HISTORIE EVANGELICKÉHO HŘBITOVA

Původně byl hřbitov menší, po levé straně modlitebny (kostela), ohrazený narovnaným kamením. Hřbitovní zeď s bránou byla postavena r. 1860 z kamení dovezeného ze Zderaze. Pískovcové poklice a zárubně k brankám pocházejí z Boru. 1909 byl evangelický hřbitov rozšířen směrem na sever. Od svého založení do 17. 12. 1956 byl v péči farního sboru evangelické církve v Proseči, poté jako ostatní církevní hřbitovy předán do správy obce (města).

Najdeme zde náhrobky několika pozoruhodných osobností prosečské historie. Je zde pochován např. Josef Vávra (1806-1885), jehož život a charakter se staly předlohou spisovatelce Teréze Novákové při psaní románu Děti čistého živého 1903-1906 (pro hlavního hrdinu Josefa Kvapila), Rudolf Fleischmann (1904-1966), iniciátor udělení domovského práva městem Proseč nacisty pronásledovaným spisovatelům Heinrichu (1935) a Thomasu Mannovým (1936), první český evangelický kazatel v Proseči, Antonín Kadlec (1790-1887), Josef Macháček (1855-1920), dlouholetý starosta Záboří, Josef Dvořák (1892-1969), farář, historik husitství, evangelictví, prosečského sboru a kronikář Proseče, a jeho syn, historik Velimír Dvořák (1920-2007) aj.