Mojžíšovu žádost je pozoruhodná. Mojžíš říká: „Dovol mi spatřit tvou slávu!“ a Hospodin mu odpovídá: „Všechna má dobrota přejde před tebou…“ (v. 18 a 19). Místo slávy mluví Hospodin o své dobrotě. Dobrota, to je morální kategorie. Je to souhrn těch Božích vlastností, které má člověk následovat, má je také projevovat, má o ně ve svém životě usilovat.

Bohu se nemůžeme podobat v jeho věčnosti nebo moci, ale můžeme se mu podobat v jeho dobrotě. Hospodinovu slávu tvoří všechny jeho vlastnosti, je to jejich souhrn a část z nich jsou vlastnosti, které se projevují právě jeho dobrotou. První dvě z těchto vlastností jsou zde přímo uvedeny. Je to jeho smilování a slitování. Hospodin říká: „Smiluji se, nad kým se smiluji a slituji se, nad kým se slituji.“ (v. 19). To znamená, že smilování a slitování bude Hospodin projevovat podle své vůle.

Se smilováním souvisí slovo „milost“, která znamená nezaslouženou přízeň, náklonnost, pozornost nebo pomoc, kterou projeví ten, kdo je v postavení moci, tomu, kdo je bezmocný a potřebuje takovýto projev náklonnosti a zároveň si ho nemůže nijak zasloužit nebo nárokovat.

Ta druhá vlastnost, slitování, to je projev soucitu, který je vyvolaný tím, že se člověku až sevřou útroby, když vidí, jak se někdo trápí (srov. Jr 31,20). Slitovat se znamená být citlivý a vnímavý, znamená to nechat se zasáhnout utrpením druhého a zareagovat na ně. Když člověk dokáže takto reagovat, je milostivý a slitovný, tak to znamená, že následuje Hospodina. Takto to říká i Ježíš: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (L 6,36)

To, že tuto část Hospodinovi slávy máme následovat, je naznačeno tím, že Hospodin Mojžíše postaví do rozsedliny ve skále, zakryje ho svou dlaní, nechá kolem něj projít svou slávu a pak dlaň odtáhne a Mojžíš spatří jeho slávu zezadu.

Hospodinovu slávu lze spatřit pouze takto zezadu. Zezadu můžeme Hospodina spatřit, když ho následujeme. Hospodin nás předchází, předchází nás svým jednání a my můžeme jít v jeho stopách. On jedná jako Bůh milostivý a slitovný a my ho v tom můžeme následovat. To je způsob, jak lze spatřit Hospodinovu slávu. Nechat se inspirovat jeho dobrotou a následovat ji.

Mojžíš před tím Hospodina prosil: „Dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel milost ve tvých očích!“ (v. 13). Poznat Hospodinovu cestu, poznat způsob jeho jednání, znamená poznat Hospodina a najít u něj milost. Právě milost je to, čím se vyznačuje Hospodinova cesta, milost je způsob Hospodinova jednání, které Mojžíš v tak bohaté míře zakouší. Mojžíš poznává Hospodina jako toho, kdo svému lidu odpouští hřích a kdo je ochoten s nimi dále pokračovat na cestě do zaslíbené země.

Podobně jako Mojžíš, Hospodinovu cestu poznáváme tehdy, když u něj nacházíme milost. A zároveň jsme na tuto cestu hledání a nacházení milosti pozvaní, jsme pozvaní k tomu ji také následovat, být milosrdní, tak jako je on milosrdný. To je cesta, která vede do odpočinutí. Hospodin Mojžíšovi v následujícím verši říká: „Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.“ (v. 14). Odpočinutí je kvalitou zaslíbené země, je to odpočinutí od nepřátel a od útlaků, od strachů. Je to kvalita života v zaslíbené zemi. Tato kvalita se nám nabízí, když jdeme s Hospodinem, když jdeme jeho cestou, když následujeme jeho dobrotivost. Amen.