Sd 6,1-16

Sd 6,1-16

Milí bratři a sestry,

tentokrát jsem dlouho přemýšlel, o čem mám dneska kázat, zvažoval jsem několik možností, až jsem se nakonec rozhodl pro příběh, ve kterém je důležitým motivem strach a odvaha. Rozhodl jsem se tak proto, že začal nový školní rok a s tím pro mnohé i nové události, které mohou být náročné a obtížné.

Někdo třeba začal chodit nejen do nové třídy, ale přímo do nové školy, kde se musí seznámit s novými spolužáky a učiteli a zvyknout si na nové prostředí. Pro někoho prostě jen skončila příjemná doba prázdnin a musí si zase zvyknout na to, že bude mít víc úkolů a povinností, nebude mít tolik volnosti a pohody jako během prázdnin.

Někdy prostě potřebujeme víc odvahy a začátek nového školního může být takovýmto obdobím. Pro nás dospělé, kteří už nechodíme do školy, vyžaduje odvahu v mnohém náročná situace, která nastala v důsledku války na Ukrajině. Prudký nárůst cen energií je jenom jedním z nepříjemných dopadů této války, který pociťujeme.

Příběh Gedeóna je namnoze příběhem o strachu a odvaze. Gedeón žil v mimořádně těžké době. Izraelci byli sužovaní od nájezdníků, kteří se čas od času přihnali, přepadli ve velkém množství Izraelce a pobrali jim veškeré jídlo a zase odtáhli. Midiánci jezdili na bojových velbloudech, dělali rychlé nájezdy, všechno vyplenili, hodnotné věci pobrali a zbídačení Izraelci jen tak tak přežívali a živořili.

A to se opakovalo už sedm let. Izraelci kvůli tomu úpěli k Hospodinu a on k nim nejdřív poslal proroka, který jim řekl, že se to děje kvůli tomu, že místo, aby uctívali Hospodina, uctívají bohy původních obyvatel té země, do které je Hospodin přivedl. A skutečně v pokračování příběhu o Gedeónovi můžeme číst o tom, že Izraelci tehdy uctívali boha Baala a jeho božskou manželku Ašeru, což byla v tehdejších představách božstva plodnosti, příznivého deště a úrody. Ale Hospodin nezůstal jen u toho, že Izraelcům vysvětlil, proč se jim děje takové zlo. Hospodin jim také povolal zachránce. A toto povolání budeme nyní sledovat trochu podrobněji.

„I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci.“ To, že Gedeón mlátil pšenici v lisu, znamená, že ji mlátil v úkrytu, v tajnosti, aby s ní pak mohl utéct před Midijánci. Gedeón nebyl žádný hrdina, měl strach z Midijánců jako všichni ostatní a snažil se nějak nouzově zabezpečit, aby přežil a neumřel hladem. Hospodinův posel ho pozdravil zarážejícími slovy: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre.“ Někdo v tom pozdravu vidí potenciál, který Gedeon měl a na který Hospodinův posel poukazuje. Gedeón je ustrašený, skrývá se a plánuje útěk, ale Hospodin v něm už vidí udatného bohatýra, kterým se Gedeón opravdu stane.

Ale je možné to také vnímat jako sarkasmus, což doslova znamená „říznutí do masa“. Posel ťal do živého, zasáhl Gedeóna tímto označením na citlivém místě. Gedeón se nechová nijak udatně, právě naopak, ale Hospodinův posel o něm takto mluví. A jedním dechem mu také přeje Hospodinovu přítomnost. Gedeón ovšem hned uvádí námitku, která Hospodinovu přítomnost zpochybňuje. Ta námitka je velmi výmluvná, je to vlastně silný argument: „Je-li s námi Hospodin… kde jsou všechny jeho podivuhodné činy?“

Je-li s námi Hospodin, tak by to s námi přece mělo vypadat úplně jinak, mělo by se nám dařit úplně jinak. „Je-li s námi Hospodin… kde jsou všechny jeho podivuhodné činy?“ Hospodin je ten, který nás vyvedl z Egypta a přivedl nás do této země. Hospodinova přítomnost se tehdy projevovala jeho mocnými činy. To ostatně před tím připomínal i Hospodinův prorok. No jo, ale nač to všechno je, nač je nám slavná minulost, když přítomnost je tak bídná? Současná situace svědčí o tom, že Hospodin s námi není. Hospodin se na nás vykašlal. Tak to v tu chvíli vidí Gedeón.

