Ž 118
Ž 118
Milí bratři a sestry,
118. žalm je děkovná píseň, která byla zpívána při vstupu do chrámu a vedle jednotlivého zpěváka se jejího zpěvu místy aktivně účastnil i všechen lid. V žalmu je několik refrénů, které patrně opakovali jako odpověď všichni účastníci bohoslužby. Např. jsou to slova: „Jeho milosrdenství je věčné.“
Tato píseň patří do sbírky šesti žalmů, kterou tvoří žalmy 113–118 a říká se jí Halel, to znamená „chvalozpěv“. Židé tyto žalmy zpívají během svátečních bohoslužeb a chápou je jako připomínku vysvobození Izraelského lidu z egyptského otroctví. V Talmudu o tom máme zachycený rozhovor: „Rabi Meir řekl: Všechny chvalozpěvy, které obsahuje kniha žalmů, složil David. Rabi Jose však řekl: Mojžíš a Izrael složili chvalozpěv, když prošli Rudým mořem. Bylo by snad možné, aby Izraelci slavili pesachovou oběť (tedy Velikonoce) aniž by zanotovali tuto píseň?“ (bPes 117a)
Tento názor rabiho Meira, tedy že žalm 118 nesložil David, ale Mojžíš a Izraelci, když prošli Rudým mořem, byl podpořen pozdějšími židovskými autoritami, protože to odpovídalo bohoslužebné praxi. Přece Velikonoce, tedy vysvobození z Egypta, Židé slavili mnohem dříve, než byl David. A jak by je mohli slavit bez tohoto chvalozpěvu? To bylo nepředstavitelné, takže tento chvalozpěv musí pocházet už od Mojžíše a to i přesto, že se v něm mluví o Hospodinově domu, tedy o chrámu, který nepostavil ani Mojžíš a dokonce ani David, ale až Davidův syn Šalomoun. Na tom můžeme vidět, jak bohoslužebná praxe, ve které byl nějaký biblický text používán, byla pro porozumění významu tohoto biblického textu směrodatnější než nějaký výklad, který by vycházel z rozboru jeho jednotlivých termínů.
Ovšem spojitost tohoto žalmu s vysvobozením z Egypta tvoří i některé motivy, které jsou zároveň uvedeny v Mojžíšově písni z 15. kapitoly Druhé knihy Mojžíšovi. Tuto píseň Izraelci zpívali, když prošli Rudým mořem. V našem žalmu je to konkrétně verš 14: „Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.“ A dále je to motiv Hospodinovy paže, která se oslavila v moci (Ex 15,6) a závěrečný motiv žalmu: „Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože.“ (Ex 15,2).
Pro křesťany je dobrým důvod, proč se tímto žalmem zabývat v návaznosti na Velikonoce, skutečnost, že tento žalm obsahuje Novým zákonem nejcitovanější starozákonní verš: „Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.“ Tím zavrženým kamenem, na kterém je v posledku vybudován Boží lid, je Ježíš. On byl zavržen vůdci svého národa, tedy těmi, kdo měli budovat Boží lid, ale díky Hospodinu se Ježíš stal základem, na kterém církev stojí.
Martin Luther měl tento žalm velmi rád a nazval ho nejkrásnějším vyznáním. Slyšíme v něm rozhovor těch, kteří společně slaví bohoslužbu. Nejdřív všichni Hospodinovi vyznavači, tedy celý Izrael, dům Áronův a všichni bohabojní, společně vyznávají, že Hospodinovo milosrdenství je věčné (v. 1–4). Všechny skupiny spojuje v jeden Boží lid právě zkušenost s Hospodinovým milosrdenstvím. Žalm pak vypráví o tomto Hospodinově milosrdenství, nechává je mnohonásobně rozeznít. Jednotlivci, stejně jako celé shromáždění, se střídají ve vyprávění své zkušenosti s tím, jak se v jejich životě Hospodinovo milosrdenství projevilo.
