Sk 2,22-24 (2009-04-13) Vzkříšení

Bratři a sestry,

v Novém zákoně máme dvě slova, kterými se vyjadřuje vzkříšení. Jednak je to řecké sloveso „anistanai“, které znamená „povstat“, „vystoupit“. A jednak je to sloveso „egeirein“, které znamená „probudit, napřímit, narovnat se“. Jedno sloveso vyjadřuje, že Bůh dal Ježíšovi povstat z mrtvých, druhé, že ho probudil z mrtvých. Právě o tomto druhém významu, o vzkříšení jako probuzení, bych chtěl dnes s vámi přemýšlet.

Vzkříšení je především Boží aktivní jednání na jeho Synu. Tím, že Bůh stojí při svém Synu, osvobozuje ho z moci smrti. Protože je Ježíš i ve smrti v Božích rukou, vyprošťuje ho Otcova laskavá ruka z pout smrti. Důležité ovšem také je, že takto nejedná Bůh jen se svým Synem Ježíšem, ale jedná takto se všemi svými dětmi. I s námi jako se svými syny a dcerami. I pro nás platí, že jsme v životě i ve smrti v Božích rukou. Ani smrt nás z Boží ruky nevyrve, nemá nad námi nejvyšší moc. Otcova ruka je silnější. Přesto Ježíš zemřel a zemřeme také my. Ale Bůh nás probudí ze spánku smrti, jako probudil Ježíše. Nevstaneme vlastní silou, ale tím, že s námi bude Bůh láskyplně jednat, tak jako jednal se svým Synem.

Vzkříšení se ovšem nevztahuje jen na smrt na konci našeho života. Apoštol Pavel píše: „S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni (doslova probuzeni) vírou v Boha…“ (Kol 2,12). Vzkříšení je něco, co již nastalo také v našich životech. V pozemském světě často upadáme do spánku. Mnoho lidí žije jako ve spánku, žijí jako ve snách, ve svých snech, ve světě iluzí, něco si namlouvají a nejsou v kontaktu se skutečností.

Velmi působivě tento nereálný život ilustruje americký kultovní sci-fi film z roku 1999 Matrix. Tento film představuje svět v Matrixu, v rozsáhlém počítačovém systému, na který jsou lidé připojeni a žijí v něm svůj virtuální život. Tito lidé, jejichž mozek je napojen do Matrixu, si neuvědomují, že nežijí skutečný život a že je jim pouštěna do mozku virtuální realita. V mozku se jim přehrává film o jejich životě, zatímco ve skutečnosti jsou udržováni v umělém spánku. Jsou takto nevědomky využíváni stroji s umělou inteligencí, které převzaly dominanci nad naší planetou. Tyto stroje efektivně chovají a pěstují lidstvo jen pro energii z lidských těl, díky níž přežívají. Poslední skupina lidí, která ještě svobodně přežívá, bojuje s umělou inteligencí strojů a snaží se probouzet další lidi z Matrixu.

Probouzení nebo procitání a bdělý život, znamená život, který se osvobozuje od iluzí, od umělého světa, který si vytváříme, abychom unikli nějaké nepříjemné realitě. Existuje mnoho druhů spánku, ze kterých nás Bůh probouzí. Spánek jistoty, že všechno pevně držíme ve svých rukou. Spánek, ve kterém zavíráme oči, protože nechceme pravdivě vidět svůj stav. Spánek otupělosti a rezignace, spánek útěku do říše snů. Spánek jako obrana proti tomu, co od nás život požaduje.

Proto může být proces probouzení velmi bolestný. Bolestné probouzení do skutečného života. Ale vzkříšení je takovýmto probuzením. A duchovní bdělost, ke které nás Ježíš vyzívá, je důsledkem našeho vzkříšení s ním. Proto nám platí jeho výzva „bděte“, jak jsme ji četli z Matoušova evangelia. Bdít znamená unést tíži tohoto světa a nepodlehnout nějaké povrchnosti a strachu. Sílu k takovému životu lze čerpat právě ze vzkříšení, Kristova i našeho.

Známý autor duchovní literatury, Carlo Caretto, velmi pěkně vyjádřil, co to znamená věřit ve vzkříšeného Krista. Říká: „Každá mírová dohoda je důkazem víry ve vzkříšení. Každý přijatý úkol je důkazem víry ve vzkříšení. Když odpustíš svému nepříteli, když nasytíš hladového, když bráníš slabého, věříš ve vzkříšení. Když máš odvahu vstoupit do manželství, když přijmeš narozeného syna nebo dceru, když stavíš svůj dům, věříš ve vzkříšení. Věřit ve vzkříšení znamená nechat prostoupit vlastní život důvěrou, znamená důvěřovat bratrovi, znamená z nikoho nemít strach. Věřit ve vzkříšení znamená pokládat Boha za svého otce a Ježíše za bratra.“

Hospodine, dej nám odvahu žít vzkříšeným, probuzeným životem. Amen.