Před rozedněním - kázání na žalm 130,5-7a
Milé sestry a milí bratři,
budeme promýšlet centrální část sto třicátého žalmu. Tento žalm vyjadřuje situaci, která odpovídá stavu nad ránem, před rozedněním. V šestém verši čteme: „Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.“ (v. 6). Žalmista se srovnává se strážným nad ránem, tedy v době největší temnoty, která je před rozedněním. A v této situaci toužebně vyhlíží Hospodina. Temnota už trvá dlouho, noc už snad brzo skončí, ale stále ještě přetrvává. A žalmista toužebně čeká na to, až se rozední. Až k němu opět zazní Hospodinovo slovo.
Celý žalm začíná voláním z bezedných hlubin. Žalmista je na dně. Je možná ještě hlouběji než na dně. Padá do bezednosti a volá při tom k Hospodinu. Skládá v Hospodina naději, to znamená, že na něj toužebně čeká. Čeká na jeho promluvení, na projev jeho milosrdenství, na záchranu, na vykoupení. Obrazem takovéhoto Hospodinova jednání je v žalmu právě to rozednění, jitro, které je tak naléhavě vyhlíženo. Jde o překonání temnoty světlem. Dokud však Hospodin mlčí a nejedná, tak vládne noc.
Klíčové sloveso tohoto žalmu, které se dvakrát opakuje v jeho centru, ve verši pátém, překládá ekumenická bible jako „skládat naději“. Původně toto slovo znamená „být napjatý“, „být upnutý k něčemu“, „napjatě očekávat“, odtud pak přeneseně „mít naději“ nebo „doufat“. Smyslem tohoto vyznání je tedy skutečnost, že žalmista je bytostně - svou duší - napřažený k samému Hospodinu, k tomu co Hospodin řekne. To je výslovně uvedeno v závěru pátého verše, kde žalmista o Hospodinu říká: „Čekám na jeho slovo.“
V následujícím šestém verši žalmista opět mluví o své duši, která je nasměrovaná, upjatá k Panovníku víc, než je strážný upjatý k jitru. To je zde dvakrát zopakováno: „Víc než strážný k jitru.“ Toto opakování dává výraz snažné až bolestné touze. Toužebnému čekání na úlevu v situaci temnoty.
O svítání v souvislosti s vyhlížením Hospodina mluví i některé další biblické texty. Např. Ž 119: „Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, Hospodine, čekám na tvé slovo.“ (Ž 119,147; srov. též Sk 27,29). Ovšem patrně nejsilnější text, který mluví o naléhavém čekání na jitro, nacházíme u ve dvacáté první kapitole proroka Izajáše. Nadpis tohoto výroku lze přeložit jako „břímě mlčení“ (Iz 21,11a). Slovo „dúma“, které je zde někdy chápáno jako vlastní jméno, v hebrejštině znamená „mlčení“. Předchází mu slovo, které ekumenická bible překládá jako „výnos“, doslova ovšem znamená „břímě“, „břemeno“, něco, co způsobuje tíži. Je to břemeno, které je dáno mlčením, patrně Božím mlčením. Tuto tíži mlčení v následujících verších ilustruje krátký rozhovor: Volají na mě ze Seíru: „Strážný, kolik zbývá z noci? Strážný, kolik zbývá z noci?“ Strážný říká: „Přišlo jitro a taky noc. Chcete-li se ptát, ptejte se, vraťte se, přijďte!“ (Iz 21,11.12).
Tento krátký rozhovor záměrně pracuje s dvojznačnostmi. V pozadí může být běžné předávání informací při střídání mezi nočními hlídkami. Ovšem noc, v níž vládne temnota, se dá chápat také jako výraz určitého temného stavu, jako symbol útisku a celkově temné situace. Zatímco jitro, které přináší světlo, je spojeno se záchranou.
Otázka, kolik zbývá z noci, je položena ze Seíru. Seír byl název pahorkatiny na jihovýchod od Mrtvého moře, který náležel Edómcům. Ovšem podstatné je, že Seír je zmíněn také v jiném důležitém textu, v Páté knize Mojžíšově: „Hospodin přišel ze Sínaje, jako slunce jim vzešel ze Seíru... přišel s desetitisíci svatými, po jeho pravici jim z ohně vzešel zákon.“ (Dt 33,2). Mojžíš zde Izraelcům připomíná velké Boží skutky. Vydání zákona na hoře Sínaj cestou do zalíbené země. Po událostech na Sínaji, které byly vyvrcholením Božího sebe-zjevení, vzešel Hospodin nad pahorky Seíru jako slunce. Seír byl prozářen sluncem Boží přítomnosti, kterou provázely desetitisíce andělů a oheň.
