Mt 26,57-68

Mt 26,57-68

Milí bratři a sestry,

někteří odborníci, když se snaží vystihnout dnešní dobu, tak mluví o době post-faktické. Jde o to, že stále více lidí se nerozhoduje na základě faktů, ale na základě emocí. To znamená, že pro tyto lidi není důležité, jestli někdo říká pravdu, nebo jestli lže, ale důležité je, jestli umí pobavit a vyvolat emoce, které jsou pro tyto lidi rozhodující hodnotou.

Takovíto lidé si neověřují faktickou správnost sdělení, která k nim pronikají a jsou ochotni se na jejich základě rozhodovat právě podle toho, jaké v nich vyvolaly pocity, jak je dokázaly zaujmout, jak korespondovaly s jejich vnitřním naladěním... Ale to, jestli tato sdělení odpovídají skutečnostem, faktům, to pro ně nehraje roli. Proto doba post-faktická.

Díky tomuto fenoménu patrně vyhrávají volby politici jako je např. současný americký prezident Donald Trump, který s tímto fenoménem umí pracovat. Musel jsem nad tím přemýšlet v souvislosti se současnou prezidentskou předvolební kampaní, která vygenerovala mimo jiné to, že jeden z prezidentských kandidátů je pedofil, estébák, zednář, vítač muslimských teroristů atd. a někteří lidé se opravdu podle těchto sdělení rozhodují, koho volit či nevolit.

Když jsem o tom přemýšlel, napadlo mě, jak byl veden proces proti Ježíšovi. Ježíšovi odpůrci hledali křivé svědectví, aby se Ježíše mohli zbavit. Hledali na něho nějakou špínu, nějaké obvinění, něco, čím by ho mohli lidově řečeno sejmout.

Ale oni ještě nežili v době post-faktické, oni potřebovali nějaké svědky, kteří budou osobně ručit za svou výpověď a tímto svým svědectvím předloží usvědčující fakta. A potřebovali najít aspoň dva takovéto svědky, kteří by se shodli, kteří by vypovídali stejně, tedy vznesli stejné obvinění. A to se nějakou dobu nedařilo, protože každý tehdy vypovídal něco proti Ježíšovi, ale každý něco jiného. To mimo jiné ukazuje, že ten proces s Ježíšem byl sice zmanipulovaný, ale zároveň se musel řídit podle určitých pravidel.

Až se konečně našli dva svědkové, kteří se shodli na tom, že Ježíš řekl: „Mohu zbořit chrám a ve třech dnech jej vystavět.“ Ta výpověď se nám dnes zdá být absurdní, proč by Ježíš bořil chrám a pak ho znovu stavěl? Jaký by to mělo smysl? A tady jsme u něčeho, čemu se říká dezinterpretace, tedy zkreslení, pokřivený výklad toho, co vlastně Ježíš řekl. Můžeme se jen domýšlet, jestli je tato dezinterpretace úmyslná nebo neúmyslná.

Ježíš podle toho, co přináší Janovo evangelium, při vyčištění chrámu, když z něho vyhnal obchodníky, tak řekl: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím.“ (J 2,18). Jeho protivníci mu řekli: „Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?“ A evangelista Jan k tomu dodává: „On však mluvil o chrámu svého těla.“ Podle soudobého pojetí je lidské tělo chrámem Božího Ducha a evangelista Jan tedy uvádí, že když Ježíš mluví o zboření a znovu-postavení chrámu ve třech dnech, tak má na mysli svou smrt a své vzkříšení.

Ale někdo, kdo se doslechl o tom, co Ježíš tehdy řekl o zboření a postavení chrámu ve třech dnech a vyložil si to posvém, teď používá tato Ježíšova slova jako svědectví proti němu. Jako svědectví o tom, že Ježíš chce zbořit Jeruzalémský chrám a ve třech dnech jej postavit. To je myslím pěkný příklad toho, jak funguje dezinterpretace.

Václav Havel napsal divadelní hru Mlýny a tam je scéna, ve které se řeší, jestli přijmout do strany jednoho adepta, který se určitým způsobem proslavil, a hodilo by se to, aby byl ve straně. Ale jsou kolem něho určité pochybnosti a tak si členové komise, která to řeší, zjišťují něco o jeho původu. A jeden z nich říká, že otec tohoto adepta byl vedoucí pošty a ve válce byl v koncentráku. A předseda té komise, si to nějak špatně spojí a diktuje zapisovatelce, že jeho otec byl válce vedoucí koncentráku. Takhle nějak vznikají fámy, nepravdivé informace, které jsou ovšem natolik pozoruhodné, že se velice rychle šíří.

