L 19,28-44 (kázání na Květnou neděli 5. dubna 2020)

L 19,28-44

Milé sestry a milí bratři,

dnes je Květná neděle, při které se čte evangelijní oddíl o Ježíšovu vjezdu do Jeruzaléma. V Lukášově podání se ozve volání těch, kteří Ježíše radostně vítají a Boha chválí slovy: „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech.“ (v. 38). Můžeme v tom zaslechnout ohlas volání nebeských zástupů, které při Ježíšově narození chválí Boha podobnými slovy: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi.“ (2,14).

Na začátku i na konci Ježíšovy pozemské cesty tedy zaznívá slovo o pokoji a o Boží slávě. Sláva na výsostech je společným motivem v obou případech. Ovšem u motivu pokoje je rozdíl v tom, že zatímco andělé při Ježíšově narození provolávají „pokoj na zemi“, zástupy při Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma provolávají „pokoj na nebi“.

Můžeme tomu rozumět tak, že pokoj nebude zjevný na zemi, ale zůstane skrytý v nebi? Je to jemná narážka na to, že s Ježíšem sice přichází pokoj, ale bude to pokoj nebeský, nikoli pozemský a události, které v Jeruzalémě nastávají naopak budou velmi nepokojné? Podívejme se na motiv pokoje v tomto evangelijním oddílu trochu blíže.

Ježíš přijíždí do Jeruzaléma jako král pokoje. Jede na oslátku, aby tak manifestoval, že je králem, o kterém prorok Zacharjáš předpověděl: „Rozjásej se, sijónská dcero, dcero Jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král... jede na oslu... vyhlásí pronárodům pokoj.“ (Za 9,9.10). S Ježíšem tedy přichází pokoj a to nejen pro Boží lid Izrael, ale i pro ostatní pronárody. Ovšem záleží to na tom, zda bude tento král pokoje přijatý. Když Ježíš přijel blíž k městu Jeruzalému, dal se nad ním do pláče: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.“ (v. 42). Jeruzalému v tento den zůstalo to, co vede k pokoji, skryto.

Přitom jméno Jeruzalém, hebrejsky Jerušalajim, obsahuje slovo šalom - pokoj. Jeruzalém je město pokoje. Ježíšův příchod mohl znamenat uskuteční toho, k čemu název tohoto města odkazuje. Pokud Jeruzalém přijme Ježíšovu strategii, která spočívá ve vnitřní proměně - viz jeho výzva: „Čiňte pokání!“ - stane se skutečným městem pokoje.

Ale Ježíš ví, že se tak nestane. Vlivní a mocní lidé v tomto městě Ježíše nechají potupně zlikvidovat a město samo bude zanedlouho, během tzv. „židovské války“ v roce 70, srovnáno se zemí. Živná půda pro tuto válku vznikala už dlouhou dobu. Nespokojenost v židovské společnosti průběhem času celkově stoupala až nakonec vyústila v celonárodní protiřímské povstání, které mělo pro židovský národ katastrofální důsledky. 

Římští prokurátoři byli stále více neschopní udržet v židovské společnosti klid, narůstalo množství konfliktů nejen mezi Židy a Římany, ale také mezi různými židovskými skupinami navzájem. Rostl vliv radikálních zelótů, kteří přišli s novou taktikou odboje - v nepřehledném davu vraždili své odpůrce dýkami. Vedle zelótů vznikaly i další malé tlupy, které mohly díky úplatnosti římských úředníků beztrestně olupovat umírněné občany. Dokonce i kněžská a městská aristokracie si začala vytvářet své bojůvky. V této zmatené a nejisté situaci zároveň přibývalo různých falešných mesiášů - náboženských demagogů, což ještě přispívalo k obrovské rozštěpenosti židovské společnosti, která se tak ocitla na pokraji chaosu.

