Dt 31,16–18

Dt 31,16–18

Milí bratři a sestry,

minulý týden byla neděle Boží Trojice a přemýšleli jsme spolu o tom, jak se Bůh dává poznat. Jak rozmanitým a podivuhodným způsobem se zjevuje. Dneska bych s vámi chtěl přemýšlet o opačném tématu, které mě už dlouho zaměstnává. Je to téma Boží skrytosti.

V dnešním úvodním textu z Dt 31. kap. jsme četli, že důsledkem porušení smlouvy, kterého se Boží lid dopustí, bude vzplanutí Hospodinova hněvu. Tak to zaznělo v Dt už víckrát (např. 29,25–29). Hospodinův hněv proti jeho lidu vzplane „v onen den“, což je charakteristický prorocký výraz, který ohlašuje nějaké varování nebo trest. Výraz „onen den“ odkazuje do neblahé budoucnosti. Bude to budoucnost, ve které už Mojžíš nebude na živu a jeho lid opustí Hospodina a přikloní se k modlám. Poruší smlouvu, kterou s nimi Hospodin uzavřel a přivodí na sebe zlé následky tohoto jednání.

Neříká se zde ovšem, že také Hospodin zruší svou smlouvu se svým lidem. I v tomto případě platí to, co Hospodin ohlásil v Lv 26,44–45: „Avšak i když budou v zemi svých nepřátel, nezavrhnu je a nezprotivím si je, jako bych s nimi měl skoncovat a zrušit svou smlouvu s nimi. Já jsem Hospodin, jejich Bůh. Připomenu jim smlouvu s jejich předky, které jsem vyvedl z egyptské země před zraky pronárodů, abych jim byl Bohem, já Hospodin.“

Ovšem důsledek, který nevěrnost lidu přinese, je i tak velmi závažný: „Skryji před nimi svou tvář“ – říká Hospodin. Nastane stav, ve kterém přestane být vnímatelná Hospodinova přítomnost uprostřed Božího lidu. To je závažný důsledek lidské nevěrnosti. Hospodinova zjevná přítomnost zmizí.

Na počátku Mojžíšových knih čteme o světě, v němž je Bůh aktivně a viditelně přítomen. Bůh osobně vdechne život prvnímu člověku, osobně mu vytvoří ženu, osobně vysadí rajskou zahradu. Prochází se po zahradě a lidé slyší jeho hlas a Bůh s nimi přátelsky rozmlouvá. Je plně účasten na záležitostech prvních lidí. Setkává se s nimi bezprostředně. Člověk a Bůh jsou ve stavu důvěrné blízkosti.

Avšak konec Mojžíšových knih, odkud jsme četli dnešní úvodní text, vyznívá zcela opačně. Bůh přestává být přítomen oním zjevným, smysly postřehnutelným způsobem, známým z dřívějších událostí. Skrývání Boží tváře je proces, který je zde naplno pojmenovaný a je daný do souvislosti s lidským hříchem.

Reakcí lidu na tuto skutečnost bude to, že si začne klást otázku: „Zdali mě nestihlo toto zlo proto, že můj Bůh není uprostřed nás?“ (v. 17). Této otázce lze rozumět dvojím způsobem. Jednak to může být snaha lidu vysvětlit neblahou situaci tak, že je plně připsána Hospodinu. Zlo nás postihlo kvůli tomu, že Hospodin není uprostřed nás. To je sice pravda, ale chybí zde jakákoli zmínka o tom, že Hospodin není uprostřed nás kvůli našemu jednání. Chybí jakákoli zmínka o tom, že tou příčinou je naše nevěrnost. Může to být ukázka neschopnosti lidské sebereflexe. Tuto otázku je tedy možno vnímat jako snahu o lidské sebe-ospravedlnění. My za to nemůžeme, to Hospodin se stáhnul, on skryl svou tvář, a proto se nám daří špatně.

