Mt 25,1-13
Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: „Ženich je tu, jděte mu naproti!“ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: „Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!“ Ale rozumné odpověděly: „Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!“ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: „Pane, pane, otevři nám!“ Ale on odpověděl: „Amen, pravím vám, neznám vás.“ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. (Mt 25,1-13)
Milí bratři, milé sestry,
Ježíšovo podobenství o deseti družičkách je takový mini-příběh, který má něco důležitého znázornit. Podobenství je podáváno tak, aby člověka podněcovalo k přemýšlení, aby se k němu vracel znovu a znovu, znovu je četl a znovu o něm přemýšlel. Pojďme to tedy nyní znovu udělat, přestože můžeme mít dojem, že toto podobenství už důvěrně známe. Ježíš je vypráví, aby znázornil něco důležitého o nebeském království. Nebeské království je zde představeno jako svatební hostina. Ženichem je Ježíš a nám je určena role družiček. Můžeme patřit buď mezi družičky rozumné, které nakonec vejdou s ženichem na svatební hostinu, tedy do nebeského království nebo mezi družičky pošetilé, které nevejdou.
Obě skupiny družiček dělají v mnohém to stejné, všechny si vzaly lampy a vyšli naproti ženichovi. Když ženich dlouho nešel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Všechny také procitly ve stejnou dobu, ve chvíli, kdy ženich přicházel. Přesto je jedna skupina označena jako družičky rozumné a druhá jako pošetilé. Rozumné vešly s ženichem na svatbu, pošetilé zůstaly venku. V čem tedy spočívá ta pošetilost těch pošetilých a rozumnost těch rozumných a co to znamená pro nás?
Myslím, že nám v porozumění pomůže, když si vzpomeneme na Ježíšova slova, která čteme v Matoušově evangeliu o něco dříve: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ (Mt 7,21). Zdvojené oslovení: „Pane, Pane…“, kterým se lidé naléhavě obrací na Ježíše, nacházíme také v podobenství o družičkách a společný je také motiv vstupu do nebeského království. V obou případech jsou zde ti, kteří oslovují Ježíše jako svého pána, ale do nebeského království nevejdou. V Ježíšově výroku nevejdou, pokud nečiní Boží vůli.
To, proč někdo nečiní vůli Nebeského Otce, je ilustrováno v Matoušově evangeliu podobenstvím o věrnosti služebníků (Mt 24,45-51), které podobenství o deseti družičkách bezprostředně předchází. Špatný služebník je ten, který si řekne: „Můj pán nejde.“ A přestane dělat to, co mu jeho pán uložil, začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, prostě začne se chovat nezodpovědně.
V obou podobenstvích je stejný motiv: Čekání se protahuje, klíčová osoba dlouho nepřichází. Nepřítomnost pána nebo ženicha, kteří v těchto podobenstvích představují Ježíše, je delší, než předpokládají ti, kteří ho očekávají. Proto se stane, že někteří z očekávajících nejsou připraveni na klíčový okamžik, který nastane, když pán nebo ženich přijde. Motiv neustálé připravenosti na takovýto klíčový okamžik můžeme najít také u několika rabínských podobenství. Z doby blízké době Ježíšově jsou dochována podobenství rabínů, která navazují na verš ze starozákonní knihy Kazatel: „Tvé šaty ať jsou v každé době bílé a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej.“ (Kaz 9,8).
Jedno takovéto podobenství od rabiho Bar Kappari mluví o ženě vládního vyslance, který musel být kvůli svému povolání často mimo domov. Tato žena se krásně ozdobila a její sousedky se jí ptaly, proč to dělá, když její manžel není doma. Ona jim odpověděla, že její manžel se může doma nenadále objevit a překvapit ji. A není snad lepší, aby mě zastihnul krásně ozdobenou než se zanedbaným vzhledem? Tak ať jsou tvé šaty v každé době bílé, říká rabi Bar Kappara, to znamená, nebuď poskvrněný od hříchů a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej, to znamená, ať ti nechybí činy milosrdenství (plnění přikázání a konání dobrých skutků). Člověk má být takto neustále připraven na setkání se svým Bohem.
