Pobožnost na 2. neděli po Velikonocích – Misericordias Domini, 26. 4. 2020

Pobožnost na neděli 26.4. 2020.docx (18736)

Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého.

Introit: Hospodinova milosrdenství je plná země. Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. (Ž 33,5b–6)

Modlitba: Bože, tvůj vzkříšený Syn se dal poznat svým učedníkům při lámání chleba a změnil tak jejich zármutek v radost. Otevři i naše oči, abychom poznali, že vše, co máme a čím jsme, pochází od Tebe. Pomoz nám důvěřovat ve tvou lásku a odpuštění a poznávat, že jsi stále s námi. Vzbuď v nás trvalou a pravou radost. Prosíme o to skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého vzkříšeného Syna, který s tebou a s Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen. 

Píseň: EZ 333 Bůh náš všemohoucí

Biblické čtení: Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb. (L 24,13–35)

Zamyšlení: Milé sestry, milí bratři, Ježíšovi učedníci prožili o Velikonocích zásadní otřes. Vlastně těch otřesů zakusili několik. Nejprve se jim zhroutil svět – svět jejich představ a nadějí, když byl jejich Mistr a Pán odsouzen, potupen a popraven. Ten, o němž doufali, že je od Boha poslaným Zachráncem, který zajistí svému lidu věčnou spásu, je nyní mrtev. A s ním zemřela všechna očekávání, která do Ježíše vkládali. Jejich ochromenost dokládá i to, že nebyli schopni věřit svědectvím žen, které zvěstovaly, že Pán žije, ani jiným skutečnostem nasvědčujícím, že je tomu skutečně tak. A proto se Kleofáš a jeho druh při svém putování z Jeruzaléma do Emaus oddávají smutným řečem o tom, co se stalo. Zdá se, že temnoty zvítězily, že zásadní Boží zásah do dějin se (alespoň zatím) nekoná. Jen ten cizinec, který se k nim připojil, dokázal vnést do jejich zármutku něco, co rozehřálo jejich srdce. Ale ani jeho slova a jeho zjev je nepřesvědčily. Přesto jej chtěli u sebe podržet a pozvali ho ke stolu. Přesvědčilo je až společné stolování, gesta jejich společníka – poznali Ježíšův „rukopis“. Jeho identita se prokázala. Tady nastal druhý otřes – poznání, že Pán opravdu žije, že smrt a hrob neměly sílu udržet jej ve své moci. Svět se opravdu změnil! Ten, který měl být na věky izolován od ostatních jako nebezpečný šiřitel myšlenkové infekce, je opět na scéně. Uvědomili si, že věci se opět mají jinak, než se domnívali. Konečně jim to všechno začalo dávat smysl. A jejich smutná cesta z Jeruzaléma, z města, v němž jistě jako přívrženci popraveného nebyli v bezpečí (evangelista Jan prozrazuje, že učedníci se z obav před Židy schovávali za zavřenými dveřmi), se proměnila ve chvatný a radostný návrat do Jeruzaléma. Přesvědčili se, že Ježíš se s nimi chce setkávat navzdory jejich nespolehlivosti a slabosti. A také navzdory jejich nechápavosti a nevěře. Vždyť těm dvěma nic nevyčítal, jen trpělivě vysvětloval. Z tohoto setkání načerpali novou energii a naději.

Situace učedníků po Ježíšově ukřižování má jisté podobné rysy s dnešní situací. I dnes mají mnozí strach a propadají smutku, i dnes mnozí lidé hledají bezpečí za zavřenými dveřmi, někteří jsou nedobrovolně izolováni od druhých. Zdá se, že takový svět, v jakém jsme ještě nedávno žili, skončil. Což nemusí být špatně. Nabízí se nám šance vykročit lepším směrem. Záleží totiž na nás lidech, co se světem po pandemii uděláme. Ježíš se světa nezříká, ať už je jakýkoli. Ze světa sice odešel, ale přece v něm stále působí. A my smíme být svědky, ale také nástroji jeho působení. On se setkává se svou církví u večeře, kterou jí odkázal, a ve slovech Písma, aby ji posiloval a povzbuzoval. Ale nejen tam. On je s námi všude. I v malém společenství, ale též v naší samotě. Neopouští nás ani v našich úzkostech a starostech. Toto vědomí kéž i nám vlévá každodenně sílu a naději do životních zápasů a pomáhá nám být Božími svědky uprostřed radostí a strastí tohoto světa. A až tato mimořádná doba pomine, ať nám pomáhá proměňovat podle našich sil svět, aby se stával lepším místem pro život, než jakým byl dosud.

Píseň: EZ 349 V nás srdce hořelo

Náměty k přímluvné modlitbě:

Prosme: ať jako jednotlivci i jako církev žijeme z důvěry v Boží lásku.

ať dokážeme být lidmi naděje a pokoje.

za Boží i lidskou blízkost nemocným, umírajícím, opuštěným.

za zdravotníky, ošetřovatele, dobrovolníky a všechny, kdo čelí současné epidemii.

o pokoj a solidaritu mezi lidmi a národy.

ať po skončení epidemie žije lidstvo moudřeji a zodpovědněji než dříve.

o lidi strádající chudobou, válkami, pronásledováním.

Modlitba Páně

Poslání: Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium. (2Tm 2,8)

Požehnání: A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen. (Žd 13,20–21)