Sborový dopis Českobratrské církve evangelické v Proseči – vánoce 2015

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.“ (L 1,39–44)

Alžběta a Marie. Setkání dvou příbuzných, které nečekaně otěhotní. Alžběta si dítě dlouho přála a až když byla pokročilého věku a patrně už přestala doufat, že se jí její touha ještě může splnit, „Pán se k ní sklonil“ (verš 25). Doslova na ni shlédl. Alžběta se dostala do Božího zorného pole, Bůh nepřehlédl to, po čem toužila. Je zajímavé, že podobně svému nečekanému těhotenství rozumí i Marie: „Duše má velebí Pána… že se sklonil ke své služebnici.“ (verš 48). Marie byla mladinká a patrně ještě netoužila po dítěti, ale přijala ho také jako projev Božího milostivého pohledu.

Bůh vidí to, co potřebujeme jako jednotlivci a vidí i to, co potřebuje lidstvo jako celek. O vánocích slavíme toto Boží milostivé shlédnutí, sklonění v lásce, pohledění, jehož důsledkem je naplnění dávných tužeb. Mariina velikost zde vyniká právě ve srovnání s Alžbětou. Zatímco Alžbětě se těhotenstvím splnilo její dávné přání a je vnímáno jako projev velkého Božího milosrdenství (verš 58), Marii přineslo nečekané těhotenství spíše komplikace, protože v té době ještě nebyla vdaná a porod ji zastihne na cestách (2,1–20). Porodí ve velmi provizorních podmínkách, ale její dítě je projevem Božího zalíbení v člověku. A Marie tomuto zalíbení přitaká, i když to pro ni samotnou v dané chvíli není nijak výhodné. Dokáže odložit stranou své bezprostřední osobní zájmy a chválit Boha jako toho, kdo se ujal svého lidu a naplnil svá dávná zaslíbení.

Marie patří neodmyslitelně k vánocům. Její odvaha, se kterou přijala Boží výzvu a její oslava Boha za to, že pamatuje na svůj lid, je tak pro nás dodnes inspirací.

Setkání během adventu a vánoc

Pravidelná sborová setkání

Každá první neděle v měsíci kromě ledna je rodinná s dětskými bohoslužbami a následným programem. Každou první neděli v měsíci jsou také ekumenické bohoslužby v Budislavi od 14.00 hod. Náboženství pro děti se koná v Proseči na faře vždy v úterý od 13.45 hod. Konfirmandi se setkávají vždy v pondělí od 16.00 hod. v Jarošově. K biblickým hodinám se v Proseči na faře scházíme v úterý v 17.00 hod. Staršovstvo se setkává první úterý v měsíci od 18.00 hod.

První adventní neděli probíhal na faře již tradiční prodej „fair trade“ zboží a dobročinný jarmark, jehož výtěžek byl letos určen na projekt Diakonie ČCE, která působí v uprchlickém táboře Za´atarí (Jordánsko). V táboře je aktuálně cca 80 000 lidí, z čehož je více než polovina dětí a mladých lidí. Diakonie zde začala s místními partnery budovat denní centrum Peace Oasis (oáza míru), které má sloužit jako bezpečný prostor, kde mohou obyvatelé tábora navštívit psychologa nebo trávit čas na kurzech nebo kroužcích. Činnost centra Peace Oasis se zaměřuje na tzv. ztracenou generaci, tj. děti a mladé lidi, kteří museli kvůli válce přerušit školu. Výtěžek jarmarku na tento účel byl 4288,– Kč. Děkujeme všem, kteří se do prodeje fair trade zboží a jarmarku zapojili. Vnímáme, že solidarita je jedním z důležitých rozměrů přípravy na oslavu Boží solidarity, která se projevila v Ježíš Kristu, pro nás narozeném.

Děkujeme všem, kteří již letos vyrovnali salár. Ostatní prosíme o jeho uhrazení nejlépe ještě před začátkem vánoc, a to buď pokladníkovi Jiřímu Břeňovi, některému z presbyterů nebo na číslo sborového účtu 1143219389/0800. Děkujeme také všem, kteří přispěli do dlouhodobé sbírky na rekonstrukci střechy kostela, se kterou budou spojeny velké náklady, proto tato sbírka stále probíhá.

Pokojné prožití adventní a vánoční doby vám za evangelický sbor přejí Lukáš Klíma aVera Tefrová

Rodinná štědrovečerní pobožnost

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země! Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu. Amen. (Ž 96,1.2)

Píseň: Čas radosti, veselosti – 293

Modlitba: Bože, ty znáš nouzi světa, proto ses stal člověkem – jedním z nás. Vtělením svého Syna jsi vzal lidský život se všemi jeho bolestmi i radostmi za svůj. Spoléháme tedy na to, že jsi nám nablízku ve svém Synu Ježíši Kristu, i v lidech – našich bratrech a sestrách. Proto tě chválíme, v tobě skládáme všechnu svou naději a děkujeme ti nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Čtení: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. (Lukáš 2,11–18)

Zamyšlení: Křesťané slaví o vánocích narození Ježíše, o kterém věří, že je člověk a zároveň Boží Syn. Lze to taky říct tak, že křesťané o vánocích slaví tajemství vtělení, tedy to, že se Bůh stal člověkem, že Bůh – Stvořitel světa přišel mezi lidi jako člověk. Narodil se jako člověk a taky jako člověk žil a zemřel. Proč, jaký to má smysl, že Bůh se stal člověkem, si můžeme přiblížit krátkým příběhem.

Kdysi za jednoho mrazivého Štědrého večera seděl zamyšleně muž u krbu, ve kterém plápolal oheň, a přemítal o významu Vánoc. „Pro Boha nemá cenu, aby se stal člověkem,“ uvažoval. „Proč by všemohoucí Bůh měl trávit svůj drahocenný čas s někým, jako jsme my? A i kdyby, proč by se chtěl narodit zrovna ve stáji? Ani nápad! Celá ta věc je nesmysl. Kdyby Bůh opravdu chtěl sestoupit na zem, určitě by si našel jiný způsob.“

Náhle muže vyrušil z úvah divný zvuk přicházející zvenku. Přiskočil k oknu a opřel se o okenní rám. Venku uviděl houf sněžných hus, které divoce mávaly křidly a zoufale se plácaly v hlubokém sněhu. Byly jako omámené a pomatené. Zřejmě z vyčerpání odpadly od většího hejna směřujícího do teplejších krajin.

Muži jich bylo líto, a tak se zachumlal do teplého oblečení a vyšel ven. Pokusil se zahnat roztřesené husy do teplé garáže, ale čím víc se snažil, tím víc ptáci zmatkovali. „Kdyby tak věděli, že je chci zachránit,“ pomyslel si muž. „Jak je mám přesvědčit, že to myslím pro jejich dobro?“

Tu ho napadlo: „Kdybych se aspoň na chvilku stal taky sněžnou husou a mohl s nimi mluvit jejich řečí, pak by mě pochopily.“ V náhlém osvícení si vzpomněl, že je Štědrý večer, a široce se usmál. Vánoční příběh se mu už nezdál nesmyslný. V duchu si představil prostě vyhlížející dítě, ležící v Betlémě ve stáji. Už rozuměl vánoční záhadě: Bůh se stal jedním z nás, aby nám naší řečí mohl sdělit, že mu jde o naše dobro.

Píseň: Tichá noc – 655

Požehnání: Požehnání Boha pečujícího Otce, požehnání Syna z Marie narozeného, požehnání svatého Ducha, který nás těší jako matka své dítě, buď s námi se všemi. Amen.