Ž 63,1-9 (kázání a domácí pobožnost)

 Ž 63,1-9 

¹ Žalm Davidův, když byl v Judské poušti.

² Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.

³ Proto tě vyhlížím ve svatyni, chci spatřit tvoji sílu a slávu;

⁴ tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí zpěvem.

⁵ Proto ti žehnám po celý život, ve tvém jménu pozvedám dlaně.

⁶ Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu.

⁷ Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek,

⁸ že jsi mou pomocí býval, ve stínu křídel tvých plesám.

⁹ Má duše přilnula k tobě, tvá pravice mě pevně drží.

Milí bratři, milé sestry,

pro naše duchovní ztišení a zamyšlení na čtvrtou neděli v postní době předkládám několik myšlenek na základě 63. žalmu. Podle nadpisu tento žalm složil král David, když byl v Judské poušti. V poušti ohrožuje život člověka nedostatek vody, jak to žalm zmiňuje ve verši druhém, ale také nebezpečná jedovatá zvířata a šelmy. Poušť se proto stala symbolem pro ohrožení života. To je situace, ve které se ocitl král David. Může nám to připomínat pocit ohrožení, který v posledních dnech prožívá mnoho lidí po celém světě kvůli virové pandemii.

Na Davidově situaci bylo patrně nejhorší to, že David do pouště utíká před svým vlastním synem Abšalómem (srov. 2Sa 15,23.28; 16.2). Ten se rozhodl udělat palácový převrat a svrhnout svého otce z trůnu. Patrně nechtěl, aby David určil za svého nástupce Šalomouna, syna své milované ženy Bat-šeby. Abšalóm jako velký intrikán získal většinu lidí na svou stranu a David před ním musel uprchnout.

Největší bolestí rodičů bývá, když se něco stane jejich dětem. Ale možná ještě horší je pro ně to, když se děti postaví proti svým rodičům a ubližují jim. A právě takovouto bolest nyní prožívá David. Jeho syn ho vyhnal z královského paláce do pouště. A David zde složil žalm, ve kterém mimo jiné Bohu říká: „Tvé milosrdenství je lepší než život.“ (v. 4).

Život většinou považujeme za nejvyšší hodnotu. Možná znáte úsloví: „Když nejde o život, nejde o nic.“ Ve srovnání s hodnotou života jsou všechny ostatní hodnoty nicotné. Ano, tak to většinou vnímáme. Život má větší hodnotu než majetek, nebo než úspěch v mnoha oblastech. Ale David v ohrožení vlastního života, možná pro nás překvapivě, říká, že je ještě něco hodnotnějšího než život. Je něco ještě důležitějšího a lepšího. Boží milosrdenství je lepší než život. Boží milosrdenství je výrazem pro Boží věrnou lásku.

Ovšem, ono to neplatí nějak samozřejmě. Není to nějaké všeobecně platné sdělení, které by všichni sdíleli. Abychom mohli prožívat to, že Boží milosrdenství je lepší než život, musíme mít podobný vztah s Bohem, jako měl král David. Jedině potom můžeme porozumět tomu, že život není tou poslední a nejvyšší hodnotou.

Všech devět veršů z 63. žalmu, které jsme četli na úvod, jsou vyjádřením Davidova vztahu k Bohu. A v tom devátém verši tato výpověď vrcholí, když David Bohu říká: „Má duše přilnula k tobě...“ Toto přilnutí žalmistovi duše k Bohu je vyjádřeno stejným slovem, jako je přilnutí muže k jeho ženě podle slov Stvořitele: „Proto opustí muž otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ (Gn 2,24). Takovéto přilnutí je trvalý, důvěrný, můžeme říct intimní vztah, který vytváří hlubokou vnitřní jednotu.

V moderní hebrejštině slovo „přilnout“ znamená „přilepit se“. Přilepení je trvalý, nerozebíratelný spoj. Pokud k sobě dvě části kvalitně slepíte, tak je nemůžete od sebe odtrhnout, aniž byste je poškodili. Takto trvale a neoddělitelně tedy přilnula Davidova duše k Bohu.

Při lepení platí to, že plocha, která má být přilepena, musí být před tím očištěna. Podobně to platí i pro přilepení naší duše k Bohu. Duše potřebuje být očištěna od nánosu hříchu, aby její spojení s Bohem bylo trvalé a pevné.

Druhá půlka devátého verše vyjadřuje, že Bůh nám s tím pomáhá: „Tvá pravice mě pevně drží.“ (Ž 63,9b). Lepené části se k sobě musí pevně přitisknout a podržet u sebe. A to dělá Hospodinova pravice. Bůh pevně drží žalmistu jako výraz své odpovědi na jeho přilnutí k Bohu.

Židovská duchovní tradice, která se motivem přilnutí k Bohu obsáhle zaobírá, stanovila dvě základní cesty, kterými toto přilnutí nastává. Je to bázeň před Bohem a láska k němu. Obojí se vzájemně doplňuje, jak to uvádí 5. kniha Mojžíšova: „Nyní tedy, Izraeli, co od tebe požaduje Hospodin, tvůj Bůh? Jen aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, miloval ho a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší.“ (Dt 10,12). A o několik veršů dál čteme: „Hospodina svého Boha, se budeš bát, jemu budeš sloužit, k němu přilneš...“ (Dt 10,20).

Pokud se svou láskou a hlubokou úctou (bázní) „přilepíme“ na Boha, pak se pro nás jeho věrná láska může stát, podobně jako pro krále Davida, vzácnější než život. O svůj život můžeme přijít, ale o Boží věrnou lásku nikoliv.

Modlitba:

Hospodine v době ohrožení si uvědomuje křehkost svých životů a životů svých blízkých. Prosíme, pomáhej nám, abychom si také uvědomovali a směli zažívat, že „tvá láska drží s námi dnes a zítra zas“. Amen.

Píseň 702 - Mír na zemi daruj nám:

1. Mír na zemi daruj nám! Nezřekni se nás! Ať tvá láska drží s námi dnes a zítra zas: Jen ty sám, Bože, náš, jen ty sám, Bože, náš, lidský život v rukou máš! Nezřekni se nás!

2. Svobodu též daruj nám! Nezřekni se nás! Ať odvážně dokážeme stavět zlobě hráz! Jen ty sám, Bože náš, jen ty sám, Bože náš, svobodu nám všude dáš! Nezřekni se nás!

3. Radost pravou daruj nám! Nezřekni se nás! Ať i pouhé maličkosti vzbudí díků hlas! Jen ty sám, Bože náš, jen ty sám, Bože náš, i náš život v rukou máš! Nezřekni se nás!

Poslání:

Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 8,38-39)

Požehnání:

Hospodin tě žehná a chrání tě, Hospodin rozjasňuje nad tebou svoji tvář a je ti milostiv, Hospodin obrací k tobě svoji tvář a obdaří tě pokojem.

Boží pokoj ať s tebou zůstává nyní i na věky. Amen.