Dt 4,15-20

Milí bratři a sestry,

na příští rok chystám sérii zamyšlení, která naše církev vydává v příručce „Na každý den“ a ta moje zamyšlení se budou týkat textů z 5. knihy Mojžíšovy. To je důvod, proč jsem pro dnešní kázání zvolil jeden z oddílů této knihy. Autor 5. knihy Mojžíšovy, ať už je to Mojžíš nebo někdo, kdo mluví na Mojžíšově místě, zdůrazňuje naprostou Hospodinovu svrchovanost. Jeho nadřazenost nad všemi lidmi, národy i božstvy. Hospodin je tím, kdo určuje všem národům jejich podíl na bohatství země. Každému národu dal určité území k obývání. Ve 32. kapitole čteme: „Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, stanovil hranice kdejakého lidu…“ (Dt 32,8).

Hospodin dává všem národům podíl nejen na prostoru k životu, ale dokonce jim určuje také to, co bychom mohli nazvat jako duchovní podíl. Podíl na tom, k čemu se budou národy vztahovat jako ke svému božstvu.

Dnešní text nejdřív zdůvodňuje, proč nelze Hospodina zobrazovat. Důvod této nemožnosti zobrazovat Hospodina je v Hospodinově neviditelnosti. Při zjevení na Chorébu se Hospodin nedal spatřit, byl slyšet jen jeho hlas, proto nikdo neví, jak Hospodin vypadá, a proto ho ani nikdo nemůže zobrazit. Ovšem zároveň se zde také vyjadřuje opačná pozice, tedy viditelnost nebeských těles, která je protipólem Hospodinovy nezobrazitelnosti.

Nebeská tělesa pojímaná jako božstva jsou dobře viditelná. Ukazují se na nebi, mají viditelné obrysy, září, takže jsou i přes velkou vzdálenost dobře vnímatelná. Mohou proto být zobrazována. Máme zde tedy na jednu stranu uveden důvod, proč se nesmí Hospodin zobrazovat a proč jej vlastně ani zobrazovat nelze. A na druhou stranu zde máme také uvedený důvod, proč jsou v jiných náboženstvích božstva zobrazována. Důvodem je to, že zobrazena být mohou, protože jsou dobře vidět. Ukazují se zřetelně na nebi.

Autor 5. knihy Mojžíšovy žil ve světě, ve kterém bylo mnoho různých božstev. Poměrně běžná byla právě božstva astrální, tedy uctívání nebeských těles, slunce, měsíce a hvězd. Myslím, že si to dokážeme představit, když zažijeme fascinaci hvězdou oblohou. Člověk při pohledu na hvězdný obzor zažívá svoji malost oproti velkosti toho, co má nad sebou. A to ho může vést k náboženské úctě. A to, co na tom může být pro nás překvapivé, aspoň já jsem se musel s touto představou nějakou dobu vypořádávat, je pojetí, že i toto určuje Hospodin. Mojžíš říká, že Izraelci se nesmí nechat svést k tomu, aby se klaněli a uctívali to, co dal Hospodin jako podíl jiným národům. Dokonce všem národům pod celým nebem (v. 19).

Sám Hospodin určil, že všechny ostatní národy pod celým nebem uctívají astrální božstva, ale Izrael jako lid Hospodinův to nesmí dělat. Ve 29. kapitole se tento motiv vyskytuje v trochu jiné podobě. Je to předpověď toho, že Izraelci budou potrestaní, protože šli sloužit jiným bohům a klaněli se jim, bohům, jež neznali a které jim Hospodin neurčil, nedal jim je za podíl (Dt 29,25). Tyto bohy dal Hospodin za podíl jiným národům, ale ne Izraelcům. Opět se tady vyskytuje to slovo „mít určený podíl“. Izraelci nemají podíl na tom, co Hospodin určil jiným národům, tedy nemají podíl na božstvech, která tyto národy uctívají.

To slovo „mít podíl“ (חלק), které se vztahuje k ostatním národům, je v hebrejštině psáno stejnými písmeny jako slovo „vzít“ (לקח), které se vytahuje k Izraeli: „Ale vás Hospodin vzal a vyvedl z tavicí pece, z Egypta, abyste byli jeho dědičným lidem, jak je tomu dnes.“ (v. 20). Obraty „mít podíl“ a „vzít“, tím, že jsou v hebrejštině psány stejnými písmeny jen v jiném pořadí, zde vytvářejí nápadnou dvojici. Jsou to dvě kontrastní slova, která vyjadřují Hospodinovo jednání v minulosti ve vztahu k národům a ve vztahu k Izraeli. Jsou to dvě Hospodinovy aktivity, které zakládají současný stav jak národů, tak Božího lidu.

Národům dal Hospodin podíl na astrálních božstvech, ale svůj národ, Izrael, vzal a vyvedl z Egypta. Hospodin tedy určuje, kdo má koho uctívat. To, že ostatní národy uctívají jiná božstva než Hospodina, je z tohoto hlediska v pořádku, protože tak to určil sám Hospodin. Pro sebe si však vzal Izrael.

Na tomto srovnání mezi tím, jak Hospodin jednal s národy a jak jednal Izraelem, vynikne výsada, kterou má Izrael jako lid Hospodinův. To, že nemá podíl na tom, co Hospodin určil ostatním národům, není jeho nějaké ochuzení, naopak, je to pro Izrael velká přednost. Izrael neuctívá fascinující nebeská tělesa, protože uctívá někoho, kdo je ještě víc fascinující. Uctívá toho, kdo tato nebeská tělesa stvořil. Ona mohou být nanejvýš odleskem Hospodinovy velikosti a slávy.

Jestliže podílem všech národů jsou tato božstva, tak podíl Izraele je mnohem větší. Je to Bůh Stvořitel, který je nade vším a který si získal svůj lid tím, že jej zachránil. Vzal jej a vyvedl z Egypta, který je zde představený obrazem tavicí pece. Pece, ve které se taví železo. Záchrana z egyptského otroctví je záchrana z pece, což je zde obraz zničující otrocké práce, je to místo jisté zkázy. V Egyptě by se Izrael rozplynul tak, jako se roztaví železo v peci. A Hospodin je z této pece vzal a vyvedl. To neudělal pro žádný jiný lid.

Pokud Izrael začne uctívat viditelná božstva, bude chtít mít podíl na tom, co uctívají jiné národy, tak se připraví o velkou přednost být lidem Hospodinovým. Ztratí svoji jedinečnost, svoji identitu. Na tomto biblickém textu si můžeme uvědomit vzácnost vztahu s Hospodinem a zároveň pošetilost, které Boží lid podléhá, když chce mít podíl na zdánlivě velkolepých věcech a přitom má podíl na něčem mnohem větším a vzácnějším, na samotném Hospodinu. Amen.