Jr 31,31-34; první čtení J 17,1-6

Jr 31,31-34; první čtení J 17,1-6

Milí bratři a sestry,

dnes je poslední neděle v církevním roce. Příští neděli již začíná adventní doba a tím také nový církevní rok. Naše pozornost je v tuto dobu při bohoslužbách směřována k očekávání nových nadějných událostí, které činí Bůh. V knize proroka Jeremjáše je zásadní novou událostí právě „nová smlouva“: „Hle přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským a s domem judským novou smlouvu.“ Tato slova patří mezi nejznámější nejen v Jeremiášově knize, ale i v celém Starém zákoně. Je to jediný text, kde se ve Starém zákoně mluví o nové smlouvě a tento termín dal později název celému Novému zákonu.

Kdybych vzal doslova to, co píše Jeremjáš o nové smlouvě, tak bych musel říct, že nová smlouva ještě nenastala. Důsledkem nové smlouvy bude totiž to, že všichni budou znát Hospodina, od nejmenšího do největšího, a proto už nebude potřeba náboženské vyučování. Pokud by nastalo to, o čem zde Jeremjáš píše, tak bych už nemusel učit děti na náboženství ani kázat při bohoslužbách. Bylo by to zbytečné, protože všichni by měli Hospodinův zákon jako nedílnou součást svého nitra, všichni by znali Hospodina. Tento kýžený stav ještě nenastal.

Přesto je Jeremjášův text velmi zásadní, protože ukazuje způsob, jakým chce Bůh v lidském životě jednat. Bůh chce působit proměnu lidského nitra, proměnu lidského srdce. Prorok Jeremijáš se často zmiňuje o lidském srdci. V celé knize celkem 57x. Srdce při tom označuje osobní identitu, životní centrum, místo, kde člověk prožívá emoce, také oblast poznávací, sídlo vůle a rozhodování. To všechno si můžeme představit, když v bibli čteme o srdci.

V 17. kapitole Jeremjáš píše o tom, že „Judův hřích je zapsán železným rydlem, je vyryt diamantovým hrotem na tabulku lidských srdcí...“ (Jr 17,1). Srdce Božího lidu je hluboce poznamenáno hříchem. Hřích je vyrytý, tedy silně zakořeněný v jejich myšlení a rozhodování. Jeremjáš je i na jiných místech velmi negativní ohledně toho, co se týká lidského srdce. Mluví o tom, že lidské srdce je „umíněné a vzpurné“ (5,23) a v 17. kapitole o něco dál dokonce říká, že srdce je „nejúskočnější ze všeho a je nevyléčitelné“ (v. 9). Jeremjáš nevěří tomu, že by Boží lid byl schopný změnit sám od sebe svůj vztah k Hospodinu: „Může snad Kúšijec (černoch) změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?“ (Jr 13,23).

Proto jediný, kdo může změnit lidské srdce, je Hospodin. Uvědomoval si to i žalmista, když prosil: „Stvoř srdce čisté Bože mi...“ (Ž 51,12). Srdce očištěné od hříchu a nepravosti představuje tak zásadní proměnu člověka, že může nastat jen Božím tvůrčím činem, novým stvořením. Prorok Jeremjáš používá obraz, ve kterém je hřích vyrytý do srdce diamantovým hrotem a jako protiobraz uvádí Boží zákon, který do srdce vepíše Bůh. Základní vnitřní zvrácenost tak bude v rámci nové smlouvy překonána. Lidské srdce nebude poznamenáno a určováno hříchem, ale Božím zákonem, který je projevem Boží vůle vyjádřené pomocí právních ustanovení.