Na každé fámě musí být něco uvěřitelného, jinak by nefungovala. Ježíš chce zbořit chrám a za tři dny ho znovu postavit. Znovu-vystavění chrámu bylo v této době spojeno s příchodem mesiáše a s jeho činností. Jednou z očekávaných rolí mesiáše bylo na základě prorockých textů (Ez 40. - 44. a 47. kap. a Za 6,12.13) vystavět chrám v jeho původní slávě a nádheře. A aby ho mohl mesiáš znovu takto vystavět, musí nejdřív ten stávající chrám zbořit. Protože chrám může stát jenom na hoře Sión v Jeruzalémě, tam kde teď stojí chrám Herodův.

Takže to obvinění, že Ježíš chce zbořit a znovu vystavět chrám je vlastně obviněním z toho, že se vydává za mesiáše. Ježíš je mesiáš, řecky christos - Kristus. Ale on je jiný mesiáš, než jakého židé v této době očekávali. Tak co na toto obvinění říkáš, Ježíši? Chceš zbořit a znovu vystavět chrám? Jsi mesiáš? Ale Ježíš mlčí.

Velekněz vyzývá Ježíše k tomu, aby se hájil, dává mu k tomu prostor. Je tady konkrétní obvinění: „Vydáváš se za mesiáše?“ Tady je vidět, jak někdy nestačí říct jenom „ano“ nebo „ne“. Protože když Ježíš řekne, že je mesiáš, tak to nebude odpovídat tomu, co si jeho soudci pod tím představují, ale když řekne, že není mesiáš, tak s jakou autoritou pak vystupuje, káže a odpouští hříchy. Takže Ježíš mlčí a velekněz ho zavazuje přísahou při Bohu živém, aby odpověděl, jestli je Mesiáš.

Vypadá to, že v této době ještě většinu lidí zajímají fakta. Zajímá je, jestli Ježíš je mesiáš nebo není. A ptají se na to přímo jeho. Dneska už to takto často nefunguje. Člověk se o sobě může dozvědět hrozné věci, na sociálních sítích se někdy sdílejí šílené pomluvy, už ani ne proto, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Ale prostě proto, že pravda není zajímavá, ale ty pomluvy jsou zajímavé. A protože jejich původ nelze vysledovat a lidé čím dál tím víc čerpají a sdílí neověřené informace v rámci internetu, tak se realita zamlžuje. O hodnotě informace nerozhoduje její pravdivost, ale její sledovanost a sdílenost.

Kdo si dneska dává práci s tím, aby nezůstával na povrchu zprostředkovaných sdělení a pracně si ověřoval, jak to vlastně je? Může to být náročné, ale nedělat to, znamená zvyšovat vlastní manipulovatelnost. Je jasné, že tento přístup také nahrává populistům, zájmovým skupinám, které generují nepravdivé informace a zamořují jimi veřejný prostor. Je to způsob, jak lze účinně ovlivňovat volby.

Uvědomil jsem si, jak to měl tehdy velekněz vlastně těžké, když chtěl zlikvidovat Ježíše pomocí justiční vraždy. Jak to bylo pracné, aby sehnal falešné svědky, kteří se budou shodovat na nějaké výpovědi, která pak umožní Ježíše obžalovat a odsoudit. Jak museli hledat a patrně podplácet a nakonec se to povedlo, protože Ježíš jim pomohl. Kdyby Ježíš zůstal mlčet, kdyby odmítl vypovídat, tak by ho vlastně nemohli odsoudit.

V rámci post-informační doby by to měl myslím velekněz s Ježíšovou likvidací snadnější. Protože to, že máme víc informací, prostě neznamená, že jsme schopni se lépe rozhodovat. Protože my máme také víc špatných informací a máme větší problém se v tom vyznat. A to je záměr těch, kteří nechtějí, aby se lidé rozhodovali na základě faktů.

Ježíš nám může být příkladem také v tom, že nemanipuluje s informacemi, že se nechce vylhat z toho, z čeho je křivě obviněn, že buď mlčí, nebo říká pravdu, která mu uškodí. Protože když jej velekněz zapřísahá, aby řekl, jestli je mesiáš, tak řekne, že je a zároveň představí, co to ve skutečnosti znamená. A musí mu být jasné, že to je představa, která je pro jeho soudce naprosto nepřijatelná.

Kdyby to Ježíš neřekl, tak nevím, co by se stalo, ale nešlo by tak snadno veřejně ho odsoudit. Museli by na něj patrně spáchat atentát. Ježíš měl odvahu říct velmi nepopulární pravdu. Kéž by i v tom byl naším mistrem.

Hospodine, pomáhej nám nepodléhat dezinformacím. Dávej nám odvahu a moudrost k tomu, abychom pravdu rozpoznávali, přijímali i bránili. Smiluj se nad námi i nad naším národem. Amen.