Iz 53,3-12 (Velký pátek)

Milé sestry a milí bratři,

v poslední době neslyšíme o ničem jiném tolik, jako o zákeřné nemoci, kterou způsobuje nákaza koronavirem. Mnoho lidí po celém světě prožívá strach z nákazy, z propuknutí tohoto onemocnění anebo přímo už to, že sami nebo někdo z jejich blízkých takto onemocněl. Toto téma na nás doléhá natolik, že se mu patrně nelze v našich myslích vyhnout, ani když se modlíme, když přemýšlíme o Bohu, když dnes promýšlíme Ježíšovo sebe-vydání během Velikonoc.

Během Velkého pátku si připomínáme Ježíšovo odsouzení, jeho trápení a ponižování, ukřižování, jeho smrt a uložení do hrobu. A nejen, že si to všechno připomínáme, ale také přemýšlíme o tom, jaký to má význam, co to pro nás znamená. Prvním křesťanům pomohly porozumět významu těchto událostí slova o Hospodinově trpícím služebníku, která jsou uvedeny ve starozákonní knize Izajáš. Ježíš přijal roli toho služebníka, proto na něj blíže zaměříme naši pozornost.

V souvislosti s nebývalým rozmachem zákeřné nemoci považuju za pozoruhodné, že v Izajášově písni o Hospodinově služebníku, kterou jsme četli na úvod, se také mluví o jeho nemoci. Četli jsme, že „Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí.“ (v. 10). Nad tímto prorockým textem nás může napadat otázka, jak je možné, že Hospodinovou vůlí bylo to, aby jeho služebník, který se nedopustil násilí a v jehož ústech nebylo lsti, byl zkrušen nemocí? Kde potom byla Hospodinova láska a jeho milosrdenství? Jednoduše řečeno, Boží láska a jeho milosrdenství byla u těch, které Hospodinův služebník tímto způsobem zachránil.

Motiv nemoci Hospodinova služebníka nacházíme už v předchozích verších: „Hospodinův služebník byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi... byly to však naše nemoci, jež nesl.“ (v. 3 a 4). Skrze nemoc svého služebníka jedná Bůh ve prospěch uzdravení celého lidstva, uzdravení od našeho hříchu. Hospodinův služebník netrpí v důsledku svých provinění, ale svoje zdraví dal pro naše duchovní zdraví, svůj život pro náš věčný život.

Může nám to v něčem připomínat situaci, o které jsme slyšeli v nedávné době z médií. Zdravotní sestra, která pečovala o nakaženého člověka, se sama nakazila a patrně v důsledku toho také zemřela. Mohli bychom říct, že ta zdravotní sestra částečně vstoupila do role Hospodinova služebníka. V něčem ano. Pro uzdravení jiného riskovala své vlastní zdraví a nakonec ji to stálo i život. Proto patří k hrdinům této doby.

Ovšem oproti Hospodinovu služebníku je zde i určitý rozdíl. To, že na svém těle nesla nemoc původně někoho jiného a dokonce jí i podlehla, nezpůsobilo někomu dalšímu uzdravení. Hospodinův služebník ovšem ve své nemoci a smrti umrtvil nemoc lidského hříchu. Můžeme si to snad představit tak, že nashromážděná energie lidského hříchu se na něm plně vyřádila a zničila jej. Tím ovšem byla zlomena i samotná moc hříchu. Fatální moc jeho důsledků.

Prorok Izajáš to vyjadřuje slovem převzatým z obětního kultu: „Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu.“ (v. 10). Klíčové slovo, které je zde použité, hebrejsky ásám, znamená „vinu“ a zároveň i „oběť za vinu“. Původně je to něco, čím se vina napravovala, usmiřovala, tedy je to vlastně jakési „odškodnění“. Konkrétně to mohl být nějaký obnos, kterým se odškodnila např. krádež. Kdo něco ukradl a byl usvědčen, musel to vrátit a jako odškodnění přidat ještě 20% ukradené hodnoty (Nu 5,6-8), protože krádež způsobila nejen materiální škodu, ale také narušení vztahu. Odškodnění je něco, co má napravit porušený vztah a přispět k jeho obnovení. V mezilidském vztahu to byl např. ten výše zmíněný obnos, ve vztahu s Bohem to byla oběť za vinu, oběť na usmíření viny. Velikost odškodnění byla dána velikostí provinění.

Hodnotou, která byla dána pro generální usmíření lidské viny, je zdraví a život Hospodinova služebníka. Tato hodnota umožňuje obnovit funkční vztah mezi člověkem a Bohem. Myslím, že hodnota zdraví a života je nám všem dobře srozumitelná. Pro zachování této hodnoty jsme ochotni podstupovat mnohá omezení, zříkat se majetku, snášet izolaci, odříkat si to, co nás v životě těší.

Hospodinův služebník dal hodnotu svého zdraví i svého života, abychom si mohli dobře uvědomit, jak cenný je vztah s Hospodinem. Prorok Izajáš to následně vyjadřuje tím, že mluví o poznání, kterým Hospodinův služebník získá mnohým lidem spravedlnost. Druhou část 11. verše lze doslovněji přeložit takto: „Skrze poznání sebe způsobí můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým.“ (v. 11b). Spravedlnost je vyjádřením správného vztahu k Hospodinu a tento správný vztah mnohým lidem zprostředkuje Hospodinův služebník skrze to, že jej poznají. Mnozí porozumí tomu, proč tak trpěl, proč snášel nemoc a smrt a hluboce to ovlivní jejich nitro.

Poznání se ve starozákonním myšlení netýká jen poznání intelektuálního, rozumového, ale zahrnuje i osobní vztah důvěry a lásky. Je to důvěrné zakoušení, prožívání poznaného, osvojení až bytostné přisvojení, vnitřní sjednocení s tím, co nebo koho poznáváme. Je to poznání, které se zároveň projevuje v určitém stylu života a myšlení.

Toto proměňující a osvobozující poznání nám přináší Ježíš, který naplnil Izajášovo proroctví o Hospodinově služebníku tím, že přijal nespravedlivé utrpení a smrt. Tím, že na sebe nechal dopadnout projevy lidského hříchu a odhalil tak jeho konečné důsledky. Ukázal, k čemu lidský hřích vede. Na svém vlastním příběhu zprostředkoval poznání, které nás proměňuje, které z nás dělá lidi se správným vztahem k Bohu.

Milé sestry a milí bratři, události Velkého pátku nám představují Ježíše jako Hospodinova trpícího služebníka. Trpícího v důsledku našich vin. Právě závažná nemoc a smrt, které v poslední době tak děsí a dusí celou lidskou společnost, zobrazují v příběhu Hospodinova trpícího služebníka závažnost lidské viny. To, že ji Ježíš jako Hospodinův služebník bere na sebe, znamená, že vina nezůstává na nás. To nám dává svobodu, naději i správný vztah k Bohu.

Hospodine, děkujeme za tvého služebníka Ježíše. Víme, že není jen tvým služebníkem, ale tvým vlastním Synem, a proto můžeme tušit, jak hluboce tě zasáhlo jeho utrpení a smrt. Kéž by zasáhlo také nás a otevřelo nám novou cestu k poznávání tebe. Amen.