A. Rublev - Ikona Nejsvětější Trojice

"Ikona ikon"

A. Rublev - Ikona Nejsvětější Trojice

Otec

je na levé straně obrazu. Má nevýrazný plášť barvy země, stvoření. Je Bůh skrytý, přítomný ve svém díle, které o něm svědčí. Dívá se na Ducha, protože Duch z Otce vychází. Otec je dárce Ducha svatého. Bůh Otec pravou rukou naznačuje stvoření, jakoby na něco sahal, něčeho se dotýkal. Za Otcem je dům a v něm mnoho příbytků. Dům pro každého. Dům pro Tebe.

Syn

je uprostřed. Má barvu šatů fialovou. Ta je symbolem pozemského života – pot, slzy, očekávání. Dívá se na Otce, dělá to, co chce Otec, je ponořen do kontemplace Otce. (Jan 5,19) Ruce syna naznačují božství (žezlo) a lidství. Za Synem strom, vinný kmen – připomíná strom ráje, strom kříže …, Ježíše, který je kmen a my jeho ratolesti, jen ve spojení s ním budeme zelení – plní života.

Duch Svatý

Barva pláště je zelená. Je to barva života. Duch je ten, který dává život. Dívá se dolů – na stvoření, na člověka, na církev, kde je činný, kde působí. Za Duchem je skála – připomíná církev, která je jeho mocí skálou. Syn dal základ, Duch buduje. Skrze Syna v Duchu svatém vzniká a roste církev.

V levé ruce má každý žezlo (též připomíná pastýřskou hůl) – znak vladaře.

Mezi osobami je něžná láska – dotýkají se křídly jemným dotykem. Křídla – symbol lásky – chrání, pozvedají, kdo miluje, dovede se povznést nad všechno pozemské, přízemní, kdo miluje je blízko Bohu.

Kalich je přímo před Synem – naznačuje jeho oběť. Do tohoto kalichu může každý z nás vkládat dobro nebo zlo. Ježíš vše přijímá a proměňuje. Do kalichu můžeš vložit své srdce, jeho radosti i starosti a nechat ho proměnit.

Postavy vytvářejí kruh – znak sdílení, předávání lásky, znak společenství.
Kruh není uzavřený - je otevřený, jako by tam měl někdo přijít – to místo je Tvoje… Bůh tě miluje.
Bůh tě hledá. Rozpjaté ruce kříže tě hledají, čekají, chtěly by obejmout.

Jedno prázdné místo stále volné pro tebe. Dveře jsou otevřeny, je rozsvíceno, prostřeno, nachystáno na hostinu. Vše pro Tebe, kdo se díváš, kdo posloucháš, vnímáš. Ať jsi kdokoliv, můžeš přisednout do tohoto společenství lásky. Otec touží mít dítě ve své blízkosti, dívat se na tebe, naklánět se k tobě. Stát před Bohem jako dítě se srdcem plným touhy po Bohu.

Postav se pod pohled nebeského Otce, tři poutníci stále procházejí světem, kdo je přijme, najde se u Tebe místo?

Tvé srdce se naplní, když se postavíš na místo, kde jsi zván, kam patříš. Nic jiného Tě neučiní šťastným, než to, že spočineš v Bohu. (Jan 6,35)

Být stále doma – v přítomnosti Otce, Syna, Ducha. Doma je tam, kde na Tebe někdo s láskou čeká.