Ž 89,1–5

Ž 89,1–5

Milí bratři a sestry,

dnešní neděle se podle vstupního žalmového čtení nazývá nedělí Hospodinova milosrdenství. Proto bych chtěl dnes spolu s vámi přemýšlet o tom, co Hospodinovo milosrdenství konkrétně znamená, chtěl bych přemýšlet o jeho projevech. Slovy „Hospodinovo milosrdenství“ začíná také žalm 89: „Hospodinovo milosrdenství navěky budu opěvovat.“

Tento žalm je třetí nejdelší v žaltáři. Na úvod jsme četli jeho první sloku, která představuje hlavní téma celého žalmu. Tím je Hospodinovo milosrdenství, které se konkrétně projevuje jeho trvalou věrností a spolehlivou smlouvu. Tuto smlouvu Hospodin uzavřel s králem Davidem a platí po všechna pokolení.

Pro nás dnes jsou důvodem k oslavování Hospodinova milosrdenství především události velikonoční doby. Právě během Velikonoc, kdy byl Ježíš pro naše hříchy vydán na smrt a pro naše ospravedlnění vzkříšen, tímto vším se nejvíc projevilo to, že Hospodin je milosrdný. Tyto události můžeme také vnímat jako projev Boží věrnosti smlouvě, kterou uzavřel s králem Davidem. Protože Ježíš je potomkem krále Davida, o kterém platí, že bude vládnout navěky. Ježíš svým vzkříšením, vstoupením do Boží slávy a sesláním Ducha Svatého vládne na věky věků. Tak to jako křesťané vyznáváme. Tímto způsobem se dnes naplňuje to, co je oslavováno v žalmu 89.

Hospodin přísahal Davidovi a smluvně se zavázal k tomu, že jeho potomstvo bude vládnout navěky nad Božím lidem. Po všechna pokolení tomu tak bude. O takové smlouvě se hovoří celkem na pěti místech Starého zákona. A tato smlouva je v žalmu 89 chápána jako přísaha, jako něco nedotknutelného, nezrušitelného, neboť Hospodin přísahal na svou svatost. Takže pokud Hospodin poruší tuto smlouvu a odejme vládu Davidovu potomku, znamená to, že přestává být svatým. Svatost přitom tvoří nejvnitřnější Hospodinovu podstatu. Jestliže Hospodin poruší tuto smlouvu, přestane být svatým Hospodinem. Rozumíme tedy tomu, co všechno je tady ve hře.

Ale jak může Hospodin realizovat tuto smlouvu, když Davidovi potomci propadli zlu, odvrátili se od Hospodina, začali zneužívat svoje královské postavení. Oddávali se modlářství a sváděli k němu celý Boží lid? A začalo to už za vlády Davidova syna, krále Šalomouna. Bůh jim posílal proroky, ale oni je nechali zabíjet. Znesvěcovali Hospodinova přikázání.

Co teď udělá Bůh? Hospodin v tom žalmu říká, co udělá: „Ztrestám jejich nevěrnost metlou a ranami jejich nepravosti, ale svoje milosrdenství neodejmu, nezradím svou věrnost, neznesvětím svou smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů. Jednou jsem přísahal na svou svatost. Copak bych lhal Davidovi? Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce, pevně bude stát navěky jako měsíc…“ (v. 33–37).

Trvalost vlády davidovské královské dynastie je zde opakovaně potvrzena a to navzdory nevěrnosti a bezbožnosti mnohých králů v této dynastii. Hospodin tady vlastně říká, já to vždycky nějak zařídím, já je budu napomínat, budu je i trestat, protože je chci vést k tomu, aby vládli správně. Ale vládu jim neodejmu. Davidův trůn bude tak trvalý jako je trvale založen vesmír. Jako slunce a měsíc, tak potrvá vláda davidovské královské dynastie.

Milí BaS, toto je konkrétní projev Hospodinova milosrdenství. O milosrdenství lze mluvit tam, kde existuje vztah, ze kterého plyne určitý závazek. Milosrdenství ze strany Hospodina znamená věrnost tomuto vztahu, věrnost tomu, co slíbil, k čemu se smluvně zavázal a to i navzdory nevěrnosti druhé smluvní strany, tedy Božího lidu.

