Rodinná štědrovečerní pobožnost 2018

Rodinná štědrovečerní pobožnost

Introit: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? (Žalm 8,5)

Modlitba: Hospodine, náš nebeský Otče, ty v nás lidech chceš mít své partery. Toužíš po důvěrném vztahu s námi, proto ses stal člověkem. Vtělením svého Syna jsi vzal lidský život se všemi jeho bolestmi i radostmi za svůj. Spoléháme tedy na to, že si dokážeš najít cestu do i naší blízkosti. Jsi nám nablízku ve svém Synu Ježíši Kristu, i v dalších lidech – našich bratrech a sestrách. Proto tě nyní chválíme, v tobě skládáme svou naději a děkujeme ti za důvěru, kterou jsi nám projevil, když ses stal jedním z nás. Amen.

Píseň: Narodil se Kristus Pán – 281

Biblické čtení: I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu. Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka.“ (Genesis 18,1–3)

Zamyšlení: Úvodní text z První knihy Mojžíšovi nepatří mezi klasické vánoční texty. Přesto se domnívám, že se k vánočnímu zamyšlení dobře hodí, protože vypovídá o Bohu, který přichází k člověku v lidské podobě. Hospodin se ukazuje Abrahamovi jako tři muži. Bůh se s námi lidmi chce důvěrně setkávat a sdílet, a protože my se nemůžeme stát Bohem, stává se Bůh člověkem.

To je zvěst, kterou slyšíme z ticha vánoční noci. V Božím srdci je touha stát se člověkem a Bůh tuto touhu plně uskutečňuje v narození svého Syna Ježíše Krista. To podstatné na vánoční zvěsti je, že Boží Slovo se stalo tělem. Ukázalo se nám v naši podobě. To Slovo, které bylo na počátku u Boha, které bylo Bůh, to Slovo, kterým Bůh chtěl plně vyjádřit sám sebe – to se stalo člověkem. Bůh, který je pro nás nejdříve vzdálený a nepochopitelný, všecko přesahující, ten Bůh se chce učinit lidsky plně srozumitelným. Ježíš Nazaretský, jeho lidství – i v tomto tvaru novorozenecké bezmoci – je plností Božího sebevyjádření.

Bůh činí naše lidství tím, čím sám sebe vyjadřuje. „Člověčenství naše ... ráčil vzíti na se“, zpíváme v prastaré vánoční písni. Toto „člověčenství naše“ je tím svatým místem, na kterém se s námi Bůh setkává. Ve jménu této vánoční víry tvrdíme, že je to velká a svatá věc být člověkem. Věříme, že každý, kdo přijímá své vlastní lidství i lidství druhých vděčně a odpovědně jako dar a jako poslání, se už tím setkává s Bohem.

Bůh je vždycky tam, kde je člověk – i tato naděje je součástí vánoční víry. A také proto jsme zavázáni hájit velikost a důstojnost člověka, jeho práva a svobodu. Ve jménu této vánoční víry musíme odmítnout všechny pokusy hodnotu člověka snižovat a znevažovat. Ve jménu této vánoční víry víme, že žádný člověk na světě nesmí být diskriminován – ani z důvodů rasových, ani z důvodů náboženských, ani z důvodů politických, ani z důvodů nacionálních. Ve jménu této vánoční Boží důvěry v člověka připomínáme velikost a krásu člověčenství všem, kteří si zoufají. Je to veliká věc, být člověkem, říká nám poselství vánoční noci.

Píseň: Tichá noc – 655

Požehnání: Požehnání Boha pečujícího Otce, požehnání Syna z Marie narozeného, požehnání Svatého Ducha, který nás těší jako matka své dítě, buď s námi se všemi nyní i na věky. Amen.