1S 15,24-31

1S 15,24-31; první čtení Žd 11,39-12,2

Milí bratři a sestry,

dnes bych chtěl s vámi přemýšlet o jedné Hospodinově vlastnosti, kterou zde vyjadřuje Samuel, když mluví ke králi Saulovi. Ekumenický překlad toto označení Hospodina překládá jako „věčný Bůh Izraele“ (v. 29), tedy tuto vlastnost pojímá jako „věčnost“. Bible kralická zde uvádí „vítěz Izraelský“. A v poznámce k tomu dodává: „Jiní překládají věčnost, to Bůh Izraelský jsa věčný a neproměnný, přece sliby a zámluvy své lidu svému plniti bude, ačkoli jsi ty se nehodným služebníkem jeho učinil. Jiní překládají jako udatný rek.“

Kraličtí biblisté tedy ví o zajímavé nejednoznačnosti tohoto výrazu, kterým je zde Hospodin označen. Sami se kloní k významu „vítěz“, ale ví o tom, že to jiní překládají slovem „věčnost“. Aby této nejednoznačnosti nebylo málo, tak Český studijní překlad a Jeruzalémská bible na tomto místě shodně uvádí „Sláva Izraele“ s poznámkou, „Bůh věčný, silný a slavný“.

Když to shrnu, jedno hebrejské slovo, které zde označuje Hospodina, je na tomto místě do češtiny překládáno jako „věčnost“ (ČEP), jako „vítěz“ (BK), nebo jako „sláva“ (ČSP, JB). Když se podíváme na jiná biblická místa, kde se toto slovo vyskytuje, tak zjistíme, že nejčastěji vyjadřuje „stálost“, „trvalost“. Je na tom pěkně vidět, jak se nekryjí významy slov v češtině a v hebrejštině, jak si nevystačíme s jedním slovem, které by nějak přiměřeně vystihlo to, co vyjadřuje původní biblický text. Proto je důležité vždycky vnímat souvislost, ve které se o Hospodinu takto mluví. Tato souvislost pomůže porozumět tomu, co se o něm vlastně říká.

Samuel následně Saulovi říká, že Bůh, který je takto označen, „neklame ani nebude litovat.“ Můžeme z toho vyrozumět, že Hospodin trvá na svém rozhodnutí, nebude ho měnit a proto se jako nejpřiměřenější ukazuje zvolit pro uvedenou Hospodinovu vlastnost překlad, který vystihuje právě tuto Boží „stálost“, „trvalost“. To je ještě něco trochu jiného než „věčnost“, která nás odkazuje někam za hranici našeho času.

Stálost, o kterou se zde jedná, je spíš určitá stabilita, neotřesitelnost, nemanipulovatelnost, odolnost až nezdolnost, nezrušitelnost, trvalost až vytrvalost a neskonalost. Myslím, že je tomuto výrazu blízké i slovo „věrnost“. Bůh je věrný tomu, co řekl, je věrný svému rozhodnutí, neklame, nelituje a svoji vůli prosadí i navzdory lidskému hříchu. A v tom pak spočívá jeho sláva, v tom se Hospodin projevuje jako vítěz. Proto tyto další významy můžeme chápat jako odvozené od toho původního, který vyjadřuje, že Hospodin dokáže dovést své záměry do zdárného cíle.

Opakem této Hospodinovy vlastnosti je klam. Tedy to, co je klamavé, pomíjivé a nespolehlivé, to, co trvale neobstojí. V našem dnešním příběhu tento postoj reprezentuje král Saul, který nevytrval v konání Hospodinovy vůle. A zajímavé je, proč se tak stalo. Když Saul vyznává svůj hřích, tak říká: „Bál jsem se lidu, proto jsem je uposlechl.“ (v. 24). Saul věděl, co má dělat, věděl, co je Boží vůle, ale víc než na ni dbal na to, co chtěl lid. Mohli bychom říct, že dbal především na svou popularitu, kterou nechtěl u lidí ztratit. Respektoval víc přání lidu než přání Boží.

