Pobožnost na neděli 29. března 2020
Pobožnost na neděli 29.3.2020.docx (20535)
(5. neděli v postní době – Judica)
Introit
Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! Tys přece moje záštita, Bože. Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. (Ž 43,1–2a.5)
Modlitba
Hospodine, ty jsi naše jistota a opora, i když se jistoty tohoto světa hroutí. Ty jsi nám nablízku, ačkoli my si navzájem nablízku být nemůžeme. Děkujeme za to, že smíme za všemi úzkostmi a temnotami této doby vyhlížet světlo velikonoční neděle. Děkujeme, že tvůj Syn přišel do tohoto světa, aby nás vysvobodil z moci strachu, hříchu, smrti a všeho, co nás ohrožuje. Prosíme, aby nám tvůj svatý Duch pomáhal žít ve svobodě Tvých dětí a důvěřovat ti za všech okolností. Smiluj se nad námi i nad celým svým stvořením a naplňuj nás svým pokojem. Prosíme o to skrze našeho Pána a bratra Ježíše Krista. Amen.
Marek 10,35–45
Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Milé sestry, milí bratři,
možná si to v těchto nezvyklých dnech příliš neuvědomujeme, ale blížíme se k velikonočním svátkům. Příští neděli vjede Ježíš do Jeruzaléma a jeho pozemský příběh začne nabírat na dramatičnosti. Ještě předtím se však musí vypořádat s ambicemi svých nejbližších žáků. On sám pokušení moci přemohl během pobytu na poušti. Jeho učedníci zatím v tomto boji selhávají.
Touha po moci a vlivu je neodmyslitelnou součástí lidských dějin a lidského charakteru. Považme jen, kolik prostředků jsou jednotlivci či politické strany schopni investovat do volebních kampaní a co vše jsou ochotni pro úspěch – a tedy získání moci a pozic – udělat! Mimochodem – věděli jste, že slovo ministr znamená původně pomocník či služebník – a také farář?
Jakub a Jan tvořili spolu s Petrem skupinu nejbližších Ježíšových společníků. Nyní se ti dva nerozpakují říci si o výsadní postavení v těch lepších časech, až Ježíš bude vládnout. Chtějí si už předem zajistit prestižní posty. Jenže Petr se do jejich úvah jaksi nevešel. A co ostatních devět? Žádost, kterou oba vyslovili, o nich leccos prozradila. A později se tímto okamžikem asi příliš nechlubili… To, co od Boha chceme, o nás mnohé vypovídá. A může se stát, že když bude naše prosba splněna, nebudeme z toho nadšeni. Vždyť i na nás se může naplnit to, že nevíme, oč žádáme. Nedohlédneme důsledky svých přání. Proto je důležité poměřovat své touhy Kristovým příkladem a nechávat Bohu svobodu, aby jednal, jak sám uzná za vhodné. To nám bude prospěšné.
Zdá se tedy, že se toho Zebedeovi synové od nazaretského Mistra zatím moc nenaučili. Dosud nechápou, čím se podle pravidel nebeského království mají vyznačovat ti, kdo stojí nejvýš. Ale ani ostatní Ježíšovi žáci na tom nebyli zřejmě lépe, vždyť se jim jednání té bratrské kliky nezamlouvalo. A bylo by zřejmě naivní domnívat se, že pobouření ostatních deseti pramenilo z nevhodnosti takové žádosti a nikoli z faktu, že také oni měli podobné záměry…
A tak Ježíš zůstává vnitřně sám a nepochopen těmi, kdo mu byli nejblíže. Těsně před touto událostí svým učedníkům už potřetí vyjevil, co ho čeká – bude trpět, zabit a poté vzkříšen. Jakub a Jan z toho všeho slyšeli snad jen to poslední. Ostatně se není co divit. Slova o utrpení a smrti se většinou netěší posluchačské oblibě. Zatímco jejich Mistr na společenském žebříčku míří dolů – mezi zločince a vyvrhele společnosti, oni to chtějí vzít opačným směrem. Jeho poslední cesta sice povede vzhůru – ale bude to cesta na kříž. A tam bude mít skutečně společníky po pravici a levici – avšak Jakub a Jan to nebudou. O takové pozice zatím nemají zájem.
Ježíšova cesta vede skrze utrpení, bezmoc a ponížení. Cesta vzhůru – k Bohu, ke vzkříšení – vede nejprve směrem dolů. Ježíš musí vypít kalich hořkosti a utrpení až do dna. Musí podstoupit křest, tedy vstoupit do vod politických a náboženských pletich, které ho smetou. A synům Zebedeovým místo konkrétních postů slíbí, že budou také trpět. Slova kalich a křest, která Pán Ježíš používá jako šifry utrpení, se nám pojí se svátostmi křtu a večeře Páně. Tyto svátosti mají radostný rozměr, avšak souvisejí také s utrpením, ponížením, smrtí. Křest představuje smrt toho starého, hříšného v nás, abychom mohli žít novým, kristovským životem. Večeře Páně je zase úzce spojena právě s Ježíšovým ponížením a popravou. Všichni pokřtění, všichni účastníci stolu Páně jsou tedy jeho utrpením neodmyslitelně poznamenáni.
Výsadní postavení je podle Ježíše neodmyslitelně spojeno se službou. Nezakazuje ale být prvním, usilovat o důležitou pozici. Řídit a organizovat je nutné. Avšak ti, kdo chtějí převzít vedoucí úlohu v Ježíšově společenství, se mají spíše než v králích a císařích, premiérech a generálních ředitelích vzhlížet v otrocích a služebnících. Mají toužit pomoci, nikoli po moci. Vždyť vládcové a mocipáni rádi obětují pro své zájmy jiné. Ježíš ukazuje, že je naopak třeba obětovat svoje zájmy pro jiné. Jak je pomoc a služba druhým důležitá, vidíme v těchto dnech, kdy mnozí obětavě pomáhají těm, které třeba ani neznají. Ale mnozí z vás to znáte z vlastní zkušenosti, třeba pokud pečujete o své děti nebo rodiče. Nesetkáváme se právě tady s kouskem Božího království?
Mnozí z nás mají určitou moc, jež je důsledkem našeho postavení: v rodině, v zaměstnání, v církvi… Způsob, jakým s našimi pravomocemi nakládáme, ovlivňuje druhé a svědčí o tom, jací jsme. Čím více budeme své postavení chápat jako službu, čím více se budeme zříkat svých nároků, tím lépe budeme zrcadlit Ježíšův charakter a ovzduší kolem nás bude tím příjemnější. Nemusíme lpět na sobě, na svých nárocích a šplhat po společenském žebříčku výš a výš. Vždyť naše hodnota nespočívá v tom, jakých pozic jsme dosáhli, ale v tom, že jsme milovanými dětmi Božími. A to není málo.
Náměty k přímluvné modlitbě
Prosme, aby nám Bůh ukazoval, kde a jak můžeme pomáhat.
Prosme za všechny z našeho společenství, kteří prožívají nemoc nebo jiné trápení.
Prosme za všechny nakažené a ohrožené koronavirem.
Prosme za zdravotníky, dobrovolníky, vojáky, policisty, politiky a všechny, kdo čelí náporu současné situace.
Prosme za všechny, kdo prožívají strach a nejistotu.
Prosme za ty, jejichž zaměstnání a příjmy jsou ohroženy.
Prosme za církev, ať je v této době místem naděje a radosti.
Poslání
V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (F 2,3–4)
Požehnání
A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen. (Žd 13,20–21)
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897
www.prosec.evangnet.cz