Protože zde zaznívají různé hlasy, není tento žalm tvořen nějakým jednolitým uhlazeným stylem. Jsou zde různé zlomy, skoky a napětí, kterých je tento žalm plný. Po úvodní trojí výzvě k vyznávání toho, že Hospodinovo milosrdenství je věčné, následuje vyznání jednotlivce, ve kterém můžeme vidět, jak se konkrétně Hospodinovo milosrdenství projevuje. Říká se zde: „V soužení jsem volal Hospodina, Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost. Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk? Hospodin je při mně, mezi mými pomocníky, spatřím pád těch, kdo mě nenávidí.“ (v. 5–7)
To je hlas jednotlivce. Je v něm cítit strach, který měl. Strach z lidí, kteří mu chtěli něco zlého udělat, kteří vůči němu projevovali nenávist. Byl to strach, který vytváří úzkost. Ale modlitebník našel v Hospodinu volný prostor, ve kterém se mohl cítit svobodný. Zakusil, že není sám, že Hospodin je při něm, že je na jeho straně. Je mezi těmi, kteří mu pomáhají. V úzkosti ze strachu volal k Hospodinu a našel u něj volné místo, které mu umožnil volně dýchat a mít dost síly a odvahy k tomu, aby se uklidnil. Aby se nebál a uvědomil si, že Hospodin jej činí volným. Žalmistovo uklidnění zde vystihuje otázka: Co mi může udělat člověk, když mi pomáhá Hospodin?
V poetické písni, kterou žalm zajisté je, často není důraz kladen na logickou posloupnost jednotlivých veršů, nejde v něm o nějaké souvislé vyprávění příběhu. Spiše se popisuji obrazy, motivy a náměty, které v člověku a ve společenství izraelského lidu určitým způsobem rezonovaly. Ve verších 10–12 se žalmista vrací krátkou, avšak barvitou zmínkou k popisu nebezpečí, jemuž byl vystaven.
Nepřátelům byl schopen vzdorovat v Hospodinově jménu. Hospodinovo jméno znamená, že modlitebník je schopen se Hospodina dovolat, že když ho volá, tak Hospodin na toto volání reaguje. Hospodinovo jméno umožňuje osobní kontakt s Hospodinem. Nepřátelé na žalmistu dotírali jako vosy, to je obraz znázorňující mnohost nepřátel a jejich agresivitu. Ale žalmista je odrazil v Hospodinově jménu. „Odrazil jsem je v Hospodinově jménu.“ To je další z refrénů tohoto žalmu. Znát Hospodinovo jméno znamená znát adresu, na kterou, když se obrátíme, tak jsme schopni odolat i tak agresivním nepřátelům, kteří dotírají jako rozzuřené vosy.
Potom se v žalmu ozve další hlas, který také vypráví o své zkušenosti s Hospodinem (v. 13–18). Refrén tohoto vyznání tvoří zmínka o Hospodinově pravici, která koná mocné činy. Hospodinova pravice znázorňuje Hospodinovo jednání, které je trestající i zachraňující. Hospodinovo jméno a Hospodinova pravice jsou způsoby biblického vyjadřování, které nám chtějí znázornit to, že Hospodina se lze dovolat a že na naše volání reaguje, že jedná.
Pro ranou církev byla důležitým motivem ze 118. žalmu především moc a sila, s niž Hospodin zachraňuje a ochraňuje bezbranné, ty, kteří k němu s důvěrou volají v úzkosti. Zároveň však první křesťané chápali žalm jako chvalozpěv na Hospodina, na jeho jedinečnost. Jemu se má vzdávat díky a chvála, a předjímat tak konečné naplněni záchrany v Božím království, které se věřícím otevírá díky spásonosnému činu Ježíše Krista.
V žalmu se podle ranně-křesťanského pojetí obrazně líčí napětí mezi Ježíšovým utrpením a vzkříšením. Ježíš je zavrhnutým mesiášem a zároveň je oním požehnaným (v. 26), jenž přichází ke svému lidu ve jménu Hospodinově. Žalmové motivy slavícího společenství (v. 19–28) jsou pak chápány jako předjímka oslavy, která se plně uskuteční v Božím království.
26. verš se stal už v Novém zákoně základem provolávání slávy vůči Ježíšovi, když před velikonocemi vjíždí na oslátku do Jeruzaléma. V Ježíšově příjezdu do Jeruzaléma můžeme pozorovat obdobný pohyb od vnějšího k vnitřnímu, jako se objevuje v této části 118. žalmu. Konkrétně je to cesta k branám Božího domu a od bran dál do nitra Božího domu, tedy k oltáři. Je to cesta z periferie do centra, do stále větší Boží blízkosti.
V Božím domě pak modlitebník obdrží Hospodinovo požehnání. Na slova: „Žehnáme vám z Hospodinova domu“ navazuje 27. verš, který zmiňuje nesmírně hluboký a oslovující obraz Boha jako dárce světla: „Hospodin je Bůh, dává nám světlo.“ A právě světlo souvisí s Božím požehnáním. Tak to známe ze slov áronského požehnání: „Hospodin rozjasňuje, doslova rozsvěcuje, nad tebou svoji tvář.“
Hospodine, prosíme, aby i nad námi zazářila tvoje tvář, tvoje dobrota a věčné milosrdenství. Amen.
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897
www.prosec.evangnet.cz