Da 9,17-19

Da 9,17-19

Milí BaS,

dnes je třetí neděle před postní dobou. Vánoční doba skončila, před námi je doba postní, která za nedlouho začne. Z liturgického hlediska se nacházíme v tzv. mezidobí. Jedním z liturgických textů, který připadá na dnešní neděli, je verš z Danielovi modlitby: „Nakloň můj Bože své ucho a slyš, otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť ne pro své spravedlivé činy ti předkládáme své prosby o smilování, ale pro tvé veliké slitování.“ (Da 9,18).

Z knihy Daniel většinou známe příběhy o Danielovi ve lví jámě nebo o třech mládencích v ohnivé peci. Možná také sen krále Nabukadnesara o veliké soše složené z různých materiálů. Tato socha představuje následnost světových mocností starověku až do příchodu Božího království. Ale kniha Daniel obsahuje také tzv. apokalyptické pasáže, které jsou nesnadné na výklad. Slovo apokalypsa znamená odhalení budoucnosti, která se týká konce dějin. Apokalypsa nabízí výhled k Božímu soudu na konci času a k prosazení konečné Boží vlády nad světem. I jméno Daniel znamená „soudce můj je Bůh“.

Křesťané už od doby církevních otců vztahovali naplnění mnohých Danielových apokalyptických vizí na Ježíše Krista. Devátá kapitola knihy Daniel je z větší části tvořena Danielovou modlitbou, po které následuje kratší oddíl, který vyjadřuje zjevení budoucích událostí. A v tomto oddíle nacházíme jediné místo z celého Starého zákona, které předpovídá násilnou smrt mesiáše.

Ježíš, podle Lukášova evangelia, po svém vzkříšení říká učedníkům: „To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš toto vše vytrpět ...?“ (L 24,25.26). Kdybychom se ptali, na které prorocké místo může Ježíš, popř. evangelista, myslet, když mluví o smrti mesiáše, stěží bychom našli jiné než právě 26. verš z 9. kapitoly knihy Daniel: „Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již.“ Pomazaný, tedy mesiáš, bude doslova „vyťat“. Je to slovo pro násilnou smrt. V zákonných ustanoveních Mojžíšových knih se tímto slovem označuje odsouzení na smrt. Pomazaný bude vyťat a nebude již.

Slova „a nebude již“ lze vnímat tak, že pomazaný zůstane bez jakékoli pomoci, nikdo mu nepomůže (srov. Da 11,45). Některé starověké překlady čtou text s malou textovou obměnou tak, že s pomazaným nebude proveden soud ve smyslu řádného soudního procesu. Mesiáš byl odstraněn bez spravedlivého soudu, ale právě jemu je nakonec svěřen soud nad celým světem. Vztáhnout tuto předpověď na Ježíše Krista lze tedy velmi dobře.

Odhalení těchto vizí budoucnosti předchází Danielova modlitba, ze které jsme slyšeli úvodní čtení. Tato modlitba může být inspirativní i pro nás dnes. Daniel touto modlitbou reagoval na to, že četl knihu proroka Jeremjáše a porozuměl z ní tomu, že babylonské zajetí Božího lidu a doba zpustošení Jeruzaléma má trvat sedmdesát let. Daniel si při tom uvědomil, že se nachází na konci této doby, že těch sedmdesát let už uplynulo. Nyní je čas na změnu. Měl by nastat návrat Božího lidu do jejich země a obnovení svatého města Jeruzaléma. Když si to Daniel uvědomil, začal se modlit.

V knize Daniel je to sedmá a poslední modlitba. Je nejdelší a nejdůležitější. Je univerzální v tom smyslu, že zahrnuje celý Boží lid. Daniel tuto modlitbu doprovází půstem a rituálem pokání, který vyjadřuje naléhavost jeho modlitby. Daniel, podobně jako mrtvý člověk, nepřijímá potravu (postí se), je zahalený do žíněného roucha, do jakési pytloviny, která představuje rubáš a je posypaný popelem, který znázorňuje lidskou konečnost, rozpad na prach. Všechny tyto doprovodné projevy jeho modlitby vyjadřují vědomí pomíjivosti života a naprostou vydanost Bohu.

V tomto jednání je pro nás Daniel příkladem. Čte bibli, přemýšlí o své současnosti, o stavu, ve kterém se nachází Boží lid a naléhavě se modlí. Je to zároveň kající modlitba. Daniel v ní vyznává hříchy svého lidu. Stav Božího lidu, města Jeruzaléma i svatyně (chrámu) vyjadřuje Daniel slovem „zpustošený“ (šamém). Dvakrát se zde toto slovo opakuje: zpustošená je svatyně (v. 17) a zpustošený je Boží lid i město Jeruzalém (v. 18).

Slovo, které vyjadřuje tento stav, se ve vztahu ke chrámu ozve také v tom, co o něm předpovídá Ježíš: „Hle, váš dům se vám ponechává pustý.“ (Mt 23,38). Je to pustota, která vnějšně viděno znamená zničení, zpustošení, ale vnitřně viděno je to něco, co můžeme vyjádřit českým slovem „bohapustý“. Opuštěný Bohem. To vnější zpustnutí je důsledkem vnitřní pustoty.

Daniel tímto slovem nepopisuje jen stav zničené chrámové budovy, ale i stav duchovně zpustošeného Božího lidu. Důležité ovšem je, že Daniel na tento stav reaguje naléhavou modlitbou. Předkládá tento stav Bohu a vyzývá jej k tomu, aby se ujal iniciativy. Aby způsobil nápravu. Mimo jiné Hospodinu říká: „Neprodlévej!“ (v. 19). Můžeme to přeložit také jako: „Neotálej!“ „Nemeškej!“ Tuto výzvu, adresovanou Bohu, nacházíme na několika místech v žalmech (Ž 40,18; Ž 70,6). Je to vždy výraz naléhavé touhy po Božím jednání, kterou vyjadřuje člověk pociťující nespravedlnost tohoto světa a svůj bídný stav.

Ohlas této modlitby nacházíme v závěru Janova Zjevení: Duch i nevěsta (tedy církev) praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života ... Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ (Zj 22,17.20). Kdo žízní, kdo touží, kdo palčivě prozívá Kristovu vzdálenost, ať volá „přijď!“. Přijď království tvé.

U Daniela takovéto volání začalo tím, že byl soustředěný na Hospodinovo slovo, které četl, a ono k němu nově zaznělo. Zaznamenané slovo Hospodinovo, na které reagoval naléhavou modlitbou, se pak pro něj stalo nositelem aktuálního oslovení. Toto oslovení Daniel zprostředkoval tím, že je předkládá ve své knize. Jsou to slova, která se netýkají jen jeho současnosti, ale přesahují až do dnů mesiáše - Ježíše Krista. Jím vyvrcholil zápas o obnovu zpustošeného Božího lidu. Toto zpustošení vzal mesiáš na sebe. Byl vyťat ze země živých, byl popraven bez řádného soudu. Ale tím zároveň nastala obnova smlouvy mezi Bohem a jeho lidem. Došlo k obnovení duchovně zpustošeného Božího lidu. Vznikla církev, která podobně jako Daniel volá k Bohu: „Neprodlévej a přijď!“ Amen.