Rodinná štědrovečerní pobožnost 2015

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země! Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu. Amen. (Ž 96,1.2)

Píseň: Čas radosti, veselosti – 293

Modlitba: Bože, ty znáš nouzi světa, proto ses stal člověkem – jedním z nás. Vtělením svého Syna jsi vzal lidský život se všemi jeho bolestmi i radostmi za svůj. Spoléháme tedy na to, že jsi nám nablízku ve svém Synu Ježíši Kristu, i v lidech – našich bratrech a sestrách. Proto tě chválíme, v tobě skládáme všechnu svou naději a děkujeme ti nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Čtení: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. (Lukáš 2,11–18)

Zamyšlení: Křesťané slaví o vánocích narození Ježíše, o kterém věří, že je člověk a zároveň Boží Syn. Lze to taky říct tak, že křesťané o vánocích slaví tajemství vtělení, tedy to, že se Bůh stal člověkem, že Bůh – Stvořitel světa přišel mezi lidi jako člověk. Narodil se jako člověk a taky jako člověk žil a zemřel. Proč, jaký to má smysl, že Bůh se stal člověkem, si můžeme přiblížit krátkým příběhem.

Kdysi za jednoho mrazivého Štědrého večera seděl zamyšleně muž u krbu, ve kterém plápolal oheň, a přemítal o významu Vánoc. „Pro Boha nemá cenu, aby se stal člověkem,“ uvažoval. „Proč by všemohoucí Bůh měl trávit svůj drahocenný čas s někým, jako jsme my? A i kdyby, proč by se chtěl narodit zrovna ve stáji? Ani nápad! Celá ta věc je nesmysl. Kdyby Bůh opravdu chtěl sestoupit na zem, určitě by si našel jiný způsob.“

Náhle muže vyrušil z úvah divný zvuk přicházející zvenku. Přiskočil k oknu a opřel se o okenní rám. Venku uviděl houf sněžných hus, které divoce mávaly křidly a zoufale se plácaly v hlubokém sněhu. Byly jako omámené a pomatené. Zřejmě z vyčerpání odpadly od většího hejna směřujícího do teplejších krajin.

Muži jich bylo líto, a tak se zachumlal do teplého oblečení a vyšel ven. Pokusil se zahnat roztřesené husy do teplé garáže, ale čím víc se snažil, tím víc ptáci zmatkovali. „Kdyby tak věděli, že je chci zachránit,“ pomyslel si muž. „Jak je mám přesvědčit, že to myslím pro jejich dobro?“

Tu ho napadlo: „Kdybych se aspoň na chvilku stal taky sněžnou husou a mohl s nimi mluvit jejich řečí, pak by mě pochopily.“ V náhlém osvícení si vzpomněl, že je Štědrý večer, a široce se usmál. Vánoční příběh se mu už nezdál nesmyslný. V duchu si představil prostě vyhlížející dítě, ležící v Betlémě ve stáji. Už rozuměl vánoční záhadě: Bůh se stal jedním z nás, aby nám naší řečí mohl sdělit, že mu jde o naše dobro.

Píseň: Tichá noc – 655

Požehnání: Požehnání Boha pečujícího Otce, požehnání Syna z Marie narozeného, požehnání svatého Ducha, který nás těší jako matka své dítě, buď s námi se všemi. Amen.