Dt 6,16 Mt 4,1–11

Dt 6,16; první četní: Mt 4,1–11; introit: Žd 3,7–10a

Milí bratři a sestry,

dnešní neděle je první v postní době a evangelijní oddíl, který se čte v tuto neděli, se tradičně nazývá „Pokušení na poušti“. Ježíš se čtyřicet dní postí na poušti a potom je pokoušen, je sváděn k tomu, aby jednal nezávisle na svém Nebeském Otci. Aby udělal něco, čím by Boha pokoušel. A Ježíš na to odpovídá slovy z 5. knihy Mojžíšovi: „Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.“

„Nepokoušejte Hospodina…“ Co je vlastně pokoušením Hospodina? Co nemáme dělat, abychom nepokoušeli Hospodina? O tom dnes budeme společně přemýšlet.

V 5. knize Mojžíšově se tento verš váže k předchozímu, kde se mluví o tom, že „Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe“. To je základní skutečnost, která platí a nemá být zpochybňována. Podle vyprávění v 5. knize Mojžíše jsou Izraelci na prahu zaslíbené země, už brzo do ní mají vejít a hrozí jim, že budou pokoušet Hospodina. Budou ho pokoušet tím, že si budou chtít jeho přítomnost mezi sebou ověřit nějakým zázračným znamením. Budou se chtít ujistit o jeho přítomnosti a budou ho tlačit k nějakému nadpřirozenému projevu. Tak to jejich otcové udělali v Masse, v místě, ve kterém proběhlo exemplární pokoušení Hospodina, a proto také bylo toto místo nazváno Massa, což znamená „Pokoušení“. Když Izraelci neměli při putování po poušti vodu, tak pokoušeli Hospodina tím, že říkali: „Je mezi námi Hospodin, nebo není?“ (Ex 17,7). Zpochybňovali jeho přítomnost, jeho blízkost.

Je nám Hospodin blízko, když máme nějaký nedostatek? Nebo, jinak řečeno: Budeme důvěřovat, že Bůh je s námi, i navzdory tomu, že se jeho přítomnost neprojevuje nějak nadpřirozeně, nějak zázračně?

Právě tímto směrem míří také pokušení, kterému je na poušti vystaven Ježíš. Pokušitel mu řekne: „Jsi-li Syn Boží, skoč z vrcholku chrámu a nic se ti nestane. Bůh tě zachrání. To, že je Bůh s tebou, se bude projevovat zázraky. Boží mimořádnou ochranou.“ Pokušitel při této příležitosti dokonce odcituje slova žalmu, která jsou zaslíbením o Boží ochraně. V tom žalmu se v předchozích verších říká: „Máš-li útočiště v Hospodinu… nestane se ti nic zlého.“ (Ž 91,9n) A pak to pokračuje těmi slovy, která jsou uvedena v evangeliu: „Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou.“ „Tak přece skoč!“

Ježíš proti tomu staví slova: „Nepokoušejte Hospodina…“ Ježíš nechce jednat podobně jako Izraelci na poušti, kteří, když měli nedostatek, tak reptali proti Hospodinu. Zpochybňovali jeho přítomnost. Říkali si, tak to s námi Hospodin asi není, když nemáme vodu. Kdyby byl s námi, tak by se přece o nás postaral. Tak by nám nic nechybělo, jeho mocné činy by se při nás nějak zázračně projevovaly.

Velmi vypointovaně téma Božích mocných činů nastoluje v knize Soudců Gedeón. Hospodinův posel mu řekl: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“ A Gedeón mu až s takovou jakousi drzostí, která je ovšem schovaná za uctivost, odpověděl: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin… kde jsou všechny jeho podivuhodné činy?“ (Sd 6,12.13). Přece, když je Hospodin s námi, tak se to musí projevovat jeho podivuhodnými činy. Boží přítomnost se prokazuje skrze zázraky. To je ovšem logika, která může vést právě k pokoušení Hospodina, a to nemáme dělat. „Nepokoušejte Hospodina, svého Boha…“

Gedeónovi to ovšem tehdy prošlo. Hospodin mu tenkrát dokonce řekl: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců.“ (v. 14). Co bylo tou Gedeónovou silou, kterou vysvobodí Izraelce? Skoro se mně chce říct, že to byla síla té jeho chucpe. Té jeho opovážlivosti, té drzosti, se kterou se nebojí říct Hospodinovu poslu: „Hospodin je s námi, hmm, tak kde jsou všechny ty jeho mocné činy?“

