Rodinná štědrovečerní pobožnost

Introit: Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ (Izajáš 9,5)

Modlitba: Věčný Bože, náš Pane, ty jsi k nám přišel jako malé a bezbranné dítě. Pro nás ses stal malým, abychom opustili své velikášství. Ty jsi nám v Ježíši Kristu daroval svůj božský život, abychom už neměli zapotřebí se sami vydávat za bohy. Ty jsi utišil naši nejhlubší touhu, aby byla naše lidská pomíjivost uzdravena, aby byla naše lidská láska naplněna tvou božskou láskou. Prosíme, pomáhej nám, abychom nebyli určování svou minulostí a naše zranění, aby nebyla naším osudem. Ty s námi začínáš stále znovu. Pomáhej nám věřit v lásku, kterou jsi nám prokázal narozením svého syna. Je silnější než veškerá ozbrojená moc. Daruj tedy svému světu skrze narození svého syna pravý mír. Amen.

Píseň: Velebme vždy s veselím – 458

Biblické čtení: Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. (Lukáš 2,4–7)

Zamyšlení: O oslavě Vánoc máme mnohdy naprosto přesnou představu. Jenže realita může být dost jiná než náš dokonalý scénář. A tak někteří lidé raději Vánoce slavit ani nechtějí. Důvody mohou být různé – ztráta milované osoby, rozchod, nejistota pramenící z nemoci, z tíživé sociální a ekonomické situace, zlé vzpomínky atd. Možná by proto pomohlo znovu se podívat do betlémských jeslí a neposlouchat přitom líbezné vánoční koledy, ale hlouběji se zamyslet nad starým vánočním příběhem.

Oslavujeme narození dítěte, jehož příchod na svět, natožpak jeho další život, nemá s naivní idylkou rozhodně nic společného. Narodil se v podstatě jako bezdomovec v ubohé stáji, už záhy s ním rodiče utíkají do cizí země, protože mu jde o život, v dospělosti zažije nepochopení ze strany příbuzných, zradu a opuštění v rozhodující chvíli od nejbližších, posměch davu, který jej ještě před týdnem chtěl provolat králem, a nakonec potupnou smrt na kříži jenom proto, že několika vlivným lidem nabourával jejich náboženské představy.

Oslavujeme narození dítěte, které z lidského hlediska bude mít dokonale zpackaný život. A přece – celým jeho životem se táhne jako červená nit poselství lásky a odpuštění, poselství o tom, že Bůh miluje člověka a sestupuje k němu na zem.

A jestliže zapomenout na vlastní bolest nám právě o Vánocích připadá jako nedosažitelné hrdinství, jestliže se opravdu radovat nedokážeme, můžeme si alespoň říci, že pravděpodobně prožíváme opravdové Vánoce – podobné těm úplně prvním, kdy Marie s Josefem v podmínkách, které si jen těžko dokážeme představit, poprvé spatřili Vládce pokoje.

Píseň: Tichá noc – 484

Požehnání: Požehnání Boha pečujícího Otce, požehnání Božího Syna z Marie narozeného, požehnání Svatého Ducha, který nás těší jako matka své dítě, buď s námi se všemi nyní i na věky. Amen.