Dnes to můžeme lidovým jazykem vyjádřit nějak takto: I když my na vztah s Hospodinem kašleme, on na vztah s námi nekašle. I když nám je Hospodin lhostejný, my mu lhostejní nejsme. Tento Hospodinův trvalý zájem o jeho lid, jeho vynalézavost, se kterou se nás stále snaží odvrátit od špatností a vést po cestách života, a dokonce i tresty, které na svůj lid dopouští proto, aby lidé pochopili, že jim bude dobře, když budou Hospodinu věrní, to všechno jsou projevy Hospodinova milosrdenství.

V uplynulém týdnu jsem měl jeden velice náročný pastorační rozhovor s člověkem, který si velmi pokazil život a dlouhodobě se nemůže dostat z následků toho, jak kdysi žil. Jediné smysluplné, co jsem mu dokázal říct bylo, že Bůh nás přijímá, i když se nám život nedaří. Boží zájem o nás trvá, i když něco důležitého v životě nezvládáme. To, že se nás Bůh nikdy nezříká, je totiž projevem jeho základní vlastnosti, kterou je milosrdenství. Bůh je nám věrný navzdory naší nevěrnosti.

Proto žalmista hned v úvodu žalmu odhaluje svůj trvalý úmysl: „Hospodinovo milosrdenství navěky budu opěvovat.“ Dobře, ale co když to ve své nevěře vůči Hospodinu doženeme tak daleko, že už ani on sám s námi nic nezmůže. To skutečné drama Hospodinova milosrdenství začíná v této chvíli. Závěr žalmu totiž líčí, jak to vypadá s Božím lidem, když Hospodin svoje milosrdenství odejme. Když na svůj lid zanevře, zavrhne ho, rozlítí se na něj a dokonce zruší svoji smlouvu (v. 40).

V žalmu je velmi náhlý přechod od opěvování projevů Hospodinova milosrdenství k nářku nad tím, že Hospodin to prostě se svým lidem vzdal. Skryl se, stáhnul se, Davidův trůn nechal skácet na zem, Boží lid nechal vyplenit skrze jeho protivníky, potupit a pošlapat. Kde zůstalo někdejší Hospodinovo milosrdenství? Jak může být oslavováno na věky? Vždyť k oslavě není žádný důvod. Naopak, je mnoho důvodů k nářku.

Na začátku žalmu jsme četli o věčné oslavě Hospodinova milosrdenství, ale na jeho konci je povzdech: „Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku?“ (v. 50). Závěrečná sloka tohoto žalmu líčí nářek nad tím, co hrozného se stalo s Božím lidem. Ale úplně poslední slova jsou přesto o Hospodinově oslavě: „Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen.“

Možná byla tato slova připojena k žalmu až později, protože tímto žalmem zároveň končí celá třetí kniha žalmů. A aby závěr nevyzněl tak beznadějně, tak se připojí slova o tom, že Hospodin je požehnaný navěky. Ale zároveň se to dá vnímat jako určitou otevřenost vůči tomu, co má ještě někdy v budoucnu přijít. Slovo o potupení Božího lidu a jeho pomazaného nemá být tím posledním sdělením. Nesmí to být to poslední, co zazní. Jako by tento žalm zval k vyhlížení něčeho, na čem se ukáže, že Hospodin je požehnaný navěky, že jeho milosrdenství přece jen bude mít poslední slovo a bude navěky oslavováno. Protože takto to nesmí skončit. A takto to ani neskončí.

Pokud je Hospodin svatým Hospodinem a jeho smlouva stále platná, tak Davidův potomek skutečně vládne na věky. Jeho vláda nad Božím lidem se uskutečňuje po všechna pokolení. Jak? Tím, že je tady stále Boží lid, který vyznává Hospodina a jeho pomazaného jako svrchované autority nad svými životy.

Pokud toto vyznáváme, pokud se podřizujeme tomu, co jsme z Písma vyposlechli, že je Boží vůlí, tak tím zároveň dosvědčujeme, že Hospodin je věrný a jeho milosrdenství trvá na věky. Hospodinův projekt s lidstvem nezkrachoval, dostal díky Ježíši Kristu nový rozměr, jehož součástí jsme teď také my. My, kteří k jeho oslavě zpíváme nové písně. Nyní i na věky. Amen