A co na to Hospodin? „Já onoho dne skryji nadobro svou tvář pro všechno to zlo, jehož se dopustili...“ (v. 18). Hospodin se stane Bohem definitivně skrytým. Proto dodnes žijeme ve světě, ve kterém je Boží tvář skrytá. Bůh je tajemstvím tohoto světa. Jedná skrytě, pro nás nepostřehnutelně, nevyzpytatelně. Může být těžké žít v takovémto světě a plně Bohu důvěřovat, protože mnohé z toho, co se děje, vnímáme a prožíváme jako nahodilost, jako absurditu, jako nespravedlnost. Nechápeme a nerozumíme proč jsou věci tak, jak jsou. Máme otázky, ale ne odpovědi. Bůh nadobro skryl svou tvář.

Druhý způsob, jak rozumět otázce lidu: „Zdali mě nestihlo toto zlo proto, že můj Bůh není uprostřed nás?“ – je chápat tuto otázku jako první krok k novému hledání Hospodina, který je skrytý.

Toto hledání vyjadřuje už Dt 4,27–29, kde Mojžíš mluví o budoucnosti svého lidu: „Hospodin vás rozptýlí mezi kdejaký lid... Tam budete sloužit bohům vyrobeným lidskýma rukama... Odtamtud budete hledat Hospodina, svého Boha a nalezneš ho, budeš-li ho opravdu hledat celým svým srdcem a celou svou duší.“ I v situaci rozptýlení Božího lidu mezi ostatní národy, v situaci bezmocnosti a bez možnosti uctívat Hospodina, jehož sláva by přebývala uprostřed jeho lidu, v tomto neutěšeném stavu nastane to, že Boží lid začne nově hledat Hospodina a najde ho. Proto nemusí být ztráta Hospodinovi zjevné přítomnosti něčím fatálním. Něčím, co by znemožňovalo důvěrný vztah k Hospodinu. Naopak. Od člověka to ovšem vyžaduje hledání celým svým srdcem a celou svou duší.

Velmi se mě líbí mini-příběh, který to ilustruje. Vnuk rabiho Barucha si hrál se svými kamarády na schovku. Velmi dobře se schoval a čekal, že bude hledán. Po dlouhém čekání opustil svoji skrýš, neboť pochopil, že ho nikdo nehledá. Přiběhl do pokoje svého dědečka a plakal a stěžoval si na své kamarády. Když to jeho dědeček slyšel, vytryskly mu také z očí slzy a řekl: „I Bůh si stěžuje na to, že ho nehledáme, neboť je psáno: „Onoho dne nadobro skryji svou tvář...“ Bůh od nás očekává, že ho budeme hledat a důvěřovat mu, neboť je psáno: „Budete hledat Hospodina, svého Boha a nalezneš ho, budeš-li ho opravdu hledat celým svým srdcem a celou svou duší.“ (Dt 4,29).

I když Hospodin nadobro skryl svoji tvář, lze ho najít, pokud ho člověk hledá celým svým srdcem a celou svou duší. Začátek tohoto verše je uveden v množném čísle: „Budete hledat Hospodina...“, ale pak pokrčuje v jednotném čísle: „... a nalezneš ho, budeš-li ho opravdu hledat...“ To znamená, že mnozí budou hledat Hospodina, ale ty ho nalezneš, neboť ho budeš hledat naplno. Lze to číst také jako osobní zaslíbení, které člověka povzbuzuje k tomu, aby intenzivní hledání Hospodina nevzdal. Aby nerezignoval, i když Hospodin nadobro skryl svou tvář, i když hledání Hospodina vyžaduje zapojení všech niterných sil.

Domnívám se, že toto hledání nastává v modlitbě. Ježíš, když mluví o modlitbě, tak říká: „Vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Otci, který zůstává skryt. A tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,6). Bůh je podle Ježíše Otec, který zůstává skryt. Je to Bůh skrytý, ale zároveň k nám má vztah jako dobrý Otec. A protože je skrytým, tak také vidí to, co se děje ve skrytosti. Proto má člověk, když se modlí, vstoupit do skrytosti před lidmi a tak je na očích Bohu. Ježíš často, na rozdíl od nás, neměl k dispozici pokojík, ve kterém by se skryl, ale odcházel modlit se na pustá místa. A Boží skrytá tvář mu byla tváří laskavého Otce. Amen.