Mt 4,12-17

Mt 4,12-17

Milí bratři a sestry,

dnešní evangelijní oddíl je v ekumenickém překladu nadepsaný slovy: „Počátek Ježíšovy činnosti“. Myslí se tím počátek Ježíšovy veřejné činnosti. S čím Ježíš vystoupí na veřejnost? Jaké bude jeho poselství? Ježíš začal kázat a kázal úplně to stejné, co před ním Jan Křtitel. Podle Matoušova evangelia jsou to přesně ta stejná slova, která před tím říkal Jan: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ (Mt 3,2 a 4,17). Mohli bychom říct, že to od Ježíše není příliš originální, vlastně, že to není vůbec originální. Ale patrně je to něco naprosto zásadního a tato zvěst má být slyšena. Ježíš takto začal kázat po té, co byl Jan Křtitel uvězněn. Přebral tedy jeho pochodeň, jeho světlo, které přinesl těm, kdo „seděli v krajině stínu smrti“. Jan byl umlčen, ale tato zvěst nemá být umlčena a tak v ní Ježíš pokračuje.

Je v tom jistě kus odvahy. Říkat to, co říkal ten, koho zavřeli, to chce odvahu. Ježíš to navíc vyhlašuje v Galilei, která tehdy byla územím, na kterém vládl Herodes. Právě ten Herodes, který nechal Jana Křtitele zatknout a později i popravit. Navíc zvěst o blízkosti království nebeského má v sobě velkou energii. Má silný politický náboj. V lidech to mohlo vyvolávat chuť vzbouřit se proti tehdy vládnoucím Římanům, pod jejichž nadvládou byl Jeruzalém a okolní Judsko.

Přiblížilo se království nebeské. Hospodin je naším králem. Má nám vládnout pouze ten, koho nám pošle Hospodin a ne nějaký zkorumpovaný a tyranský Herodovec, který je vazalem Římanů nebo římský prefekt, který nám pořád dělá nějaké naschvály a problémy. Ale teď už je blízko změna, už brzo se změní to, kdo bude naším vládcem. V politicky nepokojné době může být zvěst o blízkosti nebeského království rozbuškou, která vyvolá povstání. Možná i proto je jak u Jana, tak u Ježíše tato zvěst spojena s výzvou k pokání. Tato výzva znamená - přemýšlejte jinak!

Starobylé české slovo „pokání“, doslovně přeloženo z řečtiny, vyjadřuje „změnu smýšlení“. Výzva: „Čiňte pokání!“ se dá doslovněji přeložit: „Proměňte mysl!“ Přemýšlejte jinak, neboť se přiblížilo nebeské království. Myslím, že to je důležité spojení dvou zásadních motivů. Změna smýšlení a blízkost nebeského království. Kdyby Jan a Ježíš kázali jen „přiblížilo se království nebeské“, tak by to mohlo být snadno pochopeno právě jako výzva k politickému převratu. Už bylo dost římské nadvlády, dost nadvlády Herodovců, teď je blízko vláda nebes. Snadno by tomu šlo rozumět tak, že obnova Judského království, v jeho původních hranicích z doby krále Davida, je na spadnutí.

Ovšem to, co se má podle Jana a Ježíše změnit, není politická nadvláda nad židovským národem, nýbrž smýšlení jejich posluchačů. Nemá se změnit to, kdo bude sedět na trůnu, ale to, jak přemýšlíme. To, že nebeské království je blízko, znamená, že tato změna smýšlení je možná. Je možná, protože Boží blízkost proměňuje naše lidské myšlení. Myslím, že většinou zakoušíme Boží skrytost a nezřejmost. Bůh je skrytý a skrytost je jednou z jeho příznačných vlastností. Prorok Izajáš o Hospodinu říká: „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“ (Iz 45,15). Nesmíme zapomenout, že skrytý Bůh je zároveň také spasitelem. Možná, že zkušenost s Boží skrytostí stojí i za ateismem, který se od 19. století postupně začal prosazovat v západním myšlení a ve 20. století pak ovládl velkou část západní společnosti.

