L 15,11-24 (ekumenická bohoslužba v Proseči)
L 15,11-24
Milé sestry, milí bratři v Pánu Ježíši Kristu, podle Lukášova evangelia je podstatným rysem křesťanství právě hledání ztracených. Proto Lukáš staví do centra svého evangelia podobenství o ztracené ovci, ztracené minci a ztraceném synu. Těmito podobenstvími je představen Ježíšův program. Ježíš přišel proto, aby hledal a nalezl, tedy zachránil, to, co se ztratilo, to, co zahynulo (L 19,10).
Domnívám se, že hledání ztraceného patří k centrálním motivům nejen křesťanství, ale každé opravdu lidské kultury, která umožňuje život i tam, kde by podle přírodních zákonitostí šel do ztracena. Lidská kultura disponuje technikou, politikou, etikou a náboženstvím právě proto, aby nastavila jiná pravidla života, než je život silnějších na úkor slabších. Lidská kultura má prostředky na to, aby zachraňovala to, co by jinak zahynulo.
Ježíš nás k takovémuto jednání zve svým postojem, mimo jiné také těmito svými podobenstvími a zároveň nám říká, že v tom máme mocného spojence, kterým je Bůh. Bůh jako milující Otec, u kterého je dostatek prostředků k životu pro každého. Nemusíme žít život na úkor druhých. Život nemusí být konkurenčním bojem o přežití.
Ježíš tento svůj program sděluje stylem podobenství. Umožňuje nám v nich identifikovat se s tím, kdo je ztracený. Mladší syn, který odešel od otce a pak se k němu vrátil, je zde vylíčený tak, že vzbuzuje sympatie, máme pro něho pochopení. Podobně jako v předchozím podobenství ztracená ovce. Je nám jí líto a přejeme jí, aby se našla. Chceme být jako ta ovce nalezeni a vzati pastýřem na ramena. Chceme, aby se kvůli nám pastýř radoval, chceme aby i nás Bůh přijal jako otec svého ztraceného a znovu nalezeného syna.
Ježíšovou strategií v těchto podobenstvích je otevřít nás ke vstřícnosti vůči těm, kdo se Bohu odcizili. Ježíš návrat k Bohu, tedy cestu pokání, těmito podobenstvími usnadňuje. Kdo by nechtěl být takto nalezený, takto přijatý? Takto zahrnutý Božím odpuštěním a Boží radostí. I to podobenství o ztracené minci má v sobě tento rozměr, nabízí identifikaci s něčím hodnotným. Říká, že pro Boha jsme vzácní, i když jsme někde ve špinavém koutě. Máme pro něj cenu, proto nás hledá, dává si s námi práci, a když nás najde, tak se z nás raduje.
Vrcholem těchto podobenství je právě to o ztraceném synu. Sympatické na něm je to, že tento syn se vrací sám. Ovce i mince musely být vyhledány, ale syn šel do sebe. Když byl na dně, tak šel do sebe a vrátil se. Máme zde tedy vylíčen motiv obrácení, které v krajní nouzi vyvolává vzpomínka na dobrého otce, u kterého nikdo netrpí nedostatkem.
Ježíš zde odhaluje lidskou ztracenost, na kterou Bůh pohlíží s láskou. V podobenství je to vykresleno tím, jak otec svého ztraceného syna stále vyhlíží. „Když byl syn ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu…“ Otec běžel k synovi. Objal ho a políbil.
Obrácení syna je umožněno vzpomínkou na poměry, které jsou u otce. Syn má naději, že ho otec přijme, i když už nedoufá, že jako syna, ale aspoň jako jednoho ze svých nádeníků. Na tom je vidět, že syn nespekuluje, nehřeší na lásku svého otce, neříká si, můžu se chovat jako grázl, otec mně to stejně vždycky odpustí. Ne, takto syn neuvažuje. Přichází s vyznáním své viny, ale zajímavě je, že otec ho to pak ani nenechá doříct. Syn si připraví, co otci řekne, ale otec to nepotřebuje slyšet. Důkazem synova obrácení je pro něj to, že se vrátil.
Při tom obrácení je zároveň dar. To ukazuje podobenství o ztracené minci. Může se snad mince vrátit? Ne. Mince může být jen nalezena. Sama od sebe pro to nemůže nic udělat. Přesto Ježíš znázorňuje také na této minci něco důležitého o obrácení. Ježíš má před očima Boží lásku ke ztraceným, kteří jsou zcela závislí na Božím hledání.
Ztracená ovce může aspoň hledat svoje stádo a svého pastýře. Může aspoň zmateně pobíhat a ozývat se nešťastným bečením a tak napomáhat svému nalezení. Ale jak snadno by Ježíš mohl říct: „Když ovce uviděla pastýře, rozběhla se radostně k němu.“ Ale Ježíš to takto neříká. To pastýř hledá ovci, dokud ji nenalezne. A když ji nalezne, vezme ji s radostí na ramena a odnese ji domů.
