1Kor 13,1–13 (svatební)

1Kor 13,1–13

Milá E., milý R., někteří z těch, kteří se tu setkávají, rozšifrovali, že dnes, 4. září 2015 v 15.00 hod. na tomto místě jste se rozhodli uzavřít manželství. Jiným, jako např. mně, to bylo milosrdně sděleno bez šifrování, takže se tady můžeme společně setkat u vzniku riskantního podniku, kterým v dnešní době manželství jistě je. Myslím, že i vy si to uvědomujete a proto si vážím toho, že jste se pro manželství rozhodli.

Křesťané zároveň vnímají, že zdroj síly pro uskutečnění dobrého manželství je v Bohu. A proto i vám je dnes zvěstována pomoc shůry – pro jednoho každého z vás a pro váš společný manželský vztah.

Text, který jste si vybrali pro svatební kázání, napsal apoštol Pavel do křesťanského sboru v Korintu. Pojďme se na něj nyní podívat trochu blíže. Předně se můžeme ptát, proč vlastně Pavel píše takový rozsáhlý text o lásce do křesťanského sboru, kde by přece měli být všichni svorní a láska samozřejmostí? Píše to proto, že tam byla spousta nadutců, kteří se považovali za dokonalé a kteří měli za to, že všechno je dovoleno. A Pavel jim říká: ‚Všechno je dovoleno‘ – ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je dovoleno‘ – ano, ale ne všechno přispívá ke společnému růstu. Tam, kde žijí lidé spolu ve společenství, kde žijí v manželství, má to, co je dovoleno, své hranice.

Ty hranice vymezuje právě vzájemná láska. Biblický text, který jste si vybrali, je jedinečný v tom, že velmi konkrétně a jasně mluví o tom, co láska je a co není. První informace, kterou se o lásce dozvídáme, je, že je trpělivá. Řecký originál by šel doslovněji přeložit slovem „dlouhodechá“. Pro budování vztahu lásky člověk potřebuje mít dlouhý dech.

Manželství je během na dlouhou trať, kdy občas potřebujeme rozdýchat to, že už jaksi nemůžeme dál, že jednomu (nebo oběma) jaksi dochází dech. V manželství může něco dlouhodobě tížit, můžou přijít starosti, objeví se nejistota, zažijeme selhání, neúspěchy a zklamání. Možná přijde pocit, že některé věci pozbývají smyslu, s tím pak ubývá naděje a radost. A to všechno člověku ubírá, krátí nebo přímo vyráží dech. A jeden či druhý pak stojí na místě, stagnuje, jakoby ztrácí jiskru. Pak ovšem víc než kdy jindy potřebuje blízkost toho druhého. Abychom mohli dýchat spolu. Dýchat spolu znamená vzájemně se inspirovat. Vzájemná inspirace v manželství, společné tvoření, společné budování, to je to, co pomáhá udržet vztah na cestě.

O inspiraci ale také mluvíme v souvislosti s Božím Duchem. Bůh inspiruje člověka a dává mu sílu, aby přijal druhého i s jeho diskvalitami, dává mu sílu odpustit a odpuštění přijmout, usmířit se a jít společně dál. Bez této údržby manželské prsteny po čase zreznou, začnou škrábat a tlačit a roste chuť zbavit se jich úplně.

Další dvě kvality, které lásku v našem textu pozitivně vymezují, jsou vlídnost a radost z pravdy. Láska je vlídná nebo také – přeložíme-li to jinak – prokazuje dobro. Mluvíme-li dnes o manželství, pak je třeba říct, že jistě se prokazování dobra vztahuje primárně na vás dva a jednou také na vaše děti. Je však namístě říct, že manželství a rodina nejsou a nemají být samy v sobě uzavřeny. Rodina, která je ochotna podělit se o prostor dobroty a vlídnosti s druhými – možná méně šťastnými – je v dnešní vrcholně individualizované společnosti něčím mimořádně důležitým.