Jestliže bude Boží zákon vepsán do lidského srdce, znamená to, že lidé budou mít sílu a odhodlání poslouchat ho a řídit se jím a žít tak v souladu s Boží vůlí. Nová smlouva znamená, že Hospodin uskuteční svůj dobrý záměr, který má se svým lidem. Hospodin to učiní, bude to jeho dílo, které není závislé na tom, čeho jsme schopni, co dokážeme, co zvládneme. Nová smlouva je Božím zaslíbením, je nadějným příslibem toho, že dobré Boží záměry s člověkem se prosadí i navzdory lidské hříšnosti.

31. kapitola proroka Jeremjáše hned na začátku vyjadřuje motivaci, proč bude Hospodin se svým lidem takto jednat: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“ (v. 3). Láska dokáže způsobit zásadní proměnu našeho nitra. Boží láska nás dokáže uzdravit z našich nepravostí a hříchů. Nová smlouva, která vyjadřuje způsob, jakým chce Bůh jednat se svým lidem a čeho chce s námi dosáhnout, je projevem Boží lásky. A to je velmi nadějné.

Může nás při tom napadnout, že v nové smlouvě Bůh zaslibuje naši vnitřní proměnu, kterou způsobí on sám. Ovšem, co to vyžaduje od nás? Vyžaduje nová smlouva také něco z naší strany? A pokud z naší strany nic nevyžaduje, tak proč ještě nedošla svého plného uskutečnění, proč ještě nenastala ta zásadní proměna srdce u celého Božího lidu? Takovéto otázky nás můžou napadat, když slyšíme Jeremiášovo zaslíbení o nové smlouvě.

Za důležité na tomto zaslíbení považuju už to, že je nám oznamováno. Máme o něm vědět, máme mu naslouchat, máme na něj zaměřit svoji pozornost a očekávat jeho naplnění, vyhlížet jej. Vnitřní obnova, proměna srdce, zvnitřnění Božího zákona, poznání Hospodina celým Božím lidem a trvalá přináležitost němu, definitivní odpuštění nepravostí a hříchů - to všechno nám Hospodin v nové smlouvě nabízí. Hospodin nabízí osobní a bezprostřední vztah, ve kterém ho každý může poznávat sám z vlastní zkušenosti. S tím máme počítat, vůči tomu máme být otevření a jít tomu naproti svojí touhou.

Novost nové smlouvy spočívá v tom, že problém lidského hříchu a vzdoru vůči Bohu bude vyřešen díky Božímu jednání. Lidský vzdor vůči Bohu nastává tehdy, když je vůle člověka konfrontována s vůlí Boží. Lidská vůle se snadno postaví proti Božímu záměru na odpor. Člověk nedělá to, co po něm chce Bůh, protože člověk prostě často chce něco jiného. Ale když bude Hospodinova vůle, ten Boží zákon, vložena do lidského srdce, tak ji člověk přijme za svou, nebude to pro něho něco cizorodého, něco, co v něm vyvolává odpor a vzdor.

Touhu po tomto stavu, po této proměně lidského srdce, vyjadřuje žalmista, když píše: „Dotazuji se na tvoji vůli, Hospodine, celým srdcem. Nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.“ (Ž 119,10-11). Žalmista se dotazuje na Hospodinovu vůli, zajímá se o ni, naslouchá, směruje k ní své srdce a Hospodinovu řeč si v srdci uchovává. Jde vstříc tomu, co zaslibuje nová smlouva. Vystavuje své srdce tomuto zaslíbení a nechává je na sebe působit.

Ježíš, když se modlí za své učedníky, tak říká: „Život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista... Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal... a oni tvoje slovo zachovali.“ (J 17,3-6).

Hospodine, děkujeme, že ty sám jednáš a svým svatým Duchem působíš v našich srdcích. Dáváš se nám poznat ve svém synu Ježíši. Svým odpuštěním překonáváš náš hřích a proměňuješ náš odpor vůči tvé vůli vyjádřené ve tvém zákoně. Víme, že sami se změnit ve svém nitru nedokážeme. Děkujeme proto za naději, že ty uskutečňuješ své dobré dílo i v našich životech. Amen.