Ga 5,22.23 (Svatodušní neděle 2023)

Ga 5,22.23

Milí bratři a sestry,

dneska je svatodušní neděle, a proto budeme společně přemýšlet o působení Ducha Svatého. V pondělí na náboženství jsem se ptal dětí, podle čeho je možné poznat, že Bůh je. Měl jsem k tomu připravený příběh, ve kterém se jednoho kluka, který chodí s rodinou do kostela, na to zeptá jeho kamarád. „Podle čeho je možné poznat, že je Bůh?“ A ten kluk, co chodí do kostela, na to odpovídá tak, že se to dá poznat podle toho, co Bůh dělá.

„No a co teda Bůh dělá?“, ptá se ten kamarád. „Dělá třeba to, že máš menší strach, když na něj pomyslíš, protože víš, že je s tebou. Já na něj takhle vždycky myslím, když musím večer pro něco do garáže.“ „Aha, takže Bůh je takovej ochranář?“

 „Jo, ochranář. Ale taky dělá i různý jiný věci. Třeba to, že jsou na sebe lidi hodnější, než by byli jinak.“ „Jako, jak hodnější?“ „Třeba když mi někdo pomůže, i když by nemusel. Nebo se se mnou třeba rozdělí o něco dobrého. Nebo mi odpustí, že jsem na něj byl ošklivej. Nebo mi fandí, i když nehraje se mnou.“

Mně se, bratři a sestry, odpovědi tohoto kluka docela líbí, a proto je nabízím i vám. Ty odpovědi jsou založené na tom, že Bůh působí na lidské myšlení, rozhodování a jednání. Bůh vede člověka k tomu, že se člověk projevuje určitým způsobem. Jsou to vlastně projevy Božího Ducha, projevy Ducha Svatého v lidském životě. Podle těchto projevů je možné poznávat a zakoušet, že Bůh je.

Na jednu stranu můžeme říct, že Duch Svatý vede každého člověka trochu jinak, protože každý je jiný, má jiná obdarování, jiné schopnosti, jiné možnosti, jiné úkoly. To je jistě pravda. Ale zároveň je také něco, co Duch Svatý působí univerzálně, k čemu vede každého člověka a podle tohoto působení v lidských životech je možné poznat, že Bůh je. Bůh je za každým projevem lásky, radosti, pokoje, trpělivosti, laskavosti, dobroty, věrnosti, tichosti, což by se dalo přeložit také jako vlídnost. A to poslední, co v tomto výčtu apoštol uvádí, je sebeovládání, což by se dalo také přeložit jako zdrženlivost.

Apoštol Pavel staví tyto projevy Božího Ducha proti tomu, co plyne z lidské svévole, co člověk dělá sám od sebe. Doslova tomu Pavel říká „skutky těla“. Píše o nich v listu Galatským v předchozích verších. Takže v člověku probíhá vnitřní konflikt mezi tím, k čemu tíhne lidská přirozenost, tedy to, čemu Pavel říká „tělo“. A proti tomu, na druhé straně, je to, k čemu vede člověka Duch Svatý.

A je zajímavé, že mezi ty „skutky těla“ řadí apoštol i to, co se týká náboženské oblasti, jako je např. modlářství a také sem patří oblast mezilidských vztahů, kde Pavel uvádí například závist. Tyto skutky těla jsou charakteristické bezohledností, snahou prosadit vlastní zájmy na úkor druhých lidí. Jsou to v podstatě různé projevy lidského sobectví, které ničí společenství s lidmi i s Bohem.

To je to, co podle Pavla produkuje lidská uzavřenost do sebe, pouze lidské smýšlení, čistě lidská stránka. A proti tomu je tady působení Božího Ducha. Toto působení není omezené jen na lidi věřící, protože projevy lásky, radosti, pokoje atd. jsou u lidí věřících i nevěřících, u těch, kteří s Bohem vědomě spolupracují, i u těch, kteří s ním spolupracují nevědomě. Proto můžeme mluvit o univerzálním působení Božího Ducha.

