1Kr 18,30-39

1Kr 18,30-39

Milí bratři a sestry,

začnu dnešní kázání citátem z knihy Zjevení Janova: „Vtom jsem viděl jinou šelmu, jak vyvstala ze země: měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Z pověření té první šelmy vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a její obyvatele, aby klekali před první šelmou, které se zahojila její smrtelná rána. A činí veliká znamení, dokonce i oheň z nebe nechá před zraky lidí sestoupit na zem.“ (Zj 13,11-13).

Spor o uctívání pravého Boha je stále živý. Šelmy, které jsou popsané v knize Zjevení, si činí nárok na to, aby byly lidmi uctívané jako Bůh. A dokonce činí veliká znamení, nechají sestoupit oheň z nebe na zem. To byl rozhodující důkaz o tom, kdo je pravý Bůh ve sporu mezi Elijášem a Baalovými proroky na hoře Karmel. Elijáš tam říká: „Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh." (1Kr 18,24).

Události na hoře Karmel začínají rozhovorem Izraelského krále Achaba s prorokem Elijášem. Achab obviní proroka Elijáše z toho, že způsobil smrtonosné sucho, které již tři roky sužuje Izrael. Achab se tím snaží ospravedlnit sám sebe a učinit zodpovědným za sucho někoho jiného. Ale Elijáš mu oponuje: „Vinen jsi ty a ti, kteří uctívají boha Baala.“ Achab se zeptá: „Jak to?“ „Protože uctíváte modlu, která nefunguje.“ „Že nefunguje?“ A když na to Elijáš řekne „tak to vyzkoušejme,“ Achab už nemůže ustoupit. On samozřejmě nepočítá s tím, že nějaký Hospodin je živý, to je pro něj jen pověra. Když tedy vsadí na to, který bůh zasáhne, je podle něj předem jisté, jak to dopadne: nezasáhne nikdo. Teprve pak si to bude moct ze své mocenské pozice vypořádat s tzv. prorokem Elijášem. Kdyby jej dal popravit hned, učinil by z něj Hospodinova mučedníka a aktivizoval tak jeho stoupence, ale když přistoupí na Elijášovu nabídku a Hospodin nezasáhne, tak bude Elijáš odhalen jako lhář, bude popraven a od Hospodinových ctitelů bude jednou pro vždy pokoj. A tak Achab souhlasí s Elijášovou výzvou ke zkoušce, kdo je pravý Bůh.

Ovšem pozor. Elijáš, když vyzívá k tomu, aby Boha vyzkoušeli, nejedná nijak svévolně. Zkoušku si nevymyslí on, ale jedná podle Hospodinových pokynů: Před rozhodujícím okamžikem, kdy už má být zapálena hranice s obětí, se Elijáš modlí: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova.“ (v. 36). Tato modlitba tedy svědčí o tom, že Elijáš nechce zkoušet Boha svévolně, nýbrž že ve všem jedná podle Hospodinova slova. Jedná s důvěrou v to, co Bůh říká. Ví, že pokud Bůh nezasáhne, bude ho to stát život.

Protože Elijáš vstupuje do zápasu, který vede Hospodin, nemůže si být zcela jist, jak to pro něj dopadne. Neví, jestli se nestane mučedníkem pro víru v Hospodina, ale přesto jde a riskuje svůj život. Plně důvěřuje Hospodinu a vsadí všechno na jednu kartu. Izraelcům před rozhodujícím okamžikem říká, tak se rozhodněte, poskakujete na obě strany. Uctíváte Baala i Hospodina, chcete to mít pojištěné na všech stranách, ale to nejde. Buďto je bohem Baal, nebo Hospodin. Je to spor o to, kterého Boha uctívat, ale také jak jej uctívat. Když Elijáš Izraelcům říká „poskakujete na obě strany“, tak tím naráží na to, co dělali Baalovi ctitelé. Lidé při balistických průvodech všelijak poskakovali, aby se uvedli před Baalem do vytržení. Tento způsob vzývání Boha se nejspíš lidem velice líbil, proto to dělali nejen před Baalem, ale i před svým Hospodinečkem a tak jej znevažovali.

Baalovi kněží na Karmelu takto poskakovali kolem Baalova oltáře, aby přijal jejich oběť. Snaží se svou aktivitou vybudit k aktivitě Baala. Pak se dokonce zraňují, jakoby přinášejí oběť své vlastní krve, křičí a dělají všechno pro to, aby Baal zasáhnul, ale ani po dlouhém snažení se nic nestane.

