Př 16,9
Př 16,9
Milí bratři a sestry,
dnes po bohoslužbě bude následovat uložení urny Blahoslava R. na místním hřbitově, proto jsem zvolil za základ dnešního kázání slova z biblické knihy Přísloví, která zazněla i při jeho pohřbu.
Tato slova bývají často vnímána jako konstatování toho, že člověk si dělá nějaké plány do budoucna, ale nemůže je zajistit a v posledku to záleží na Hospodinu, kudy se bude lidská cesta ubírat. Tímto způsobem lze chápat toto biblické přísloví. Potom je to vlastně obdoba přísloví, které máme i v češtině: „Člověk míní, Pán Bůh mění.“ Ovšem to je jenom jeden způsob chápání toho, oč tady jde, jenom jeden pohled.
Chtěl bych se na toto přísloví podívat i jinak, protože ono nemusí být chápáno jako rozpor mezi lidskými plány a Božím vedením. Spojitost mezi lidskými plány a Božím vedením nemusí být vyjádřena spojkou „ale“, která má význam odporovací, kdy jedno odporuje druhému. Tak jsme to slyšeli v úvodním čtení z ekumenického překladu: „Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.“ To znamená, že ta lidská cesta půjde kvůli Hospodinu jinudy, než jak si to člověk původně plánoval. V originálním textu, v hebrejštině, je ovšem použitá spojka, která má většinou význam slučovací a překládá se prostě jako „a“: „Člověk uvažuje v srdci o své cestě a jeho kroky řídí Hospodin.“
Potom by toto přísloví pozoruhodným způsobem vyjadřovalo součinnost mezi člověkem a Bohem, mezi lidským myšlením a Božím vedením. Je to v posledku Hospodin, který člověku umožňuje uskutečňovat jeho plány. Hospodin upevňuje lidské kroky na cestě, kterou si člověk vytyčil.
První část tohoto mudroslovného výroku se zaměřuje na to, co se odehrává v lidském srdci: „Srdce člověka uvažuje o jeho cestě…“ Srdce není v bibli jen orgánem pro prožívání emocí, ale je orgánem myšlení, rozvažování, rozhodovaní a plánování. Srdce je biblickým výrazem pro lidské nitro, ve kterém se odehrává reflexe, tedy obrácení mysli k sobě samé, ke svým obsahům a postupům. Srdcem člověk přemýšlí a toto přemýšlení si biblický pisatel představoval tak, že člověk spřádá svoje myšlenky podobně jako tkadlec, který spřádá vlákna a vytváří tak umělecké dílo, třeba nějakou krásně tkanou textilii.
Srdce člověka propojuje různé události a prožitky, hledá mezi nimi vztahy a vytváří smysluplné souvislosti. Potřebujeme, aby nám události dávaly smysl, potřebujeme rozumět tomu, co se děje, tomu, co vnímáme a prožíváme. Člověk ve svém srdci spřádá myšlenky, propojuje je do smysluplných celků a podle toho také plánuje svoje další kroky.
Druhá část přísloví pak vyjadřuje, co dělá Hospodin. Hospodin člověku doslova „upevňuje“ jeho krok. Uskutečňuje to, co si člověk promyslel a naplánoval. Pokud se tedy lidské plány podaří a uskuteční, člověk by si měl uvědomit, že úspěch jeho cesty je Božím darem. Není to žádná samozřejmost, není to jen záležitost dobrého lidského plánování, ale je to Hospodinovo dílo. On umožňuje to, že člověk dosahuje svých cílů. To je druhý možný výklad tohoto přísloví.
Z tohoto dvojího možného výkladu vysvítá, že lidské plány a Boží vedení mohou být v rozporu, i v souladu. Někdy se naše cesta ubírá podle toho, jak jsme si to naplánovali a jindy prostě nejsme schopni svoje úvahy a plány zrealizovat. A přísloví nám říká, že toto uskutečnění nezáleží na našich možnostech, protože to, jak dopadnou naše rozhodnutí, záleží na Hospodinu. Pokud se nám všechno daří a dobře vychází, může to být povzbudivé, prostě je to Hospodin, který uskutečňuje naše plány a dopřává zdar naší cestě.
Ovšem, co když jsou naše kroky na vytyčené cestě vratké a nejisté? Co když uvažujeme o své cestě, máme svoje představy a plány, ale nic z toho nám nevychází. Hospodin neupevňuje náš krok. Možná, že toto je dokonce ten častější případ u mnoha lidí. Co potom?