Myslím, že kdyby Boží Duch takto nepůsobil, nestavěl by hráz proti projevům lidské svévole, tak by lidstvo už dávno vlastní vinou vyhynulo. Zároveň je ovšem např. neustálá existence hrozných válek dokladem toho, že lidé dokážou Božímu Duchu účinně vzdorovat, dokážou se před ním uzavřít, vytěsnit ho ze svých životů. Proto apoštol k výčtu toho, co působí Boží Duch, připojuje na závěr i výzvu: „Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.“ (v. 25).

Je to výzva k aktivní spolupráci s Božím Duchem. Dát se Duchem řídit doslova znamená „být s ním v zákrytu“ nebo „jít s ním v jedné řadě“, jako když pochodují vojáci v jedné linii. Dnes bychom možná řekli, že jde o to „být s ním v souladu“. Na jiném místě apoštol používá toto sloveso ve významu „kráčet ve stopách“. Tak je to v listu Římanům, kde Pavel mluví o kráčení ve stopách víry našeho otce Abrahama (Ř 4,12). Podle této výzvy tedy máme vědomě kráčet podle toho, k čemu chce Duch Svatý přivádět každého člověka. A my víme, k čemu nás vede. Pavel uvádí konkrétní podoby ovoce Ducha Božího, abychom jasně věděli, co Boží Duch v našich životech vytváří.

Prof. Milan Balabán nás na teologické fakultě učil, že když se ptáme po Bohu, je lepší než se ptát: „Kdo je Bůh?“, ptát se: „Kam je Bůh?“. Kam je Bůh? Tedy kam nás Bůh vede, kam nás směruje? Možná to můžeme malinko obměnit a přemýšlet o tom: K čemu nás Bůh vede? Apoštol tady nabízí jasnou odpověď. Bůh nás vede k lásce, radosti, pokoji… Všude tam je Bůh. Máme o tom v EZ i jednu pěknou písničku, která je původně latinsky: Ubi caritas et amor, Deus ibi est – „Kde je dobrota a láska, tam je také Bůh.“ (píseň 691).

Když se vrátíme k té otázce z úvodu kázání: Jak poznáme, že je Bůh? Můžeme to konkrétně poznávat podle lásky, radosti, pokoje… Všude tam je Bůh. Všude tam je při díle Boží Duch. Bůh je jistě tam, kde je toto ovoce jeho Ducha. Možná, že je Bůh i jinde, ale to zde apoštol neřeší. Chce, abychom si byli jisti, že Boží Duch stojí za všemi těmito projevy.

Na závěr ještě zdůrazním jeden důležitý rozdíl, který zde Pavel dělá, když mluví na jedné straně o „skutcích těla“ a na druhé straně o „ovoci Ducha“. Nestaví zde proti sobě „skutky těla“ a „skutky Ducha“. Není to v poloze, že na jedné straně je to, co děláme na základě své přirozenosti a na druhé straně je to, co děláme na základě působení Ducha Svatého. Možná nás tento rozpor mezi tělem a Duchem trochu svádí vnímat jej takovýmto způsobem. Ale Pavel záměrně proti „skutkům těla“ staví „ovoce Ducha“. Ovoce proti skutkům. A to je myslím důležité. Skutky jsou něčím, co děláme, ale ovoce, to nejsou žádné naše výkony. Ovoce není produktem naší snahy. Ovoce nemůžeme vyrobit. Můžeme pro jeho zrání vytvořit podmínky, můžeme o ně Boha prosit, můžeme je hledat, můžeme po něm toužit. Můžeme k němu směrovat svoje životy. A můžeme se z něj také radovat. Zakoušet ho ve svých životech, dělit se o ně s dalšími lidmi.

Milí bratři a sestry, dneska slavíme seslání Ducha Svatého. Dnešní slavnostní neděle nás má ujistit o tom, že Bůh dal svého Ducha a můžeme žít z jeho moci. Věřím, že v životě každého z nás v určité míře dozrává jeho ovoce. Možná ten obraz ovoce v sobě obsahuje také to, že je potřeba určitý proces zrání, že ovoce není zralé hned, vyžaduje určitý čas. Ale víme, k čemu nás chce Bůh svým Duchem vést, k čemu nás směruje. A věřím, že moc jeho Ducha je v našich životech větší než různé naše slabosti a skutky těla.

S vděčností tedy dnes přistupme ke stolu Páně a okusme, jak dobrý je Bůh. Amen.