Rozumím Saulovi, jeho snaze zalíbit se lidem, dělat populární rozhodnutí a být oblíbeným králem. Říkat a dělat to, co lidé rádi slyší a vidí. Myslím, že to je pokušení každého lídra a Saul tomuto pokušení podlehl, zavrhl tím však Hospodinovo slovo. Neorientoval se na vůli Hospodina, ale na vůli lidu. A Hospodin na to reagoval tím, že mu odňal kralování nad Izraelem. Saul toho lituje, vyznává svůj hřích, chce, aby Hospodin změnil své rozhodnutí. Ale Hospodin na svém rozhodnutí trvá. Proto jej zde Samuel označí tím více-významovým slovem, které bych v dané souvislosti přeložil jako „Vytrvalost“. Pro Boha je charakteristická věrnost, která se ukazuje v tom, že je vytrvalý a spolehlivý v prosazování toho, co řekl. Neklame a nebude litovat.

Tato Hospodinova vlastnost, kterou si může představit jako nezdolnou energii Boží vytrvalosti, se objevuje také v jednom Davidově chvalozpěvu. David tuto chvalořeč na Hospodina pronáší po té, co byly shromážděny dary na stavbu chrámu. David na to reaguje oslavou Hospodina, ve které nakupí několik mimořádných kvalit, které vyjadřují úžas nad tím, jaký Hospodin je a jak se projevuje: Hospodine, tvá je velikost a bohatýrská síla, skvělost, stálost a velebnost, všechno, co je na nebi a na zemi, je tvé. Hospodine, tvé je království, ty jsi vyvýšen nade vším jako hlava. (1Pa 29,11)

V tomto výčtu je námi pojednávaná Hospodinova kvalita přeložena jako „stálost“. A ostatní zde uvedené vlastnosti nebo kvality jsou do jisté míry podobné. Je to výčet vlastností, které jsou všechny vyjádřeny podstatnými, nikoli přídavnými jmény. Tedy neříká se, že Hospodin je velký, ale že Hospodinu náleží velikost a tak dále. Můžeme říct, že se jedná o základní způsoby Božího projevu, o Boží atributy. To vedlo v pozdější židovské tradici k představě o deseti základních Božích vlastnostech, které jsou navzájem propojeny a kterými Hospodin reaguje na lidské jednání. A mezi nimi je právě také „stálost“ nebo „vytrvalost“, která je tak dalekosáhlá, že přesahuje naše lidské horizonty a proto ji lze v jistém smyslu také chápat jako „věčnost“.

Ale myslím, že mnohem srozumitelnější je pro nás představa vytrvalosti nebo věrnosti v tom, co Hospodin činí. Tedy, že Hospodin vždycky dostojí svému slovu a přivede k uskutečnění své sliby. S tím také souvisí, že dokončí své dílo, které započal se svým lidem. Dotáhne věci do zdárného konce. V tom je i pro nás dnes přítomná naděje. Nemusíme chtít všechno stoprocentně zvládat, nemusíme chtít všechno pevně držet ve svých rukách. Hospodin je vytrvalý v tom, co s námi činí, neuhne a neselže, nýbrž vykoná, co si předsevzal.

Tato naděje má zcela konkrétní podobu v tom, co opakovaně vyjadřuje žalmista: „Volám k Bohu Nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas.“ (Ž 57,3). „Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!“ (Ž 138,8). Hospodin je „Vytrvalost Izraele“. On způsobuje, že jeho lid vytrvá v boji až do vítězství. V tomto smyslu je Hospodin vítězstvím svého lidu, proto ten překlad „Vítěz Izraelský“, který má Bible kralická, není vůbec špatný. Ale chtěl jsem, abychom mu lépe porozuměli.

Když to shrnu, vítězství Božího lidu je ve vytrvalosti, kterou nám dává Hospodin. Proto „vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.“ (Žd 12,1-2). Amen.