Jak to, že v Gedeónově případě to nebylo pokoušení Hospodina? Můžeme se takto ptát tím spíš, že v té stejné kapitole, jen o kousek dál, Gedeón zkouší Hospodina pomocí ovčího rouna, které má nejdřív být přes noc mokré, zatímco všude kolem bude sucho. Potom má být naopak rouno suché, zatímco všude kolem bude mokro. A přitom je zde přímo použité to slovo, které se v 5. knize Mojžíšově překládá jako „pokoušet“ a které znamená také prostě „zkoušet“. Gedeón říká: „Rád bych to s rounem zkusil ještě jednou…“ (Sd 6,39).

První pokus se povedl, rouno bylo ráno mokré a všude kolem bylo sucho, ale Gedeón si možná uvědomil, že vlna je hygroskopická, to znamená, že snadno pohlcuje a udržuje vzdušnou vlhkost. Takže možná, že to nebyl nějaký Boží zásah, projev Boží moci, ale prostě jen fyzikální jev. Chtělo by vyzkoušet si to ještě jednou, jenže tentokrát naopak. Všude kolem bude mokro, ale vlna bude suchá. „Rád bych to s rounem zkusil ještě jednou…“, říká Gedeón.

Nemůžu se ubránit dojmu, že tento příběh má v sobě určitý humor. Gedeón zde vystupuje jako spekulant. Opakovaně pokouší Hospodina a projde mu to. Hospodin i napodruhé udělá přesně to, co si Gedeón vymyslí. Vnímám, že je to také příběh o Boží trpělivosti, že Bůh se musel usmívat nad tím, co si Gedeón vymýšlí. Ale ta otázka, jak to, že je Bůh někdy tak trpělivý a shovívavý a jindy se rozhněvá a dojde mu trpělivost velmi rychle, ta otázka je tady na místě.

Slovo „pokoušet“ vnímáme negativně. To hebrejské slovo ovšem původně nemělo nutně negativní zabarvení. Vyjadřuje prostě touhu po ujištění, snahu o něčem se přesvědčit. Je to úsilí, aby něco nezřetelného vyšlo najevo, aby se to ukázalo. A tato snaha nebo touha nemusí být sama o sobě nic špatného. Ale pokud znamená, že si člověk vynucuje Boží nadpřirozený zásah a na jeho základě si ověřuje Boží přítomnost, tak potom už to je na pováženou. Potom už to je pokoušení Hospodina.

Toto pokoušení Hospodina je vlastně projevem nedostatku důvěry vůči němu.

Případ pokoušení Hospodina v Masse ukazuje, jak se bědování nad nedostatkem snadno promění v obvinění Boha. Je za tím představa, že Bůh by se měl starat o všechny potřeby svého lidu a pokud lid v něčem strádá, tak se to stává důvodem k reptání, ke zpochybňování Boží přítomnosti.

Milí bratři a sestry, myslím, že všichni známe otázky typu: Kde je Bůh, když se nám daří tak špatně? Nebo úvahy typu: Kdyby byl Bůh s námi, tak by se nám to a to nestalo. Odpověď tohoto biblického příběhu je v tom, že tento způsob přemýšlení je pokoušením Hospodina. Hospodinova přítomnost se projevuje jeho pomocí, ale tato pomoc má takovou podobu, jakou chce On, ne jakou si představujeme a vyžadujeme my. Otázka, kterou si zde lid klade – Je Hospodin s námi nebo není? – má být položena opačně. Jsme my s Hospodinem nebo nejsme?

Nepokoušet Hospodina znamená spoléhat na něj a nechat mu svobodu v tom, jak při nás projeví svoji moc. Znamená důvěřovat mu, i když se nám nedaří a nepředepisovat mu, co a jak má udělat. Přál bych nám, abychom si v postní době nekladli otázku, jestli je Bůh s námi, ale abychom si kladli otázku, jestli jsme my s ním.

Ve zpěvníku máme písničku, ve které se zpívá: „Kéž bychom to uměli, zpívat písně chvály, i když se nám nedaří vše, jak jsme si přáli…“ (č. 282) a tu nyní zazpívejme.