Historie staré školy (prof. Velimír Dvořák)

     Po stopadesátiletém zákazu evangelické víry a pronásledování evangelíků povolil císař Josef II. Tolerančním patentem z 13. října 1781, aby se evangelíci veřejně mohli přihlásit k reformovanému nebo luteránskému vyznání, aby si mohli ustavit sbory a povolat kazatele, postavit modlitebny. Protože školství bylo tehdy církevní, mohli si evangelíci zřídit také své vlastní evangelické školy.

     V Proseči se ustavil sbor na jaře r. 1783, v červnu 1783 přišel první kazatel Mikuláš Toronay, ihned se přikročilo ke stavbě modlitebny a fary a také byla zřízena evangelická škola. Protože sbor byl chudý a všechna vydání musili členové platit sami bez příspěvků od státu, vrchnosti či boce, sbor školu nestavěl a pronajal pro ni jednu místnost v chalupě č. p. 23 pod farou, náležející rodině Svobodově. Škola byla tehdy jednotřídní.

     Prvními učiteli byli Tomáš Rejman ze Záboří (1783-1786), Jan Zajíc z Hořátve (1786-1789) a Václav Rambousek z Chvaletic (1789-1790). Jako čtvrtý učitel nastoupil r. 1791 František Svoboda z Proseče jako prvý z učitelského rodu Svobodova, působícího pak v Proseči přes jedno a půl století.

     Za faráře Jana Szántaye postavil sbor r. 1816 pro školu vlastní stavení na tomto místě pod farou a nad č. p. 23. Protože učitel Svoboda měl byt ve vlastní chalupě, postavil sbor jen roubenou chaloupku č. p. 7 o jedné místnosti. Je zachována jako jižní část současného stavení (větší místnost směrem k Záboří). Pro martěnické děti se v zimě vyučovalo na Martěnicích. Tam František Svoboda při expoziturním vyučování zemřel 10. 12. 1833. Po něm nastoupil jeho syn Josef Svoboda. Za něho byla přistavěna druhá, severní místnost v r. 1847. Učitel se sem přestěhoval. Po jeho smrti r. 1859 zde jako učitelé postupně působili tři jeho synové. Nejprve Eduard Svoboda (1859-1863), potom Antonín Svoboda (1863-1877), za něhož byla dosud jednotřídní škola rozšířena na dvoutřídní r. 1873. I tak v jedné třídě bývalo 80 až 100 dětí, takže nakonec úřady nařídily buď postavit novou vyhovující budovu, nebo školu zrušit. Za Bedřicha Svobody, působícího na škole od 1877 do 1911 a za faráře Františka Kaldy zabránily prosečské evangelické ženy svým rozhodným vystoupením a provoláním zrušení školy a r. 1897 byla postavena v Záboří nová evangelická škola. Svou školu sbor provozoval do r. 1919.

     Tím se stala školní chalupa č. p. 7 „starou školou“. Sbor ji používal pro své účely. V jižní místnosti, v níž bylo ponecháno školní vybavení lavicemi a tabulemi, se konaly schůzky sdružení mládeže, nedělní škola, konfirmační cvičení, cvičení zpěvu, biblické hodiny, v druhé, severní bydlívali se svými rodinami až do 30. let 20. století hrobaři (nejprve pan Daněk, po něm pan Chalupník).

     Existence staré školy a její udržování byly pro sbor problémem. Vícekrát se uvažovalo o jejím zbourání, vždy však zvítězila vděčnost a úcta ke kořenům sboru. Bylo provedeno několik oprav, zejména položena eternitová střecha, postavena záprseň, upraven dvorek a vystavěna obvodová zeď směrem k silnici, vsazena nová okna a dveře apod.

     V polovině 90. let 20. stol. Bylo rozhodnuto definitivně provést generální opravu za účelem záchrany budovy. Po etapách byl opraven krov, položena nová střecha, vyměněny trámy ve zdech, opraveny podlahy, vnitřní i vnější omítky, postaven nový komín, provedena nová elektroinstalace a přivedena voda.

     Od r. 1997 je stavba chráněnou památkou.

     Náklady rekonstrukce hradil sbor ze sbírek a darů za přispění ze státní dotace od Okresního (později Krajského) památkového úřadu a darů Jeronýmovy jednoty.