J 14,23–27
Milí bratři a sestry,
Bůh nám dává svého Ducha, protože chce mít společenství s lidmi. Bůh chce přebývat s člověkem. Ježíš to podle Janova evangelia ve své řeči na rozloučenou vyjadřuje obrazem společného bydlení: „Kdo mně miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat. Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (v. 23) Ježíšův odchod neznamená pro učedníky stav opuštěnosti, ale nové období, v němž bude dán Přímluvce, Duch Svatý. Tímto způsobem se uskutečňuje přebývání Ježíše a jeho Otce s námi. A důsledkem toho je pokoj (v. 27).
Budeme postupně sledovat tři motivy tohoto oddílu, z nichž ten prostřední se týká Přímluvce, Ducha Svatého, který nás učí a připomíná všechno, co říkal Ježíš. To lze zároveň chápat jako výraz pro Boží přebývání s tím, kdo Ježíše miluje a třetím motivem je pokoj, který nám takto Ježíš dává. Pojďme si tyto tři motivy Ježíšovi řeči k učedníkům postupně přiblížit.
Přebývání Boha s člověkem je projevem Božího zalíbení v člověku. Je to svým způsobem obnova rajského stavu, kdy měl člověk s Bohem bezprostřední vztah. Tento vztah vyjadřují slova ze 3. kapitoly 1. knihy Mojžíšovi o tom, že člověk v zahradě uslyšel hlas Hospodina Boha procházejícího se za denního vánku (Gn 3,8). Rajská zahrada je prostorem, kde docházelo k přímému setkání mezi Bohem a člověkem. Bůh a člověk sdíleli stejný prostor, byli si blízko, žili spolu. Hřích to zkazil a Bůh od té doby hledá cesty k obnově bezprostřednosti a intenzity tohoto společenství, této blízkosti.
Výrazem bezprostřednosti a intenzity vztahu je právě společné bydlení. Když s někým bydlíte, sdílíte dlouhodobě společný prostor, trvale spolu žijte, tvoříte společenství jako rodina. Společné bydlení s Hospodinem, které je výrazem jeho trvalé blízkosti, zaslibují Božímu lidu už starozákonní proroci: „Plesej a raduj se, sijónská dcero, neboť už přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, je výrok Hospodinův.“ (Zach 2,14). Je zde zároveň vyjádřena radost, kterou způsobí Hospodinova přítomnost uprostřed Božího lidu. A Ježíš zaslibuje tuto kvalitu vztahu s Hospodinem, toto úzké společenství, každému, kdo ho miluje a zachovává jeho slovo.
Takto úzké společenství s božstvem bylo cílem mnoha tehdejších náboženství, ale zde je podstatné, že se uskutečňuje jako důsledek lásky a věrnosti vůči Ježíšovi, která má svůj konkrétní projev v zachovávání jeho slov.
Druhým motivem Ježíšovi řeči je poslání Ducha Svatého, který uskutečňuje Ježíšovu trvalou duchovní přítomnost tím, že připomíná jeho slova. Duch Svatý je v Janově evangeliu označen jako Přímluvce (řecky parakletos). Doslova je to ten, kdo je přivolaný na pomoc a kdo podobně jako advokát u soudu někoho obhajuje, kdo se někoho zastává a přimlouvá se za něho. Tuto roli Ducha Svatého nám může přiblížit jeden výrok z Talmudu, z rozsáhlé sbírky rabínského učení, kde se píše: „Kdo splní jeden příkaz, získá si jednoho obhájce.“ (Ab 4,13). Doslova jednoho paraklita (jylkrp). To znamená, že získá někoho, kdo se za něj bude u Boha přimlouvat.
