Velikonoční zamyšlení

„Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici, vedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.“ (Žalm 73,23-24)

Žalmista vyjadřuje naději, že člověk, který se nechává vést Bohem, bude nakonec, na konci svého života, přijat do slávy. Bude Bohem doslova „vzat“.

Žalmista chce být s Bohem „ustavičně“, tedy po všechny časy: Bůh ho v minulosti uchopil za pravici, v současnosti jej vede a v budoucnosti jej přijme do slávy. Ustavičné bytí s Bohem zahrnuje také oblast za hranicí smrti. Tato výpověď je podtržena slovy z 26. verše: „Bůh bude navěky skála mého srdce...“ Životodárné společenství s Bohem potrvá ustavičně - navěky.

Tato závěrečná pasáž 73. žalmu vyjadřuje osobní naději na společenství s Bohem přesahující do věčnosti. Jedná se o naději, která spočívá v Hospodinově podivuhodné jednání.

O podílu na Boží věčné slávě nás ujišťuje i apoštol Petr: „Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.“ (1Pt 5,10). Upevnění, posílení a postavení na pevný základ dobře odpovídá žalmovému obrazu o tom, že Bůh je pevný a stabilní jako skála.

Milé sestry, milí bratři, i když se letos nemůžeme sekat během velikonočních bohoslužeb, přejeme vám všem naději a posilu, které plynou z Kristova vzkříšení. Srdečně Lukáš Klíma a Věra Tefrová