Pak přijde řada na Elijáše. Ten opraví pobořený Hospodinův oltář. Dá na něj 12 kamenů, které představují 12 kmenů Izraele. Elijáš tak naznačuje, že chce sjednotit celý Izrael a přivést jej zpátky k uctívání Hospodina. Pak připraví oběť a nechá všechno důkladně polít vodou. Aby bylo jasné, že se nejedná o žádné samovznícení. A pak se modlí: „Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ (v. 37). Prostá modlitba, ve které Elijáš neprosí za sebe, ale za svůj lid, za jejich obrácení. A pak sestoupí oheň z nebe a všechno pohltí, oběť i s oltářem. Jasný důkaz před zraky všeho lidu. Všem je najednou jasné, kdo je pravý Bůh. Je to smrtelná rána všemu modlářství v Izraeli. Řekli bychom happy end. Dobře to dopadlo. Ale příběh o uctívání pravého Boha ještě nekončí. A tady se vrátím k tomu čtení v úvodu dnešního kázání.

Jsou tam popsány šelmy, nějaké mocnosti, které se nechají uctívat jako Bůh. Druhá šelma „nutí zemi a její obyvatele, aby klekali před první šelmou, které se zahojila její smrtelná rána. A činí veliká znamení, dokonce i oheň z nebe nechá před zraky lidí sestoupit na zem.“ Najednou to už není tak jasné. Už neplatí jako za Elijáše, že „Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.“

Bratři a sestry, žijeme v době, kdy není snadno rozpoznatelné, kdo je pravý Bůh, protože Bůh se vytratil ze středu lidského zájmu. Některým lidem živého a pravého Boha nahrazují různé ideologie, které Boha napodobují svým nárokem na přední místo v lidských životech. V dnešním světě dochází k nárůstu fanatismu a extremismu, politického, ideologického, nacionalistického, náboženského. Ale nelze patřit nějaké velké myšlence tak, jako lze patřit Bohu.

Další alternativou vztahu k Hospodinu bývá moderní baalismus, tedy majetnictví, vlastnictví, protože Baal hebrejsky znamená „majitel“ nebo „vlastník“. V této poloze dostává zápas o to, jestli uctíváme Baala nebo Hospodina také velmi konkrétní podobu.

Třetí náhražkou vztahu s Bohem je uspokojování vlastní touhy po nadpřirozených věcech, po zázracích, po mimořádných úkazech. Ale to je v oblasti duchovní orientace také velmi zrádné. Na zázraky se nelze spoléhat. To, že se děje něco nadpřirozeného není samo o sobě žádným důkazem toho, že za tím stojí Hospodin.

Jestliže v době proroka Elijáše bylo sestoupení ohně z nebe na zem projevem Hospodina, tak dnes je něco podobně efektního a spektakulárního spíše projevem moci, která chce člověka od pravého a živého Boha odvést. Domnívám se proto, že Hospodin dnes nechce, abychom se pro něj rozhodovali pod tlakem nějakých nadpřirozených důkazů. Rozhodnutí pro Hospodina musí pramenit z toho, že jej poznáváme tak, jak se nám dává poznat skrze Ježíše Krista. Naše rozhodnutí pro něj máme udělat, i když právě nijak nadpřirozeně a spektakulárně nezasahuje do dění tohoto světa v náš prospěch. To je náročnější, než když všichni vidí, jak se Boží moc demonstruje, a provolají: „Jen Hospodin je Bůh“. Je snadné stát v takovémto davu a uctívat Hospodina, ale to dnes není naše situace.

A zároveň jsem BaS rád, že Hospodin nám dává spolu s dostatkem důkazů o své lásce také svobodu při rozhodování se pro něj. Hospodin nehodí tomu, kdo se od něj odvrací, na hlavu cihlu. Nikomu neříká „budeš mně uctívat, nebo tě zabiju.“ To říká šelma ze Zjevení, že „zemřou všichni, kdo před ní nepokleknou.“ (Zj 13,15).

V Elijášově zápasu s Baalovými proroky na hoře Karmel, i ve snahách šelem, popsaných v knize Zjevení, jde o uctívání. Jde o to, koho především člověk uznává, koho si cení, koho respektuje, koho uctívá. A to tím, jak žije, tím, čemu věnuje svůj čas, svoje peníze, svoji energii, svoje myšlenky, naději, důvěru… Je-li Hospodin Bohem, následujte ho. Amen.