Ztracená ovce je vlastně také zcela pasivní, podobně jako ztracená mince. Pastýř ji hledá, dokud ji nenajde. Hledá ji, protože má pro něj velkou hodnotu. Z tohoto hlediska je naše obrácení k Bohu umožněno tím, že Bůh nás hledal a našel.
Jediný, kdo je při svém nalezení aktivní, je ten ztracený syn. Přichází k otci a vyznává, že už není hoden nazývat se synem. Domnívá se, že svým rozmařilým životem ztratil pro otce hodnotu. Ovce, i když se ztratila, tak zůstává ovcí a mince mincí. Ale syn se domnívá, že už není synem, že už může být jen nádeníkem. Otec ho však zahrnuje svou radostí, láskou a odpuštěním a vrací mu status syna.
Otec neprověřuje synovy motivy, věří v proměňující moc radosti, lásky a odpuštění. To, že Ježíš motivuje ke změně postojů právě radostí, láskou a odpuštěním, není samozřejmé. Jeho předchůdce, který mu připravoval cestu, Jan Křtitel, motivoval k obrácení strachem před přicházejícím Božím soudem. Mluvil o tom, že „sekera už je přiložena na kořen stromu…“ To znamená, že pokud se neobrátíte, budete zlikvidováni jako neplodný strom. Ale Ježíš říká, že Bůh ještě dává člověku šanci k návratu, hledá, s nadějí očekává a raduje se, když najde.
Křesťanské myšlení ve 20. století ovlivnil německý filosof Friedrich Nietzsche, který napsal podobenství o hledání Boha. Za jasného dne přibíhá na tržiště blázen s rozsvícenou lampou a bez přestání volá, že hledá Boha. Nakonec ho nenajde a končí u výroku, že Bůh je mrtev. Nietzsche tak vyjadřuje pocit, který tehdy měl z křesťanství.
Možná nevědomky je to parafráze na to, co říká Ježíš, když mluví o ženě, která rozsvítí lampu a prohledá celý dům, aby našla ztracenou minci. Tímto srovnáním dvou podobenství o hledání se nabízí otázka, kdo koho vlastně hledá a kdo se ztratil? Hledá Bůh člověka, protože člověk je ztracený? Nebo hledá člověk Boha, protože Bůh je nedostupný, někde mimo náš svět?
Ježíšovo kázání zná obě tyto polohy. Bůh hledá člověka, tak jako pastýř ztracenou ovci a jako žena ztracenou minci, ale také člověk má hledat Boha, má hledat Boží království, má hledat cestu návratu ke svému nebeskému Otci. K tomuto hledání nás Ježíš motivuje tím, že Boha líčí právě jako dobrého otce, který na nás čeká a s láskou nás vyhlíží.
Nakonec bych chtěl nabídnout tuto roli hledajících také nám, kteří jsme byli Bohem nalezeni. Nám, kteří jsme směli zakusit, že Bůh nás hledal a našel a raduje se z nás. Pokud si připadáme být Bohem nalezeni, můžeme být zároveň těmi, kteří pomáhají hledat další ztracené. Ježíš nám klade před oči obraz Boha, který je velmi působivý a my můžeme tento obraz sdílet s dalšími lidmi. Pro Ježíše je toto pojetí Boha naprosto centrální.
Jako ti, kteří byli Bohem nalezeni, s ním můžeme spolupracovat na hledání dalších ztracených. Můžeme si přiznat, že v i našem životě šlo mnohé do ztracena. Že se z našich životů také něco dobrého vytratilo a často šlo o víc než o jednu vzácnou minci. Každý je někdy daleko od sebe samého. Kdo to vnímá u sebe, může v tom rozumět druhým. Kdo si přizná to, co je v jeho životě ztracené, může se stát vnímavým a citlivým k volání o pomoc jiných ztracených lidí.
Ztracenost je podobenstvím samoty. Ztracená ovce, ztracená mince i ztracený syn jsou osamělí. Nalezení ztraceného naopak představuje společnou, sdílenou radost, nalezení je návratem do společenství radosti. Dneska jsou mnozí lidé osamělí jako ta ovce ztracená někde ve stepi, i když mají materiální dostatek, mají peníze, jídlo, bydlení, zaměstnání… Ale žijí tak osaměle jako ztracený syn, který je sám v daleké cizině, vzdálený od svých blízkých.
Společná radost z nalezení je jiskrou věčnosti v našem světě. Kde je tato radost, tam už jsme jednou nohou v Božím království. Tam se naplňuje skrytý program každé opravdu lidské kultury. Bůh chce, aby to, co bylo traceno nešlo do ztracena. Chce sdílet radost z nalezení, ze záchrany, chce překonat osamělost ztraceného. A tohoto Boha Ježíš zvěstuje do světa, ve kterém žijeme a ve kterém každý na svém místě smíme napomáhat tomu, aby nikdo nezůstal ztraceným. Amen.
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897
www.prosec.evangnet.cz