Představa o blízkosti nebeského království je proto dnes podobně radikální, jako byla tenkrát, když v Judsku vládl římský prefekt a v Galileji nějaký Herodovec. K tomu, abychom přijali vizi, že nebeské království je blízko a čerpali odtud pro sebe posilu a naději, k tomu potřebujeme změnu smýšlení. Mnohé naše osobní problémy nevyřeší nová vláda ani nový prezident. To neznamená, že bychom nepotřebovali změnu politické kultury, změnu ve vykonávání prezidentského úřadu a že bychom tuto změnu neměli v demokratické volbě podpořit. To jistě ano. Ale moc nám neprospěje, pokud budeme mít dobrého prezidenta a sami zůstaneme uzavření a neschopní měnit své myšlení v souladu s nebeským královstvím. Pokud např. vyhodnotíme Boží skrytost jako to, že Bůh není, že s ním nemusíme počítat, že mu nejsme odpovědní, tak se s blízkostí nebeského království snadno mineme.

Osobně doufám, že budeme mít dobrého prezidenta, lepšího než toho, kterého máme nyní. Ale zároveň z dnešního evangelia slyším, že ta nejdůležitější změna nenastává na vládnoucích pozicích. Ta nejdůležitější změna má nastat v našem myšlení.

Změnit myšlení znamená nebýt vězněm vlastních myšlenek, vlastních představ a názorů, kolem kterých se člověk stále točí, někdy jakoby v bludném kruhu. Změnit myšlení nám někdy brání silné předsudky vůči druhým lidem, to, že jsme si už udělali svůj názor a nyní se ho držíme a nejsme ochotni podívat se především na sebe jinak, z odstupu. Nejsme ochotní hledat myšlenky nové, svěží a nadějné. Jak je smutné, že často místo otevřené mysli vládla v církvi zabedněnost. Uzavřenost, tvrdost vůči lidem, kteří v ní nepasovali do většinových představ.

Ježíš Kristus např. změnil smýšlení vůči hříšníkům, odložil jejich tradiční odmítání a usedl s nimi k jednomu stolu. Tak dal vyděděncům naději na důstojný život. Podobně přistupoval i k cizincům, např. k Samařanům, ale taky k ženám a dětem, k chronicky nemocným, k posedlým, ke všem, kdo si nesli cejch druhořadosti, méněcennosti a podřadnosti. Dával jim pocítit, že Bůh se o ně zajímá, že mu na nich záleží. To je velká změna myšlení, která s Ježíšem vstoupila do našeho světa. To je veliké světlo, které zazářilo lidu bydlícímu v temnotách, lidu v krajině stínu smrti.

Jestli i my potřebujeme změnit smýšlení, jestli i pro nás platí tato Ježíšova výzva, tak vnímám, že nejvíc právě v oblasti mezilidských vztahů. Jak překonávat vzájemný odstup, odcizení, předsudky a nepochopení? Jak posílit lásku? Jak změnit zažité pohledy, které vytváří bariéry? Mnozí politici v nedávné minulosti i nyní posilují rozdělování naší společnosti a těží z toho. Využívají k tomu zastrašování. Strach z migrantů, strach z války, strach z chudoby. Politika se stává tématem, které dokáže zničit dávná přátelství. Jak docílit toho, aby se nesouhlas s politickým postojem nestal odmítnutím člověka? Aby rozdílnost politických názorů neznamenala osobní nepřátelství. Jak mít jasný politický názor a zároveň kultivovaně jednat s člověkem, který má jiný politický názor? Jak? Změnou smýšlení.

Myslím, že v naší společnosti nám chybí to, k čemu vyzýval Pán Ježíš a před ním i Jan Křtitel. Odpovědné a důsledné přemýšlení. Přezkoumání toho, jak smýšlíme a snaha o proměnu v našem myšlení všude tam, kde jsme ovládaní strachem, nenávistí, sobectvím. Chybí nám to, abychom si kladli otázky, jestli myslíme dobře. Jestli to s lidmi myslíme dobře.

Změnit smýšlení máme a můžeme nikoliv ze strachu, ale z naděje, že se před námi díky Bohu otevírá dobrá budoucnost, že se přiblížilo se království nebeské. Díky Bohu před sebou máme dobrou budoucnost, jeho království.

Lid bydlící v temnotách uvidí velké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti. Amen.