Dt 4,25–31

Dt 4,25–31

Milí bratři a sestry,

dnes máme před sebou velmi vydatný biblický oddíl, který nám pro náš duchovní život nabízí zkušenost Hospodinova lidu vylíčenou jako Mojžíšovu předpověď toho, čím si Izraelský národ projde. Nejdřív je zde vyjádřeno, že není vůbec snadné a nijak samozřejmé dobře zestárnout. Život v zaslíbené zemi znamená možnost dobré budoucnosti, možnost mít potomky a dožít se i dalších generací. Ale následná slova o zestárnutí v tom původním hebrejském vyjádření nejsou spojená se zralostí a moudrostí, tak jako to je na mnoha jiných biblických místech. Naopak, výraz pro zestárnutí, který je zde použitý, je spojený s umdléváním mladistvé horlivosti, s oslabením paměti a tedy se zapomenutím na milosrdenství prokázaná Hospodinem. Toto zestárnutí je spojené s tím, že v člověku něco usíná a to nejen jeho „plodivá síla“, ale i jeho síla odolávat pokušením.

V hebrejštině jsou dva výrazy pro stáří, jeden (זקן) je pozitivně zabarvený, to je stáří, které se vyznačuje zkušenostmi a moudrostí, to je úctyhodné stáří (Lv 19,32). Druhý výraz (ישׁן), který je použitý tady, je negativně zabarvený a to je stáří spojené se slabostí, s ochablou pamětí, se spánkem. Jako by člověka opustila bdělost a on ochabl a podlehl negativním vlivům a to i těm duchovním. Proto výpověď – „dožijete se v té zemi stáří“ (v. 25) – tady není příslibem dlouhého a požehnaného věku, ale naopak je vyjádřením ochablosti, která nastane po jisté době pohodlného života v zaslíbené zemi, a která bude mít za následek zvrhnutí se. Odpadnutí od Hospodina.

To jsou skutečnosti, které tento text prostě konstatuje. Oznamuje Božímu lidu, že to tak bude. Stane se to. Je to proces, kterým Hospodinův lid v zalíbené zemi projde. A to včetně toho, co je zde přeloženo jako „zvrhnutí se“, „zkažení se“, „uvrhnutí se do zkázy“, „odbočení nebo sejití z dobré cesty“. Tak by se dalo vyjádřit to, co je dále rozvedeno jako jednání, které je zlé v Hospodinových očích, jako jednání, které Hospodina uráží.

To je realita, které se Hospodinův lid po jistém čase pohodlného života v zaslíbené zemi nevyhne. Autor nebo redaktor tohoto textu ví, že se to už stalo a pro svoje současníky to uvádí jako napomenutí, jako varování, aby se to už neopakovalo. A zaslibuje při tom i Hospodinovu pomoc.

Je zajímavé, že jen o pár veršů dál se říká, že „Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu…“ (v. 31). Tady je použité pro „zkázu“ stejné slovo, které bylo před tím přeloženo jako „zvrhnutí se“. To znamená, že Hospodin udělá všechno pro to, aby lid mohl žít v zemi, kterou mu daroval a nezvrhnul se tam, neupadl tam do zkázy. Myslím, že je to vyjádření klasického problému, který se týká i nás. Totiž jak žít v klidu, v hojnosti, v blahobytu, bez závažných problémů, které člověka tlačí k tomu, že se upíná k Hospodinu a zároveň se k němu skutečně upínat. Jak se upínat k Hospodinu bez tohoto vnějšího tlaku? Jak žít v zaslíbené zemi, tedy v prostoru svobody a prosperity a zároveň při tom duchovně neochabnout? Nezapomenout uprostřed všeho dobrého na Hospodina, na to, že všechno to dobré, co máme, pochází od něho?

Právě pro tento účel je zde předložena zkušenost Hospodinova lidu, kterému se stalo to, že si dobře žil v zaslíbené zemi a po čase se tam zvrhnul. To zvrhnutí se, negativní důsledky, které to přineslo a následná náprava, tedy opětovné hledání Hospodina a navrácení se k němu, to je zkušenost, kterou si Hospodinův lid prošel a která je tady nabídnuta, aby ji už další generace znovu neopakovaly. Autor tohoto textu to píše z pozice, kdy lid už má tuto zkušenost za sebou. A teď jde o to, aby se z toho poučili. Je to stylizováno jako Mojžíšovo proroctví, jako konstatování toho, co se stane, až lid vejde do zaslíbené země a bude tam žít.