Tento výrok je v Talmudu připsán rabimu Eliezerovi ben Jakov, který si jednou sedl vedle nějakého slepce, který přišel do jejich města. A obyvatelé toho města si řekli: „Kdyby tento slepec nebyl významným mužem, nesedl by si rabi Eliezer vedle něho.“ A s úctou mu poskytnuli vše, co ten slepý muž potřeboval. Slepec se jich zeptal: „Čím jsem si to zasloužil?“ A oni mu odpověděli: „Viděli jsme, že rabi Eliezer si sedl vedl tebe.“ A slepec se za něho modlil tuto modlitbu: „Tys vykonal skutek milosrdenství na tom, kdo je viděn, ale sám nevidí. Proto ať ten, kdo všechno vidí, ale sám není viděn (Bůh), nechť ti také prokáže milosrdenství.“ A tak rabi Eliezer získal projevem své blízkosti, kterou poskytl slepému člověku, mocného přímluvce.
Tento příběh může ilustrovat Ježíšův výrok o tom, že kdo jej miluje, bude zachovávat jeho slovo, tedy plnit jeho přikázání. A takovýto člověk tím získá toho nejmocnějšího přímluvce (parakleta), kterým je Duch Svatý. O tom, že Duch Svatý je naším přímluvcem píše i apoštol Pavel v listě Římanům: „Doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme. Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá (prosí za nás) nevyslovitelným lkáním.“ (Ř 8,25n).
Duch Svatý působí v náš prospěch před Bohem, to vyjadřuje jeho označení Přímluvce a zároveň působí na nás tak, že nás učí a připomíná nám to, co říkal Ježíš. Připomíná nám to v mnohých situacích našeho rozhodování. Zpřítomňuje Ježíšova slova v naší mysli. Způsobuje to, že Ježíš má u nás, v našem srdci příbytek.
S tím souvisí třetí motiv, který lze chápat jako důsledek přebývání s Ježíšem a Bohem Otcem skrze Ducha Svatého. A tímto důsledkem je pokoj, který odtud plyne a který se nedá srovnat s ničím, co dává svět. Ježíš říká: „Pokoj vám zanechávám…“ Ježíš tady vlastně rozvíjí židovský pozdrav „pokoj vám“. Pokoj znamená také mír. Stav, kdy lidé mezi sebou neválčí. Z židovské strany někdy bývá jako námitka proti tomu, že Ježíš není skutečným mesiášem, kladena otázka: Pokud je Ježíš mesiáš, tak kde je světový mír? Protože pokoj, mír po celém světě, byl očekáván právě s příchodem mesiáše. Tak to předpovídali proroci. Jedním z mesiášových jmen je „Vládce pokoje“, o kterém platí, že „jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království“ (Iz 9,5.6).
A jiný výrok proroka Izajáše říká: „I překují své meče na radlice a svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.“ (Iz 2,4). To je charakteristika mesiášského věku. Takto to má na světě vypadat, až přijde mesiáš. Křesťané vyznávají, že mesiáš už přišel v Ježíši z Nazareta a přitom je stále na mnoha místech světa válka. Jak je to možné?
Odpovědí na tuto otázku může být, že Ježíš nedává pokoj těm, kteří jeho pokoj odmítají, kteří proti němu bojují. Dává ho jenom těm, kteří o něj usilují, hledají ho a snaží se jej prosazovat. Ježíšův pokoj totiž není nějaká sebe-spokojenost, která ignoruje utrpení, nýbrž soucitné nesení břemen jedni druhých, tedy solidarita, která touží po tom, aby Boží pokoj byl s každým člověkem. Tento pokoj znamená jednat tak, aby se prosazovaly pokojné mezilidské vztahy. Je to především vnitřní pokoj, pokoj srdce, protože Ježíš následně říká: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ (v. 27). Tento Ježíšův pokoj je darem s nímž se vratký mír, který vytvářejí politici tohoto světa, nemůže rovnat.
Pane Ježíši, děkujeme za Ducha Svatého, který nám připomíná tvoje slova, učí nás jim správně rozumět a dává nám pokoj srdce. Prosíme, abychom byli pro něj otevření tím, že budeme tebe milovat a tvoje slovo zachovávat. Amen.
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897
www.prosec.evangnet.cz