Joz 24,15-24

První čtení: J 6,60-68; Kázání: Joz 24,15-24

Milí BaS,

každý člověk někdy stojí před zásadním rozhodnutím. Zásadním proto, neboť přináší zásadní důsledky. Takovýmto rozhodnutím je např. volba životního partnera, volba určitého typu vzdělání a s tím související volba povolání. Také volba místa k životu...

Závěrečná kapitola knihy Jozue líčí všelidový sněm, který Jozue svolal do Šekemu, kde tehdy patrně byla umístěna truhla smlouvy a Jozue zde vyzývá lid k rozhodnutí pro Hospodina. Vyzývá k bezvýhradné a věrné službě Hospodinu (v. 14). Na tom by nebylo nic zas až tak zvláštního, ale Jozue při tom volí zvláštní strategii. Říká: „...služte Hospodinu. Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit.“ A potom předkládá dvě alternativy.

Předně jsou zde staří bohové. Božstva, kterým sloužili vaši otcové, když ještě sídlili za řekou Eufratem. Těmito otci se myslí praotec Terach, otec Abrahámův a Náchorův (v. 2). A jejich božstva, to byli patrně domácí bůžkové, rodinné modly, obrazy předků, které praotec Jákob při návratu ze Zaeufratí zakopal právě na tom místě, kde se nyní Izraelci nachází. Zakopal je pod posvátným stromem v Šekemu (Gn 35,4).

Kult předků ovšem v Izraeli přetrvával až do babylonského zajetí. Zesnulí předkové byli vnímáni jako ochranní patroni rodin a kmenů. Lákavost těchto bohů spočívala v tom, že podle dobových představ, to byli vlastně duchové významných rodinných předků, kteří chránili svoje vzdálené potomky. Zajišťovali jim nejen ochranu, ale posilovali hlubokou rodinou a kmenovou soudržnost. Myslím, že dodnes může být pro někoho lákavá představa, že ho chrání duch jeho slavného pradědečka. Chcete sloužit těmto bohům? - ptá se Jozue.

A pak jsou zde ještě jiní bohové. Božstva Emorejců, božstva původních obyvatel země, ve které nyní Izraelci sídlí. To byla především božstva vegetace a plodnosti. Božstva zajišťující úrodnost země a plodnost dobytka i lidí. Sloužit těmto božstvům znamenalo v tehdejších představách aktivovat síly života, zajišťovat si dostatek vláhy a tím i úrody na polích a potravy pro dobytek. Sloužit těmto božstvům bylo proto také velmi lákavé.

Jozue předkládá lidu dvě lákavé alternativy vůči službě Hospodinu. Pozoruhodné v této souvislosti je, že nezmiňuje jako alternativu egyptská božstva. To byla božstva utlačovatelů, otrokářů, ta pro Izraelce lákavá nebyla. Ale božstva jejich otců nebo božstva obyvatel té země, ve které nyní Izraelci sídlí, ta lákavá jsou.

„Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit.“ Je to těžká volba. Hospodin je Bůh žárlivě milující. Nelze sloužit Hospodinu a zároveň jiným bohům. Ale spoléhat jenom na Hospodina? Zřít se ochrany předků? Nezajišťovat si požehnání uctíváním místních bohů? Je přeci vždycky lepší mít to pojištěné na víc stran. Když nevyjde jedno, vyjde druhé nebo třetí. Vsadit všechno na jednu kartu je příliš riskantní. A přesto lid Jozuovi odpovídá: „Naším Bohem je Hospodin... budeme sloužit Hospodinu“. Jozue by mohl být s touto odpovědí lidu spokojený. Vybrali si službu Hospodinu. Nenechali se zlákat jinými možnostmi. To je dobré, ne? Ale Jozueho zvláštní strategie ještě neskončila. Místo toho, aby lidu řekl: „Dobře jste si vybrali, že chcete sloužit jen Hospodinu“, říká jim: „Nebudete moci sloužit Hospodinu...“

To je opravdu zvláštní misijní strategie! Lidé chtějí sloužit Hospodinu, ale Jozue jim to vlastně rozmlouvá. „Dobře si to rozmyslete!“ Sloužit Hospodinu není snadné, neboť je to Bůh svatý a žárlivý. Nepromine vám vaše nevěrnosti a hříchy. Hospodin je Bůh, který neodpouští. Pokud mu budete nevěrní, zle s vámi naloží a skoncuje s vámi.