Ale posluchači nebo čtenáři těchto slov vědí, že už se to stalo, máme se z této skutečnosti poučit, dát si pozor na duchovní ochablost a zvrhnutí se, které nám může způsobit život v blahobytu. A zároveň máme žít s vědomím, že Hospodin, náš Bůh je milosrdný, nenechá nás klesnout a nepřipustí naši zkázu (v. 31).

Proto je v tomto oddílu ukázaná také cesta, která vede k obnovení vztahu s Hospodinem. Zkušenost zvrhnutí se s důsledkem ztráty země, tedy ztráty dobrých podmínek k životu a cesta, jak se z této situace dostat, tato zkušenost, kterou si prošel Hospodinův lid jako celek, je zde nabídnuta každému jednotlivci. Z této celonárodní zkušenosti může čerpat každý člověk, který se odcizil Hospodinu, který prochází nějakým soužením, nějakou úzkostí a který se touží navrátit k Hospodinu, hledat ho a obnovit s ním svůj vztah.

Proto zde dochází ke střídání výpovědi v množném čísle s výpovědí v jednotném čísle. Nápadné je to ve 29. verši: „Odtamtud (myšleno z rozptýlení mezi pronárody) budete hledat Hospodina, svého Boha. Nalezneš ho, budeš-li ho opravdu hledat celým svým srdcem a celou sou duší.“ „Budete hledat Hospodina“ – to je celonárodní zkušenost „a nalezneš ho“ – to je osobní, individuální zkušenost každého jednotlivce.

Celonárodní zkušenost zvrhnutí se, s důsledkem ztráty země a nového hledání Hospodina je zde posunutá do individuální roviny každého člověka. Vy budete hledat Hospodina a ty ho nalezneš.

Jedná se o hledání Hospodina „celým svým srdcem a celou svou duší“, což vylučuje jakoukoliv polovičatost, která může být motivována snahou vyprostit se z nějaké nepříjemné situace. Tady ovšem nejde o to, že člověk chce uniknout nepříjemným důsledkům svého odcizení od Hospodina, a proto jej hledá. Tady jde o skutečné obnovení vztahu s Hospodinem, které souvisí s vnitřním přesměrováním. V hledání Hospodina jde o celé tvé srdce a celou tvou duši.

Hledání Hospodina celým svým srdcem a celou svou duší vyjadřuje výlučnost a jedinečnost vztahu s Hospodinem a plnou oddanost tomuto vztahu. Zkušenost Hospodinova lidu zároveň ukazuje, že této celistvosti nejsme sami od sebe schopni. Pouze Hospodin si dokáže získat lidské srdce takto zcela a výlučně pro sebe. My se pro takto jedinečný a výlučný vztah s Hospodinem můžeme rozhodnout, ale nemáme už sílu naplnit toto rozhodnutí. To však není tragédie, protože Hospodin naše srdce proměňuje, když mu to dovolíme. Pokud s ním budeme udržovat důvěrný a blízký vztah, jeho jednání se projeví v našem jednání.

Na tom, čím si prošel Hospodinův lid, můžeme také vidět pozitivní smysl úzkosti nebo soužení, jak je to zde přeloženo: „Ve svém soužení, až tě… toto všechno stihne, navrátíš se (doslova) až k Hospodinu, svému Bohu…“ (v. 30). Právě v úzkosti se navrátíš až k Hospodinu. Předložka, která je zde použitá, zdůrazňuje, že je to návrat až k němu, až do plného společenství s ním. Opět ne někam na půl cesty, ale právě až k němu.

V úzkosti si totiž člověk může uvědomit, že Hospodin je milosrdný, a proto zatouží vrátit se k němu. Ježíš to zachycuje příběhem o marnotratném synu, který se rozhodl vrátit ke svému otci ve chvíli, když se ocitl zcela na dně. Na pokraji zahynutí si tento mladík řekl: „Vstanu a půjdu ke svému otci…“ (L 15,18). Sílu k tomuto rozhodnutí mu dala vzpomínka na to, jaký je jeho otec. „Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh milosrdný, nenechá tě klesnout a nepřipustí tvou zkázu, nezapomene na smlouvu s tvými otci, kterou jim stvrdil přísahou.“ Amen