Tato Gedeonóva námitka je velmi provokativní: „Je-li s námi Hospodin… kde jsou všechny jeho podivuhodné činy?“ Je to tak, že Hospodinova přítomnost se projevuje jeho podivuhodnými činy a pokud něco takového neprožíváme, tak to znamená, že s námi Hospodin prostě není? To je velmi zásadní téma.

Následné vyprávění tady udělá zajímavý posun - Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midijánců.“ Už se nemluví o Hospodinovu poslu, jako do teď, najednou je to sám Hospodin, kdo se na Gedeóna obrátí. To, že se na něj obrátí, vlastně znamená Gedeónovo osobní povolání. Když se Hospodin na někoho takto obrátí, tak to znamená, že se na něj obrací se vší vážností, silou, ale také s důvěrou a jasným zadáním, co má dotyčný udělat. Je to pověření k úkolu.

A je na tom také zajímavé, že Hospodin Gedeónovi říká: „Jdi v této své síle…“ Ne v mé síle, ale ve své síle. To znamená, že ty máš dost síly, abys udělal to, co je teď potřeba. Co je touto Gedeónovou silou? Jeden zajímavý výklad říká, že je to právě síla Gedeónovi námitky. Gedeón se nebál klást si zásadní, bolestivé otázky. Nebojí se před Bohem vyslovit svou zásadní pochybnost. Hospodinův posel svým pozdravem Gedeóna řízl do živého, když mu říká „udatný bohatýre“. Ale Gedeón svou námitkou taky ťal do živého, když se ptá, jak je to tedy s Hospodinovou přítomností. Je s námi, když se nám vede tak špatně? Gedeón klade naprosto zásadní otázku. Je nepřítomnost zázraků důvodem k nejistotě ohledně Boží přítomnosti? Ta otázka má svou sílu.

Jiný výklad říká, že tou Gedeónovou silou je právě to, že se na něj Hospodin obrátil a že jej povolal. Je to síla, která je v tom, že se na nás Hospodin obrací a že nás osobně povolává, že nás posílá, chce si nás používat pro svoje dobré záměry. Toto vědomí nám poskytuje sílu a schopnost obstát i ve velmi těžké a složité situaci.

Gedeón nebyl žádný hrdina, nebyl statečnější než kdokoli jiný, nevěřil si. Naopak, o něco dále v příběhu Gedeón namítá: „Můj rod je v kmenu Manases nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější.“ Gedeón si byl dobře vědom svých možností, které byly velmi omezené. A právě proto je pro Hospodinův záměr vysvobození Izraelců dobře použitelný. V Gedeónově slabosti vynikne Hospodinova síla. Může nám to připomínat situaci apoštola Pavla, kterému Ježíš řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (2Kor 12,9). Pavel na to říká: „A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.“ Gedeón se svými slabostmi sice přímo nechlubí, ale otevřeně o nich mluví. A Hospodinovým argumentem, proč platí jeho povolání, je to, co už dávno před tím řekl Abrahámovi, Jákobovi, Mojžíšovi, Jozuovi a později také prorokům, Jeremjášovi a Ozeášovi a také celému Izraelskému národu: „Já budu s tebou“.

Zvládneš to, k čemu tě Hospodin povolává, protože on bude s tebou. To je největší zbraň proti strachu a proti všem obavám. Gedeón je pravdivý, nebojí se klást závažné otázky a je si vědom svých omezených možností. A právě v tom je zároveň jeho síla. Stačí mu přijmout ujištění, že Hospodin bude s ním. Chvíli to trvá, Gedeón se o tom opravdu potřebuje ujistit, ale nechá se nakonec přesvědčit a stane se tím, skrze koho Hospodin uskuteční své vysvobození.

Vyprávění zřetelně ukazuje, že Hospodin má s Gedeónem trpělivost. V tom je naděje, že má také trpělivost i s každým z nás, kteří jsme někdy ustrašení, vidíme svoje omezení, bojíme se, máme vůči Božímu volání různé námitky. Kéž i k nám v každém našem strachu zazní Hospodinovo ujištění: „Já budu s tebou.“ Amen.