Můžeme např. vyjít od toho, že biblická přísloví se vzájemně doplňují. Proto je to celá kniha, kterou tvoří několik sbírek. Lidský život je velmi rozmanitý a jedno přísloví, i když je lze vykládat různým způsobem, nemůže obsáhnout celou bohatost a šíři lidského života.
Jedno přísloví nemůže vystihnout všechny situace, nesedí pokaždé, stejně jako nesedí to, že lidské kroky pokaždé určuje Hospodin. Možná jsou to spíš vzácné chvíle, kdy rozpoznáváme, že nás Hospodin vedl, že řídil naše kroky, ať už to bylo v souladu s našimi plány nebo jim navzdory. Ale to by znamenalo, že se tomuto přísloví chceme spíše vyhnout, že je nechceme brát příliš vážně v tom, co vlastně říká.
Zkusme zvolit jiný přístup. Vyjděme od toho, že v podstatě každý člověk promýšlí svoji cestu. Platí to, že jako lidé děláme reflexi toho, kudy se ubírá náš život a plánujeme to, kudy chceme, aby se ubíral. To dělá patrně většina lidí během svého života mnohokrát. Pokud to děláme s tím, že Hospodin má možnost do našich plánů vstupovat, zvyšuje se šance, že pak také upevňuje námi plánované kroky. Biblickou knihu Přísloví sestavili lidé, kteří s Hospodinem počítali. Proto jim nepřipadlo zobecnění toho, že Hospodin vstupuje do lidských kroků a plánů, nějak nemístné, nějak nepřiměřené, neadekvátní tomu, co se v lidském životě děje. Hospodin je nad lidským životem svrchovaný. Člověk má svobodnou vůli, může si plánovat, co chce, ale na Hospodinu v posledku záleží, jak lidské plány dopadnou.
Nám dnes možná takovéto přemýšlení o lidském životě není blízké. Můžeme mít dojem, že do našich plánů vstupuje mnoho náhodných faktorů, někdy to, co si plánujeme, vyjde, jindy ne, ale že by v tom nějak mohl mít prsty Hospodin, s tím většinou příliš nepočítáme.
Ovšem pokud Hospodin vstupuje do našich kroků, je to v posledku nadějné, protože ať už jsou naše plány a Boží jednání v souladu nebo v rozporu, tak ani v jednom případě není to, kam směřuje naše cesta, ponecháno náhodě. Myslím, že nejhorší by bylo, pokud by Hospodin lidské kroky vůbec nevedl a jejich uskutečnění by bylo dáno nahodilou spletí mnoha okolností a daností, ve kterých se lidský život pohybuje.
Autor přísloví konstatuje to, že člověk uvažuje o své cestě. Je to pro něj skutečnost. Každý člověk nějak spřádá své myšlenky. A stejně tak je pro něj skutečností to, že Hospodin nějakým způsobem řídí lidské kroky. Jestli je to v souladu nebo v rozporu s lidskými plány, to je věc výkladu. Ale pro autora přísloví je Hospodinovo vedení lidských kroků stejná skutečnost jako to, že vůbec o svém životě přemýšlíme. Obojí je konstatování, které platí stejným způsobem. Nechtěl bych to přetížit, ale chtěl bych z toho pro nás vyvodit určitou naději, protože pokud Hospodin řídí naše kroky, tak náš život není nesmyslný a prázdný. Cesta našeho života nevede do nicoty, marnosti a zániku.
My jsme jako lidé schopni hlubokého myšlení, jsem schopni promýšlet náš život v takových souvislostech jako žádný jiný druh života na této planetě. Autor přísloví si tuto hloubku uvědomuje a navazuje na to konstatováním, že není možné, aby směr lidského života byl nahodilý. Je to jeho rozpoznání, je to jeho průhled k něčemu, co nám nemusí být zjevné.
Bratři a sestry, dovolím si rozumět tomuto přísloví tak, že spolu s jeho autorem můžeme vyjít od hloubky lidského myšlení a dospět k Hospodinu, který vede naše životy. Naše plány mohou být v souladu nebo v rozporu s tím, jak nás Bůh vede, ale to nic nemění na samotné skutečnosti jeho vedení. Spatřuji v tom pro sebe velkou naději, o kterou jsem se chtěl dnes s vámi podělit. Amen.
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897
www.prosec.evangnet.cz