Ž 16,8-11 (Slavnost vzkříšení)
Ž 16,8-11; první čtení Sk 2,22-32
Milí BaS, slova tohoto žalmu cituje apoštol Petr jako starozákonní předpověď na Kristovo vzkříšení, které dnes slavíme. Autora tohoto žalmu, krále Davida, považuje Petr za proroka, který viděl do budoucnosti a když tedy David mluvil o tom, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach, tak to nejsou slova o něm samém, ale o jeho potomku, který bude králem na věky, tedy o Kristu.
Tato raně-křesťanská žalmová interpretace nás zve k tomu, abychom se na tento pozoruhodný žalm blíže zaměřili. Citace z tohoto žalmu začíná v Petrově kázání motivem, podle kterého je Hospodin žalmistovi stálým protějškem: „Hospodina stále před oči si stavím.“ (v. 8).
Je zajímavé, že v knize Skutky apoštolů není citována jen ta žalmová pasáž, která přímo vypovídá nebo naznačuje něco o vzkříšení těla, ale je zde uvedena ještě předchozí výpověď o žalmistově vztahu s Hospodinem: „Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici…“ (v. 8). Co to znamená, stavět si Hospodina stále před oči? To je trochu záhadné vyjádření, když uvážíme, že Hospodin není vidět. Člověk si nemá vytvářet žádnou jeho podobu. Co si tedy vlastně žalmista stále staví před oči?
Židé to vyřešili svérázným způsobem, vzali to doslova a staví si před oči Hospodinovo jméno. Čtyři posvátná hebrejská písmena, která toto jméno tvoří, mají napsané na nějaké tabulce, která je umístěna v synagoze tak, aby byla dobře vidět. Aby ji měli všichni stále před očima.
Jiný způsob, jak uskutečnit to, o čem zde žalmista píše, tedy jak mít Hospodina jako svůj stálý protějšek, vychází z jiného místa v knize žalmů. Je to výrok, ve kterém žalmista také říká Hospodinu, že si něco staví před sebe. Je to v žalmu 119: „Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.“ (Ž 119,30). Tentokrát to není přímo Hospodin, ale jeho soudy. Tedy jeho pokyny, jeho ustanovení, na kterých se žalmista orientuje a podle kterých se rozhoduje, kterými se ve svém životě řídí. Potom stavět si před oči Hospodina vlastně znamená orientovat se na jeho slově, na jeho rozhodnutích.
Pokud tento výrok - „Hospodina stále před oči si stavím...“ - budeme také vykládat jako výpověď o Ježíšovi, tak se nám můžou v této souvislosti vybavit jeho slova: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce.“ (J 5,19). Ježíš má stále před očima jednání svého nebeského Otce a sám činí to, co vidí činit jeho. Je tedy svými skutky plně v zákrytu s Božím jednáním.
Souhrnně můžeme říct, že jde o trvalou vztaženost žalmisty k Hospodinu. Mít Hospodina stále před sebou znamená, že celý život se ubírá směrem k Hospodinu. Takovýto člověk pak nejde svým životem vstříc trvalému zániku, podsvětí a zhoubě, jak to vyjadřují další verše tohoto žalmu. Ale jde vstříc hlubšímu, plnějšímu setkání s Hospodinem. Také to, co každodenně člověka čeká, co máme před sebou, ať už je to třeba něco těžkého, něco, čeho se bojíme nebo něco nepříjemného, to všechno není tak závažné jako to, že máme před sebou Hospodina.
Co tě dnes čeká? Co máš deska před sebou? No žalmista má před sebou Hospodina, protože si ho stále před sebe staví. Má Hospodina před sebou a zároveň ho má po své pravici jako pomoc, podporu a posilu.
Hospodin je žalmistovi stálým protějškem v životě i ve smrti. To má velmi důležitý důsledek i pro žalmistovo tělo, které přebývá v bezpečí (v. 9). Tím se už blížíme k motivu, který je důležitý pro novozákonní svědectví, totiž ke vzkříšení těla. V knize apoštolských Skutků se cituje řecký překlad tohoto žalmu, který zde uvádí: „...mé tělo spočine v naději“. Díky Hospodinu máme naději i pro naše těla. V apoštolském vyznání máme slova o víře v „těla z mrtvých vzkříšení“. Tělo je nezbytným nositelem identity člověka. Lidské vědomí, které je velkým Božím zázrakem, je vázáno na tělo. Proto je osobní naděje ve smrti založena právě na vzkříšení těla.
Pro nás je to něco nepředstavitelného, protože se vzkříšením těla nemáme žádnou zkušenost. Ale myslím, že nám může trochu pomoct, když budeme o vzkříšení těla přemýšlet jako o novém stvoření. Bůh je stvořitel. Tvoří svým slovem. Nepotřebuje k tomu žádný výchozí materiál. Povolává v bytí to, co není. A jeho stvořitelská moc se projevuje také při vzkříšení. Při Ježíšově vzkříšení to byla ukázka toho, co se bude na konci věků týkat všech lidí. O tom, že se bude jednat o jiný rozměr života, než který prožíváme nyní, svědčí setkání učedníků se vzkříšeným Kristem.
Nemůžou ho hned poznat, považují ho za přízrak, přichází mezi ně přes zavřené dveře, mizí náhle jejich očím, ale taky s nimi jí, ukazuje jim svoje rány, mluví s nimi, poznávají ho a radují se z toho. Je to stále on, i když je zároveň jiný.
Především na něj se vztahují žalmistova slova: „Nezanecháš mě v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj věrný rozpadl v prach.“ (Sk 2,27). Ekumenický překlad tady překládá trochu nepřesně, protože se nejedná přímo o rozpadnutí v prach, ale o zkázu, o porušení, kterému je vystaveno lidské tělo. Ovšem tím motivem prachu nám ekumenický překlad připomíná ta známá slova o smrtelnosti člověka: „Prach jsi a v prach se navrátíš“ (Gn 3,19). Kristovo vzkříšení nás však ujišťuje o tom, že slova o navracení do prachu nejsou posledním a konečným slovem nad lidským životem. To, co se stalo s Ježíšovým tělem je předjímkou toho, co čeká i naše těla. A to i kdyby z nich nezbylo už vůbec nic, protože vzkříšení je nové stvoření.
V žalmu je v posledním verši vyjádřeno to, že Hospodin dává žalmistovi poznat stezku života. Hebrejské „poznat“ není jen naše poznání informativní nebo intelektuální, ale je to zakoušení. Stezku života poznává ten, kdo po ní jde. Je to opak stezky, která končí ve zkáze, jak o ní mluvil ten předchozí verš.
Ježíš stezkou života nejen sám šel, ale on se jí i stal pro ostatní. Můžeme si vzpomenout na jeho slova: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Ježíš pro nás prošlapal cestu, která vede k životu věčnému. Já si to představuju jako stezku prošlapanou v hlubokém sněhu. Je to náročná cesta, ale když víme, že vede do radosti, do radostného společenství u Hospodina, tak nám to dává sílu jít a na této cestě vytrvat.
Dnešní slavnostní den je pro nás posilou na této cestě. U stolu našeho Pána se nám nabízí pokrm a nápoj na cestu života. Přijměme jej jako ujištění o tom, že Ježíš šel před námi smrtí do života a že jde zároveň také s námi, abychom na cestě života setrvali a Hospodina stále před oči si kladli. Amen.
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897
www.prosec.evangnet.cz