Sk 3,26 (1. neděle po Velikonocích)

Slovo na první neděli po Velikonocích

„Především pro vás povolal (Bůh) svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů.“ (Sk 3,26)

Milé sestry, milí bratři,

velikonoční období trvá až do Letnic a vrcholí sesláním Ducha svatého. V tomto období promýšlíme význam Ježíšova zmrtvýchvstání. Jak rozuměli Ježíšovu vzkříšení první křesťané, co pro ně znamenalo, to máme zachyceno v knize Skutky apoštolů, obzvláště v promluvách apoštola Petra. Z jedné takovéto promluvy je citován úvodní verš pro naše dnešní biblické zamyšlení. Tvoří zde závěr této promluvy, ve které Petr představuje Ježíše jako Božího trpícího služebníka, jako Mojžíšovi podobného proroka a také jako požehnaného potomka Abrahamova, skrze kterého budou požehnány všechny národy na zemi. Apoštol Petr tedy vztahuje starozákonní předpovědi a přísliby na Ježíše a skrze Ježíše na svoje posluchače: „Především pro vás povolal Bůh svého služebníka...“

Kraličtí překládají: „Vám nejprve Bůh, vzbudiv Syna svého Ježíše, ...“ V tomto překladu můžeme zahlédnout zajímavou významovou podvojnost, která je založena na slovu „vzbudit“. Toto slovo se totiž také používá pro označení Ježíšova zmrtvýchvstání (např. Sk 2,24.32). Doslova znamená „dát povstat“ a může tedy vyjadřovat jednak to, že Bůh nechal „vystoupit“ svého služebníka, povolal ho a poslal ke svému lidu. Ale toto slovo může taky vyjadřovat, že Bůh „vzbudil“ svého služebníka z mrtvých, dal mu „povstat“ ze smrti. Je to jedno ze dvou řeckých slov, kterými se vyjadřuje Ježíšovo vzkříšení.

První význam odpovídá zaslíbení, podle kterého Hospodin povolá proroka podobného, jako byl Mojžíš. Apoštol Petr chce na této významové rovině říct, že Ježíš je tímto zaslíbeným prorokem, tedy že jej mají jeho posluchači poslouchat tak, jako poslouchali Mojžíše. Zároveň zde můžeme zaslechnout také druhý význam, který odpovídá tomu, že Bůh svého služebníka vzkřísil z mrtvých. Potom bychom mohli Petrova slova přeložit takto: „Především pro vás vzkřísil Bůh svého služebníka...“ A tento vzkříšený služebník pak zprostředkovává požehnání. Právě Ježíšovo vzkříšení přináší požehnání a odvrací každého od jeho hříchů.

Překvapivé na tomto pojetí je obzvláště to, že Bůh vzkřísil svého služebníka především pro ty, kteří se ho zřekli, nechali ho odsoudit a ukřižovat. Petr to o něco dřív řekl natvrdo: „Původce života jste zabili.“ (Sk 3,15). Těmto lidem však nyní říká: „Především pro vás vzkřísil Bůh svého služebníka...“  Bůh na ty, kteří zabili původce života, nezanevřel, nezřekl se jich, neobrátil se k nim zády. Můžeme v tom vidět vytrvalost Božího laskavého zájmu o člověka, který často nechápe Boží záměry. Vidím v tomto Božím jednání naději i pro nás.

Ježíš je beránek Boží, který nese hříchy světa (J 1,29). Jeho utrpení a smrt zapříčinil lidský hřích, lidská hříšnost jako taková. Ježíše v doslovném smyslu nezabili tehdejší Petrovi posluchači. Tuto skupinu ani nelze identifikovat s těmi, kteří si vyžádali Ježíšovu smrt před Pilátem. Ale byly to hříchy nás všech, hříchy celého světa, lidská hříšnost, která způsobila Ježíšovo utrpení a smrt. Na něm se naplnila Izajášova slova, že byl „jako beránek vedený na porážku“ a „nesl hříchy mnohých“ (Iz 53,7.12). A proto jej Bůh také pro nás všechny vzkřísil a učinil z něj pro nás všechny nositele požehnání.

Jestliže na sebe vztahujeme to, že svými hříchy máme podíl na Ježíšově smrti, smíme na sebe vztahovat také to, že Bůh jej pro nás vzkřísil, aby nám přinesl požehnání a odvrátil nás od našich hříchů. Právě v tomto odvrácení od hříchů spočívá požehnání, které nám vzkříšený Ježíš přináší.

Pro Petrovy posluchače není tragédií to, že se svým hříchem podíleli na zabití původce života. Není to tragédií díky jeho vzkříšení, které přináší požehnání. Ne zlořečení viníků, ale dobrořečení těch, kteří uznávají svůj podíl na jeho smrti. To je důsledek Ježíšova vzkříšení.

Pokud se trápíme kvůli svým hříchům, můžeme se identifikovat s Petrovými posluchači a říct si, že především pro nás byl Boží služebník Ježíš vzkříšen a nám přináší požehnání. Ježíš byl vzkříšen proto, aby požehnal náš život, aby to, co náš život určuje a naplňuje, nebyly naše hříchy, ale právě Ježíšovo požehnání.

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.“ Amen. (Mt 25,31-34)