Trochu to zní, jako by Jozue říkal: „Raději si s Hospodinem nic nezačínejte, může se vám to vymstít.“ Pokud to Jozue nemyslí ironicky, tak to spíš vypadá, že od služby Hospodinu odrazuje. Hospodina nepředstavuje jako Boha plného slitování a milostivého, shovívavého a nanejvýš milosrdného a věrného. Jako toho, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích... (Ex 34,6n). Ne. Podle Jozueho je Bůh svatý a žárlivý, to znamená, že nepromine nevěrnosti a hříchy.

Jozueho slova jsou namířena proti lehkovážnosti, se kterou lid říká, že bude sloužit Hospodinu. Jozue chce, aby si lid dobře uvědomili důsledky svého rozhodnutí. Přesto je jeho způsob, kterým promlouvá k lidu, pozoruhodný. Nejdřív předkládá lákavé alternativy ke službě Hospodinu, a když lid řekne, že chce sloužit Hospodinu, tak Jozue jim na tvrdo řekne, že mu nebudou moci sloužit. Nebudou mu moci sloužit, protože si dostatečně neuvědomují, jaký Hospodin je.

Dosud Hospodin prokázal svému lidu mnohé dobro. Ale pokud se od něj lid odvrátí a bude sloužit cizím bohům, tak Hospodin s nimi zle naloží a skoncuje s nimi. A lid znovu odpoví: „Budeme sloužit jen Hospodinu.“ Podruhé lid odpovídá stejnými slovy jako před tím. Jozueho strategie podivuhodně funguje. Čím víc lid varuje a jakoby odrazuje, tím víc chtějí sloužit jen Hospodinu.

Jozue jde ještě o krok dál a udělá z tohoto rozhodnutí lidu právní závazek. Budete svědky sami proti sobě, jestliže své rozhodnutí nedodržíte. Svědectví, to je právní kategorie stejně jako smluvní vztah. Pokud porušíte smlouvu s Hospodinem tak budete svědčit sami proti sobě o tom, že vina je na vaší straně. A lid opět souhlasí. Ano, budeme svědky. A pak po třetí říkají: „Budeme sloužit Hospodinu.“

Co člověk potřebuje k tomu, aby se správně rozhodl? Potřebuje mít dostatečné informace o důsledcích svého rozhodnutí a potřebuje taky dostatečnou motivaci, potřebuje mít nějaký pádný důvod, proč se rozhodnout. Jozue poskytuje obojí. Nezamlčuje, co všechno rozhodnutí pro Hospodina obnáší. Nezamlčuje ani negativní důsledky, které mohou nastat. A jako motivaci pro rozhodnutí uvádí svůj vlastní příklad: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ Vy si vyberte, koho chcete, ale já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.

Jozueho přístup se mě velmi líbí. Je osobní, poctivý, čestný. Není to žádná marketingová strategie, jako když vám někdo chce něco prodat a vychvaluje své zboží a zamlčuje to, co by se vám mohlo nelíbit, co by vás mohlo odradit. Jozue volí přesně opačný způsob a jeho jmenovec Ježíš vlastně taky, takže učedníci si říkají: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“ Ale nakonec v jeho řeči rozpoznávají slova věčného života. 

Hospodine, děkujeme ti za Jozueho, který se nebál být pravdivý a říkat i nepříjemné věci. Víme, že sami ze svých sil ti sloužit nemůžeme. Zároveň víme, že i to, co nám někdy zní hrozně pro nás můžou být slova věčného života. Amen.