A teď někdo volá na strážce ze Seíru, který tone ve tmě. Ze Seíru, který není zalitý sluncem ani ozářený ohněm. Ze Seíru, na kterém nezaznívá Boží hlas, jen utrápený hlas toho, kdo se ptá, jak dlouho ještě bude trvat noc, tedy kdy už nadejde ráno. Kdy opět zazáří slunce? Kdy se opět jako slunce zaskví Bůh? Seír byl místem, kde se Bůh zaskvěl jedinečným způsobem, ale nyní je Seír místem, kde lidé čekají v tmách a nesou břímě Božího mlčení.
Jsou jako ti strážní z našeho žalmu, kteří drží stráž nad ránem. Je to stejná touha těch, kteří si zoufale přejí, aby Bůh promluvil, aby prolomil mlčení, prozářil temnotu, projasnil jejich situaci. A proto toužebně vyhlíží ráno a ptají se, jak dlouho ještě bude trvat noc: „Kolik zbývá z noci?“
Ovšem odpověď strážného na dychtivou, dvakrát opakovanou otázku, kolik zbývá z noci, je vyhýbavá. Strážce praví: „Přišlo jitro a taky noc.“ To je jasné, že se střídají den a noc. To je každému patrné. To jsou vlastně zbytečná slova. Strážce totiž nezná odpověď. Neví, jak dlouho ještě noc potrvá. Ví jenom, že noc ještě trvá a že břemeno mlčení jednou skončí. Nelze ovšem říct, jak dlouho ještě bude noc.
Dojemnost tohoto kratinkého dialogu, mezi obyvatelem temného Seíru a strážcem vyhlížejícím ráno, je dána strážcovou odpovědí, ze které vysvítá, že on prostě neví, kolik zbývá noci. Pokud někdy máme dojem, že i my čekáme ve tmách na úsvit Božího rána, že i naše duše vyhlíží Panovníka víc, než strážní jitro, tak potom pro nás platí i ty závěrečné výzvy strážného: „Ptejte se, vraťte se, přijďte znovu!“ To znamená, že má smyl čekat, má smysl ptát se, vyhlížet a vracet se, protože jitro určitě přijde. Břímě Božího mlčení bude odhozeno a Bůh se opět zaskví v plném lesku své nádhery.
O strážných, kteří pozvedají svůj hlas, píše prorok Izajáš také v 52. kapitole: „Slyš, tvoji strážní pozvedají hlas, plesají společně, protože na vlastní oči vidí, že Hospodin se vrací na Sion.“ (Iz 52,8). Strážní v knize proroka Izajáše se dočkali. Hospodin se vrátil ke svému lidu, vrátil se na Sion.
Těm závěrečným výzvám strážného - „Ptejte se, vraťte se, přijďte znovu!“ - je podobná také žalmistova výzva: „Čekej, Izraeli, na Hospodina!“ (Ž 130,7). Možná nám někdy připadá, že jsme jako ti strážní nad ránem, kdy je tma nejhlubší. Kdy je velmi těžké nadějně čekat, zachovat si dobrý výhled a skládat naději v Hospodina. Může nám připadat, že také nevíme, kolik ještě zbývá z noci. Toužíme po zřetelnějším Božím promluvení, po jasnějších projevech jeho milosrdenství.
Proto je zároveň tak důležité nevzdat naše duchovní hledání, ptaní se a nadějné očekávání. „Ptejte se, vraťte se, přijďte znovu!“ - to je vlastně výzva k vytrvalosti v očekávání na Hospodina a jeho slovo. Ta otázka, kolik zbývá z noci, je dobrá a důležitá. A i když na ni nemáme jasnou odpověď, nesmíme ji přestat klást. A tak se ptejte, vraťte se a přijďte znovu! Protože u Boha platí, že kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno a kdo se ptá, tomu Bůh odpoví, neboť i po dlouhé noci přijde nové ráno. Amen.
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897
www.prosec.evangnet.cz