Dostatek oleje v tomto rabínském podobenství znamená, že lidský život nepostrádá dostatek dobrých činů, můžeme tomu obecně rozumět jako hojné činění Boží vůle, které zároveň představuje neustálou připravenost člověka na setkání s Bohem. Míní Ježíš svým podobenstvím o deseti družičkách něco podobného jako podobenství rabiho Bar Kappary?
Olej je v Ježíšově podobenství zdrojem světla. Lampy svítí, protože mají dost oleje nebo naopak dohasínají, protože olej nemají. V Matoušově evangeliu Ježíš také říká: „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Mt 5,16) Je to světlo dobrých skutků, které má provázet Ježíšovi učedníky.
Toto světlo má být vnějším, viditelným projevem lidského jednání. Jsou to dobré skutky, které jsou vidět. Také to, že družiček je pět a pět, tedy stejně jako prstů na rukou, může asociovat, že se v nich zobrazuje lidské jednání. Družiček by klidně mohlo být šest a šest, což by dohromady dávalo číslo Božího lidu, kterým je dvanáctka. Ale to, že jich je právě pět a pět může odkazovat na to, co člověk dělá svýma rukama, na lidské skutky. A tyto skutky, pokud mají být světlem, musí mít jako svůj vnitřní zdroj olej. Jsou-li syceny olejem, pak přináší světlo.
Tedy olej můžeme vnímat jako něco, co člověku umožňuje, že jeho skutky jsou světlem. Tyto skutky, které jsou světlem, člověk nemůže trvale dělat sám ze sebe, ze svého vlastního zdroje. Pokud se o to snaží a nemá dostatek nějakého hlubšího zdroje, nějaké trvalejší motivace, tak jeho světlo začne po čase dohasínat. Hrozí mu to, co se nazývá vyhořením.
Myslím, že tím olejem v Ježíšově podobenství tedy nejsou míněny přímo dobré skutky, tak jako tomu je v podobenství rabiho Bar Kappary. Ale je to motivace k takovémuto jednání. Motivace, kterou člověk čerpá z nějakého hlubšího zdroje.
Myslím, že můžeme rozumět tomuto Ježíšovu podobenství tak, že potřebujeme být vytrvalí v tom, kde se naše jednání projevuje jako světlo. A zároveň zdrojem této vytrvalosti nemůže dlouhodobě být jen naše odhodlání, naše dobré snahy, musíme také počítat s tím, že přijde únava, ospalost, vyčerpanost. Že doba, kdy se máme osvědčit jako ti, kteří přináší světlo, se protáhne. Nemůžeme naše dobré jednání trvale postavit a ustát jen na našem výkonu. To po čase vyhoříme. Potřebujeme načerpat dostatek toho, co sytí naše dobré jednání, aby bylo vytrvalé.
Ježíšovo podobenství nám říká, že jsme pozvaní na svatební hostinu. Máme se tedy na co těšit. Ježíš nás zve do radosti a hojnosti. Přijde proto, aby nás vzal sebou, abychom byli s ním tam, kde je dobře. To je dobrá perspektiva našich životů. Myslím, že uchovat si tuto perspektivu nám pomůže, abychom jednou nezůstali stát za zavřenými dveřmi.
Hospodine, ty nám dáváš motivaci pro jednání, které se tobě líbí. Děkujeme ti, že nás zveš do radosti, která je znázorněna svatební hostinou. Zároveň víme, že naše snahy o dobro mívají krátké trvání, že nás snadno přemůže otupělost, únava, rezignace… Někdy nám připadá tvá nepřítomnost nesnesitelně dlouhá. Prosíme, pomáhej nám vytrvat v dobrém, aby naše životy byly světlem. Amen.
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897
www.prosec.evangnet.cz