Zj 14,13 (za Věru P.)

Zj 14,13

Milí přátelé, 

na smutečním oznámení o úmrtí Věry P. čteme slova z knihy Zjevení Janova: „Blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“ (Zj 14,13). Tento verš bude také základem biblického kázání pro tuto chvíli.

Vyjadřuje se zde blahoslavenství, které je zvláštní v tom, že se týká mrtvých. Ne automaticky všech mrtvých, nýbrž výslovně těch, kteří umírají v Pánu. Blahoslavený je ten, kdo má v Božích očích dobrou budoucnost, kdo má podíl na Božím království. A zde je to řečeno o těch, kdo vytrvali až do konce svého života ve spojení s Pánem, tedy s Ježíšem Kristem. Je to řečeno o těch, kteří mu zachovali věrnost i v době různých životních zkoušek a pronásledováních.

Biblická blahoslavenství můžeme obecně chápat jako výraz pro smysluplný život, pro život, ke kterému se Bůh přiznává. Kontextem tohoto blahoslavenství je pronásledování těch, kteří se odmítnou přizpůsobit mocenským strukturám. Strukturám, které si pro sebe nárokují božské pocty a autoritu. Je to blahoslavenství těch, kteří doplácí na to, že si nenechají vnutit určitý styl myšlení, který je represivně vyžadovaný a prosazovaný vládnoucí mocí, která hrubě přesahuje své kompetence.

Smrt těchto blahoslavených je zde zároveň představena jako odpočinek od jejich namáhavé práce. Důležité při tom je, že smrt neanuluje dobré dílo jejich života. Jejich skutky jdou s nimi. Následují je. Výraz „skutky“, který je zde takto použitý, pochází z židovského dobového jazyka a byl používán v souvislosti s posledním soudem (2Bar 14,12; 4Ezd 7,35.77). Jde o termín pro lidské činy, které před konečným Božím soudem obstojí.

Kniha Zjevení Janova na jiném místě rozvádí, oč se v těchto skutcích konkrétně jedná. Ježíš tam říká: „Vím o tvých skutcích, lásce a víře, službě a vytrvalosti; vím, že tvých skutků je čím dál víc.“ (Zj 2,19). Nejedná se zde o nějaké skutkaření, o nějaké záslužnictví před Bohem. Tyto skutky jsou prostě konkrétní projevy lidské lásky a víry, služby a vytrvalosti. V těchto skutcích se ukazuje, co z lidského života obstojí i za hranicí smrti, co obstojí před Božím soudem. Zmínka o těchto skutcích v sobě nemá nic záslužnického také proto, že tyto skutky člověka nepředcházejí jako prostředek pro získání spásy. Naopak, ony ho následují. Následují ho i za hranici smrti a my pozůstalí je zakoušíme i tehdy, když zde jejich autor už není, ale dobré ovoce jeho skutků zde po něm zůstává.

V listě Židům jsou tyto skutky tím, co je uchováno ve vzpomínce Boha, protože on nezapomíná na „skutky naší lásky.“ Píše se tady: „Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se skutky své lásky k němu přiznali, když jste sloužili … bratřím.“ (Žd 6,10). Opět jsou tyto skutky blíže určeny jako skutky lásky a služby. Skutky, kterými se člověk přiznává k Bohu tím, že slouží lidem.

Projevovat skutky lásky, umět takto sloužit, zároveň čelit manipulaci mocenských tlaků a uchovat si při tom radost ze života, smysl pro jeho krásu a bohatství, to jsou důležité motivy, které nacházíme i v životě naší zesnulé. Proto se s ní dnes můžeme loučit nejen s bolestí nad jejím odchodem, ale i s vděčností za její život a s nadějí na nové setkání v Božím odpočinutí.

Toto odpočinutí je pro toho, kdo se v životě namáhal, Boží nabídkou pokoje, který je završením náročného lidského života. Po životě naplněném smysluplnou činností je možné přijmout smrt jako odpočinek po práci.

Životní dílo naší zesnulé sestry bude připomenuto v osobní vzpomínce jejím manželem. Já zmíním jen jeden obraz, jednu jazykovou asociaci, která se mně v minulých dnech vracela, když jsem na ni a na její práci myslel. Ona v posledních letech spolupracovala s izraelským prof. Feuersteinem a jeho výukové metody zprostředkovávala v naší zemi. To jméno Feuerstein - ohnivý kámen, mně připomnělo jeden biblický verš z proroka Ezechiela, kde se píše: „… pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů…“ (Ez 28,14).

Procházet se uprostřed ohnivých kamenů, to je pradávný mytický obraz pro mimořádnou důležitost, pro podíl na něčem velmi vzácném. Ohnivý kámen je něco, co žhne, co vydává obrovskou energii.

Nevím, jestli se dá spolupráce s profesorem Feuersteinem přirovnat k procházení se uprostřed ohnivých kamenů. Ale vnímám, že se touto spoluprací mohla sestra Věra podílet na něčem opravdu důležitém, vzácném a hodnotném. Na něčem, co pro ni profesně bylo vyvrcholením jejího hlubokého zájmu o co nejúčinnější pomoc lidem, kteří mají problémy s učením.

Věra P. minulou středu odpočinula od svých prací a její skutky jdou s ní. Amen.