To, co vede k pokoji, zůstalo tehdejšímu Jeruzalému skryto. Pokoj zůstal kdesi daleko na nebi a Boží sláva na výsostech. Na zemi se prosadilo něco zcela jiného. Odstranění Ježíše a postupný nárůst nepokoje, který v židovském národě vyústil až do válečného povstání proti tehdy největší světové velmoci - Římu. K římskému potlačení a brutální likvidaci tohoto zoufalého povstání velkou měrou napomohly také vnitřní bratrovražedné boje zcela rozdílných povstaleckých židovských skupin.

Ježíš, když jako král pokoje přijíždí k Jeruzalému, tak nad ním pláče, protože ví, co jej v budoucnosti čeká: „Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti. Nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“ (v. 43.44).

Milé sestry a milí bratři, na pozadí tohoto příběhu města Jeruzaléma si můžeme uvědomit, jak je nesnadné poznat to, co vede ve složité době k pokoji. Jak může být nesnadné poznat „čas Božího navštívení“, když je zrak Božího lidu plně upoutaný neklidnou společenskou situací. Kdo má čas zabývat se nějakým Ježíšem? Zabývat se tím, co učí, tím, k čemu vede, co nabízí? Jen těch pár nadšenců, kteří jej vítají, v něm pro sebe rozpoznali cestu pokoje.

Bůh přišel ve svém Synu, v Ježíši Nazaretském. Ale uprostřed soupeření různých navzájem znepřátelených zájmových skupin, lze toto Boží sklonění se k nám snadno přehlédnout, snadno se s ním minout. Nepoznat je, nepoznat to, co vede k pokoji. Solidarita a sounáležitost jsou věci, které představují tmel, jenž drží fungující společnost pohromadě. Ovšem společenský systém, ve kterém žijeme, nám namnoze sugeruje, že smyslem života je sledovat svůj vlastní zájem a vlastní soukromé štěstí, které je často chápáno jednostranně ekonomicky. Virová pandemie proto může být příležitostí, která nás z tohoto systému vytrhuje. Ukazuje nám totiž, že pokoj a smysl života musí být založený mnohem hlouběji.

V Ježíšově nářku nad Jeruzalémem se ozývá ohlas nářku Jeremiášova: „Kdo s tebou bude mít soucit, Jeruzaléme? Kdo ti projeví účast? Kdo k tobě zajde, aby se zeptal, jak se ti daří? Ty sám sis mě přestal všímat, je výrok Hospodinův, odešel jsi ode mne.“ (Jr 15,5.6). Nevšímavost vůči Hospodinu v posledku znamenala nepoznání toho, co vede k pokoji. Boží navštívení snadno zůstává skryto i našim očím, pokud se nechají příliš upoutat vlastními zájmy a představami. Naděje i pro nás ovšem zůstává v tom, že Ježíšovi to není jedno. Nad Jeruzalémem tehdy plakal.

Modlitba: Hospodine, na Ježíšově reakci vidíme tvůj soucit s neblahým údělem lidí. Toužíme po pokoji a prosíme, pomáhej nám i v dnešní složité době nacházet to, co k trvalému pokoji vede. Amen. 

Píseň: Bůh je náš Pán a Král. Dodatek k evangelickému zpěvníku číslo 607.

1.            /: Bůh je náš Pán a Král, zpívejme mu píseň chval. :/

                /: S písní k němu přistoupíme, píseň všechno vypoví! :/

2.            /: Hospodin chrání nás, všechno v rukou drží svých. :/

                /: Přítomen je vždy a všude, nikdo se mu neztratí. :/

3.            /: On chce též s námi být, děti své on miluje. :/

                /: Jeho slovu rozumíme, proto chceme za ním jít. :/

4.            /: Němí jsme, hluší též, vlastní cestou chceme jít. :/

                /: Tvoříme si vlastní bohy a jim slepě věříme. :/

5.            /: Tak se nám ztrácí cíl, naše štěstí uniká. :/

                /: Od Krista se vzdalujeme, jeho pravdu nechcem znát. :/

6.            /: On je Pán, hledá nás, zpívejme mu píseň chval. :/

                /: S písní k němu přistoupíme, píseň všechno vypoví! :/