Pobožnost na velikonoční neděli 12. 4. 2020 (Michal Chalupski)

text pobožnosti

Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého.

Introit: Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. (Ž 118,22–24)

Modlitba: Bože, Pane života, vzkříšením svého Syna jsi zrušil vládu hříchu a smrti a obnovil jsi život. Učiň nás schopnými stále se radovat z Kristova vítězství a tuto radost také přinášet do světa. Pomáhej nám žít ve spojení s ním, naším Pánem a bratrem, a odmítat vše, co nás svádí na cestu nepravosti, abychom měli účast na jeho nepomíjejícím životě již zde na zemi a jednou i ve Tvé nebeské slávě. Prosíme o to skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého vzkříšeného Syna, který s tebou a s Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen. 

Píseň: EZ 341 Veleben Bůh buď, jeho čin

Biblické čtení: První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. Oba učedníci se pak vrátili domů.

Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“ (J 20,1–18)

Zamyšlení: Milé sestry, milí bratři, oddíl z Janova evangelia, který nás zpravuje o tom, co se dělo během jednoho nedělního rána zhruba před dvěma tisíci lety v tehdy docela bezvýznamné části římského impéria, můžeme číst jako informaci z učebnice historie či jako zprávu z novin. Takové údaje nám asi obvykle moc dlouho v paměti nevydrží, vždyť informací se na nás valí tolik… Ale Janovu zprávu je možné také číst s nesmírným zaujetím jako něco překvapivého, jako něco, co se nás osobně bezprostředně týká. Takový přístup je jistě přiměřenější. Vždyť jaká je to zpráva! Troufám si tvrdit, že asi nejsme schopni zcela domyslet, co všechno Ježíšovo vzkříšení znamená. Ač je to běžnému vnímání nesrozumitelné, máme zde co do činění s nejdůležitější událostí dějin. Jedná se o jakési nové stvoření, kdy smrt, zlo nebo viry již nejsou tím posledním, co ovládá lidský život. Bůh rozhodujícím a podivuhodným způsobem promluvil do reality tohoto světa. A my o tom víme a smíme na této nové skutečnosti mít podíl. Stáváme se součástí tohoto velkého dění. A tak se již nemusíme děsit toho, co se ve světě děje. Nemusíme propadat zoufalství ani nad tím, co se děje v nás nebo skrze nás. Když nás ochromují úzkosti a obavy, když se nám něco nepovede, když nedostačujeme v prokazování lásky. To všechno sice pořád zakoušíme, ale smíme to odevzdávat s důvěrou Kristu, který svým životem, křížem a vzkříšením obnovil naše lidství a jako náš bratr nás zastupuje před Bohem. Jeho příběh se neodlučitelně propojuje s naším příběhem.

Ano, velikonoční zvěst nám umožňuje hledět na sebe i na svět nadějnějším pohledem, než bychom se nadáli. Čekejme raději věci lepší, nikoli horší. Osvojme si pohled naděje a důvěry. Navzdory tomu, co je běžné. Věci mohou být jinak, než se zdá. Vždyť Marie a učedníci logicky předpokládali, že hrob bude uzavřený a Ježíšovo tělo bude ležet uvnitř tak, jak je tam položili. Stalo se však něco, s čím nepočítali a co přesahovalo jejich pomyšlení…

Možná se nám zdá, že pro učedníky a jiné účastníky událostí, o nichž čteme v Bibli, bylo snadnější věřit v Boží působení a jeho moc, než je tomu dnes. Důvěřovat v dobro bylo pro ně jistě jednoduché. Oni se přece setkávali s přímým Božím jednáním a mohli svoji víru podložit osobní zkušeností. Janovo vyprávění o Ježíšově vzkříšení ale svědčí o něčem jiném. Vždyť milovaný učedník uvěřil, ačkoli se ještě se Vzkříšeným nesetkal. Stačily mu pouze nepřímé důkazy. Zato Marii nepohnula ke změně jejího pohledu ani přítomnost andělů a nejprve ani rozhovor se samotným Ježíšem. Víra tedy nespočívá tolik na tom, co vidíme, ale spíše na tom, jak se díváme.

Tak (nejen) v těchto dnech, kdy prožíváme věci vpravdě nezvyklé a kdy ani Velikonoce nemůžeme slavit tak jako jindy, spoléhejme na to, že Vzkříšený je stále s námi. I tehdy, když se zdá, že zmizel kdesi v temnotách současných událostí. Možná o jeho blízkosti pouze nevíme, jako o ní nevěděla ani Marie, ač jí byl tak blízko. A s důvěrou se připravujme na chvíle, kdy vyjdeme zase do plného života, tak jako Ježíš.

Píseň: EZ 346 Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal

Náměty k přímluvné modlitbě:

Prosme, ať dokážeme žít a jednat z víry ve vzkříšeného Krista.

Prosme, aby církev radostně zvěstovala evangelium.

Prosme o zastavení šíření koronaviru.

Prosme o sílu a pokoj pro nemocné a všechny, kdo jim pomáhají.

Prosme za ochranu pro ty, kdo jsou koronavirem nejvíce ohroženi.

Prosme za všechny, kdo zajišťují fungování státu a služeb.

Prosme za ty, kdo propadli strachu a zoufalství.

Prosme za pronásledované křesťany a všechny lidi žijící v nesvobodě.

Modlitba Páně

Poslání: Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. (1K 5,7–8)

Požehnání: A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen. (Žd 13,20–21)