Ex 20,1-3

Ex 20,1-3

Děti, jednou z důležitých věcí, které se učíte ve škole, je psaní. Komu psaní šlo? A komu dělá potíže? Už v první třídě se většina dětí naučí číst i psát všechna písmenka a můžou si všechno přečíst i napsat.

Já si z dětství pamatuju knížku o zvířatech, která se jmenovala „Od agamy po žraloka“. Zvířata v této knížce byla uvedena v abecedním pořadí podle svého názvu. Jako první zvíře byla agama, protože začínala na písmenko „a“. A poslední zvíře byl žralok, protože začínal na písmenko „ž“. Díky tomu se v této knížce dalo velmi rychle najít nějaké zvíře. A pro mě to byla výborná pomůcka při učení se abecedě. Chtěli jste třeba najít „morče“ a věděli jste, že musíte zalistovat zhruba do poloviny knihy, protože písmenko „m“ je někde v půlce abecedy.

Díky vynálezu písma máme taky napsanou Bibli. Hebrejská abeceda, kterou je napsaný Starý zákon, má jen 22 písmenek. To je o dost míň než má naše česká abeceda. A teď mám pro vás, děti, otázku. Kdo si myslí, že hebrejská bible, která má na počátku příběh o stvoření světa, začíná prvním písmenem hebrejské abecedy? Tedy, že první písmenko v hebrejské bibli je zároveň první písmeno hebrejské abecedy, něco jako naše „a“? Kdo si myslíte, že to tak je, přihlaste se.

Vy ostatní si myslíte, že bible začíná nějakým jiným písmenem než prvním v abecedě? Je zajímavé, že příběh o stvoření světa a tedy celá bible nezačíná prvním písmenkem hebrejské abecedy „alef“, ale až druhým písmenkem „bet“. Není to „a“, ale je to „b“ (ukázat). Tato skutečnost vzbuzovala pozornost a je o tom dokonce několik příběhů, které vysvětlují, proč to tak je.

Jeden příběh říká, že písmenka se mezi sebou dohadovala o tom, kterým z nich bude biblický text o stvoření světa a tedy i celá bible začínat. První písmenko - alef - si samozřejmě nárokovalo, že to bude právě ono, protože ono je na začátku abecedy a tak musí být i na začátku stvoření a bible. Ale Bůh se rozhodl jinak. Bible bude začínat až druhým písmenkem - bet, protože tímto písmenkem začíná také slovo baruch, které znamená „požehnaný“. A Bůh chce, aby celý svět byl požehnaný.

No jo, ale první písmenko alef bylo smutné. Cítilo se odstrčené a závidělo druhému písmenku bet. a tak mu Bůh řekl, že mu to vynahradí. „Nebuď smutné, protože tebou bude začínat Desatero.“ Kterým slovem začíná v češtině Desatero? „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh...“ Hebrejsky „já“ se řekne ykinOa'. Na začátku je tam to písmenko alef. A tak se alef upokojilo, protože bible byla původně napsaná na nějaké svitky, které se za čas rozpadnou a tak se musely biblické příběhy stále znovu opisovat, aby se jejich text zachoval. Ale Desatero bylo vytesané do kamenných desek, které byly uloženy ve schráně svědectví. Takové dobře uskladněné kamenné desky přetrvají na věky.

Pro nás dnes je důležité to, že tento významný biblický text, Desatero Božích přikázání, nezačíná tím, co máme dělat my, ale začíná tím, kdo je Hospodin a co pro nás udělal: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já jsem tě vyvedl z Egyptské země, z domu otroctví.“ Souvislost Desatera a vyvedení z otroctví je naprosto zásadní.

Izraelci po vyjiti z Egypta už putovali třetí měsíc po poušti. Věděli přesně, kam nemají jít. Ne zpátky do Egypta, ne do země, kde silní utlačují slabé. Ale kde leží ta země, kam mají dojít? Jak se tam dostanou? „Mojžíši, ty znáš cestu. Ukaž nám ji.“

Izraelci právě tábořili pod horou Sinaj. Tady tenkrát začala jejich záchrana, když Hospodin zavolal na Mojžíše z hořícího keře. Ohlásil, že ztrápený a zotročený lid vyvede z Egypta, z faraonova domu otroctví. Slíbil, že bude s nimi. A byl s nimi, proboural cestu z otroctví a vyvedl je odtud – i když tomu tenkrát nevěřili. Teď už je jasné, že Hospodin je Bůh, který jediný dokáže vysvobodit. Dát naději. Splnit slovo. Dovést je do země svobody.

Izraelci táboří pod horou Sinaj a Mojžíš vystoupil na horu. Čtyřicet dní a čtyřicet nocí tam zůstal a modlil se k Bohu: „Hospodine, ty znáš cestu, ukaž nám ji.“ „Udělám to,“ odvětil Bůh. „Desatero přikázání, která jsem vám vyhlásil, ta vás dovedou do země, kde budete žít svobodně. Kde nebudete uctívat žádné vlastnoručně vyrobené modly, boha peněz například. Nechte egyptské vězení navždy za sebou, nechte za sebou všechny lži a podvody. Na další cestu vám dám deset pravidel, deset ukazatelů do zaslíbené země. Do země, kde rodiče a děti, svobodní a otroci, páni i služebníci spolu žijí v pokoji.“

Bůh těch deset slov napsal na dvě kamenné tabule. Na každou pět. Na první tabuli napsal pět pravidel hry, která se jmenuje: „Jak milovat Hospodina celým svým srdcem a celou svou myslí“. A na druhou kamennou tabuli napsal pět pravidel hry, která se jmenuje: „Jak milovat bližního jako sebe samého.“

A nahoru na první kamennou tabuli napsal nadpis, který má vždy připomínat, kdo je Bůh a co pro svůj lid vykonal: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptského otroctví. Tam se už nikdy nevracej a neběhej za jinými bohy.“

Mojžíš shromáždil Izraelce a řekl jim: „Hospodin, Bůh, který nás vysvobodil, splnil slovo a posílá nám teď svých deset slov. Abychom věděli, kudy dál do zaslíbené země. Jak mu zůstat věrní. Těch slov se budeme držet. Na cestě podle těch slov přestaneme být otroky a staneme se jeho lidem. Společenstvím, na kterém budou ostatní národy vidět, jak svobodný a lidský život umožňuje Hospodin těm, které vysvobodil.“

Děti, protože zítra jdete poprvé po prázdninách do školy, dám vám jednu malou školní pomůcku. Je to tužka, která vám zároveň může připomínat, že Bůh pro nás nechal něco důležitého napsat. Napsal nám pravidla pro dobrý, svobodný život. Amen.