Dále zde o lásce čteme, že se spolu-raduje z pravdy. Radost z pravdy je tedy sdílená radost. Ale co s tou pravdou? Otázka pravdy je velké filosofické téma. Ale snad se intenci textu příliš nevzdálíme, řekneme-li, že jde o pravdivý styl života, o ryzost, o opravdový vztah bez přetvářky před druhým a před sebou samým.

Otázka pravdy je však také zásadním námětem většiny hádek – neboť každý z partnerů mívá dojem, že je jenom jedna pravda a to ta jeho. To je samozřejmě klišé vyjádření. Nicméně ke vzájemné konstruktivní dohodě otázka pravdy patří. Ovšem ne ve vlastnickém smyslu. Skutečná pravda totiž vždycky zůstane mimo nás, protože nikdy nejsme schopni nahlédnout veškeré souvislosti, a tak pravdu nikdy nemáme na své straně. Naše poznání pravdy vždycky zůstane jenom částečné a pochopení této neúplnosti nás zve k pokornějšímu řešení vzájemných sporů a k hledání dohody.

Další vymezení kvalit lásky je již negativní. Čteme, jaká láska není: není žárlivá, nechvástá se, není domýšlivá, nejedná neslušně, nehledá své věci, nedá se vydráždit, neúčtuje si špatnosti a neraduje se z nespravedlnosti.

Je to poměrně dlouhý seznam. Snad je to dáno tím, že negativa se nám hledají snáz. Anebo nás chce text upozornit, že k takovému jednání máme blízko a snadno k němu sklouzneme. Snad si máme dobře zapamatovat, že žárlivost, chvástavost, domýšlivost, promýšlení a účtování toho, co bylo špatné – to všechno působí jako jed, který nejprve ochromí, připraví o dech, o vzájemnou inspiraci a nakonec vztah zcela zahubí.

Další verš vidí lásku jako proces, který se děje. „Láska vydrží, věří, má naději, vytrvá.“ To první slovo je zajímavé – vydrží znamená také přikryje mlčením. Láska vydrží mlčet. Mlčení ve vztahu, to je velké téma. Kdy a jestli vůbec mají mít manželé před sebou tajemství, mají si něco zamlčet? Psychologové tvrdí, že tajemství je potřeba. Nejenom vlastní. Určitě prospívá také vidět toho druhého jako tajemství – protože on / ona jím skutečně je a zůstává. A jsou také věci, události, slova, která je bezpečnější mlčením přikrýt. Nevést si účetní knihu o tom, co druhý má dáti a dal či nemá dáti a dal či nedal a měl dáti atd. Někdy je lepší prostě mlčet.

To se ovšem může dít jenom v prostoru vzájemné důvěry a naděje a vytrvalosti. A to jsou zároveň základní stavební kameny, na kterých stojí vztah lásky. No, a protože R. s E. mají rádi hádanky, nemohu na závěr přikrýt mlčením, že tento hymnus o lásce také pojednává o určité hádance. Apoštol Pavel zde taky píše: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance…“

To, že poslední a trvalou skutečností je takto popsaná láska, vidíme v našem světě jen zastřeně, předběžně, nezřetelně, dvojznačně, zlomkovitě, v hádance, enigmaticky, abych použil slovo, které je v originálu. Nevidíme zkrátka dost jasně, že to tak s láskou skutečně je. Náš svět nabízí jen hádankovité zahlédnutí toho, že láska je tou rozhodující skutečností.

Jak jste se mohli přesvědčit, R. s E. mají rádi šifry, mají rádi hádanky a tak jim moc přeju, aby k odhalování této hádanky o tom, jak je to s láskou, pro ně bylo i jejich manželství. Přeji vám, E. a R., aby vaše snubní prsteny nezrezly, nesvrběli vás na prstě a vy jste neměli potřebu je měnit za jiné. Přeji vám, abyste uměli být tvořiví, uměli spolu dýchat a někdy také vydýchat náročné situace. Abyste si nepřestali být tajemstvím, a abyste se pro to vše nechávali inspirovat shůry, živým Bohem. Protože on je skutečným a nevyčerpatelným zdrojem inspirace, kreativity a lásky. Přeji vám to z celého srdce. Amen.