Ga 4,3-7

Milí bratři a sestry,

dneska slavíme narození Božího Syna, Ježíše Krista. Dva evangelijní příběhy, u Matouše a u Lukáše, které vypráví příběh jeho narození, jsou velmi známé. Apoštol Pavel v listu Galatským promýšlí význam a dosah této události. Odpovídá zde na otázku: Proč se Ježíš narodil? Proč ho Bůh poslal? Co to pro člověka znamená, že Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy.

Pavlovou odpovědí na tyto otázky se nyní budeme zabývat. Pavel zde uvádí zásadní změnu v lidském postavení, která nastala tím, že Boží Syn se narodil z ženy a byl podroben zákonu. Boží Syn tím, že se narodil z ženy, tak se stal plně člověkem, stal se jedním z nás. A to zásadním způsobem ovlivnilo lidství, ovlivnilo postavení člověka ve vesmíru.  

Stav člověka před Ježíšovým narozením je podle apoštola Pavla stavem podřízenosti vesmírným mocnostem (v. 3). Tento stav podřízenosti Pavel dokonce přirovnává k otroctví. Na rozdíl od nás se Pavel, i každý tehdejší čtenář nebo posluchač jeho listů, po celý život setkával se zásadním rozdílem mezi svobodným člověkem a otrokem. Člověk je dneska znesvobodňován nebo přímo zotročován různými vlivy, nemusí to být ovšem vždycky tak patrné, jako to bylo v době apoštola Pavla. Tehdy to bylo naprosto zjevné. Byl naprosto zásadní rozdíl mezi tím, jestli je člověk svobodný nebo otrok. Svoboda byla obrovská hodnota a otrok, který získal svobodu, získal naprosto nový život. V myšlení apoštola Pavla došlo ke spojení této velké hodnoty, kterou je svoboda, nebo osvobození z otroctví a toho, co se stalo skrze Ježíše Krista. Svobodný (osvobozený) člověk je podle Pavla výrazem pro člověka věřícího v Krista.

Ježíš Kristus přišel na svět proto, aby lidem zprostředkoval svobodu. Svoboda přitom není nějaký abstraktní pojem, je vždycky vymaněním se z nějakých pout, které člověka zotročují. Apoštol tady uvádí několik skutečností, které člověka zotročují a od kterých je člověk Kristem osvobozen. Předně jsou to „vesmírné mocnosti“ (v. 3). Pavel těmito vesmírnými mocnostmi patrně myslel nějaké nadosobní síly, které podle tehdejších představ podstatným způsobem určovaly lidský život. O několik veršů dál Pavel píše: „Jak to, že se zase navracíte k bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky!“ (v. 9.10). Z této souvislosti můžeme usoudit, že jsou to mocnosti, které vládnou času, protože lidé, kteří se jim podřizovali, dodržovali ustanovení pro určitá časová období.

Čas se tehdy určoval pohybem nebeských těles a lidé tato tělesa, tedy slunce, měsíc, planety a hvězdy, vnímali jako božstva (v. 8), která vládnou nad světem a člověkem a určují lidské osudy. Astrální kulty byly a dodnes jsou velmi populární a rozšířené, protože pro člověka mají určitou fascinaci. Ale Pavel v uctívání těchto nebeských těles, v podřizování se těmto mocnostem, spatřuje nedospělost. Píše: „Když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí. Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy…“ (v. 3.4)

Pavel také mluví o důležitosti určitého času, ale tento čas stanovuje Bůh. Naplnil se čas stanovený Bohem, ne nějakými nadosobními nebeskými mocnostmi. Svoboda od otročení nebeským mocnostem znamená, že člověk ví o tom, kdo je skutečným pánem času, kdo určuje všechny časy a tedy také časy lidského života. Jen na Bohu záleží, všechny časy jsou v Boží ruce.

Je důležité, že Pavel se nepovyšuje nad ty, kdo byli v otroctví těchto mocností, ale mluví zde v první osobě množného čísla. Říká: „My jsme byli otroky…“ (v. 3). Pavel tedy mluví i o své nedospělosti, o tom, že také on byl otrokem těchto vesmírných mocí. U něj osobně to asi nebylo tak, že by uctíval nějaká astrální Božstva, ale pro něj měl tuto zotročující funkci špatně pojatý Boží zákon. To je nesmírně závažné. I tak dobré Boží ustanovení, jako je zákon, který má člověku pomáhat správně žít, se může stát nástrojem lidské nesvobody. Může si člověka podmanit a znemožnit mu svobodný vztah k Bohu. A potom je v posledku jedno, jestli člověk otročí nějakým astrálním kultům, nějakým vesmírným mocnostem nebo jestli otročí zákonu. V posledku je to stejné otroctví, které člověku znemožňuje prožívat vůči Bohu synovský vztah.

Nadvláda zotročujících mocností a vlivů nad člověkem byla zlomena. Stalo se tak, když se naplnil stanovený čas. To, že se naplnil stanovený čas, znamená, že v dějinách nastal nějaký rozhodující okamžik. Tento rozhodující, přelomový okamžik nastal, když Bůh poslal na svět svého Syna narozeného z ženy. Důsledkem toho, že se Boží Syn narodil z ženy, že přijal plnost lidství, které podléhala těmto zotročujícím vlivům, je to, že lidství bylo povýšeno do stavu Božího synovství. Svým narozením Ježíš jako Boží Syn otevřel lidem tuto možnost. Možnost být Božími dětmi. „Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.“ (v. 4.5) Myslí se, abychom byli přijati za Boží Syny, za Boží děti.

Ježíšovo narození do podmínek našeho lidství nám přineslo vykoupení z konečných důsledků těchto podmínek. Tím konečným důsledkem by bylo zůstat trvale otrokem. Ale Ježíš nás vykoupil. Otročení není naším osudem. Vykoupení je způsob, jak se mohl otrok dostat na svobodu. Někdo za něj zaplatil, koupil si jej pro sebe a pak jej propustil na svobodu. A to pro nás udělal Boží Syn, Ježíš Kristus. Stal se jedním z nás, propojil v sobě Bohu odcizené lidství se svým Božím synovstvím a pozvedl nás tak do stavu Božích dětí.

Apoštol Pavel tady pozoruhodně zdůrazňuje, že Boží Syn se narodil z ženy. Narození z ženy je výrazem určité kvality lidství, o které čteme v knize Job: „Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti. Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.“ (Job 14,1-2). Job zde vyjadřuje, co to znamená být narozený z ženy. Znamená to mít krátký věk avšak nepokoje do sytosti. Znamená to vzejít jako květ a rychle zvadnout, prchat jako stín, nemít trvalého stání. Přesně to na sebe vzal Boží Syn, to byla cena, kterou nás vykoupil z otroctví. Z otroctví strachu, ve kterém uctíváme nebeské mocnosti, abychom si získali jejich přízeň, aby nám byly hvězdy nakloněny, abychom si zajistili dobré časy, abychom obstáli před požadavky zákona.

Ale Pavel na to řekne: Ne! Už nejsi otrok, nýbrž Boží syn! Díky Ježíšovi jsme poznali Boha a to nás osvobodilo. Náš život spojený vírou s Kristem není v posledku určován mocnostmi a vlivy, kterým jsme podléhali před tím. Ta obrovská hodnota, kterou je svoboda, je nám dána a tak si ji nenechme ničím vzít. Nade vším, co určuje a znesvobodňuje náš život platí to, že jsme Božími dětmi. A toho si buďme vědomi především. Amen.