20.09.2009 16:57

Mk 5,1–20 (2009-09-20)

Milí Bas,

Ježíš během svého působení v Galileji učil zástupy, vyprávěl podobenství o Božím království a měl velmi mnoho posluchačů. Je to nejúspěšnější období jeho veřejného vystoupení. Jdou za ním davy lidí. Když Ježíš káže u Genezaretského jezera, aby ho všichni zájemci dobře slyšeli, musel nastoupit do lodi a tak může učit veliké zástupy lidí, kteří byli na břehu. A večer, když měl za sebou náročný den úspěšného kazatele, řekl Ježíš svým učedníkům šokující větu: „Přeplavme se na druhou stranu!“ (Mk 4,35).

Druhá strana nebyl jen zeměpisný termín, ale byl to technický termín pro nepřátelskou oblast. Druhá strana Genezaretkého jezera byla totiž pohanská. Byla to oblast, která se jmenovala Dekapole – Desetiměstí. Sdružení deseti pohanských měst. Tam nebydleli židé, ale lidé, kteří se živili chovem prasat, pro židy nečistých zvířat, je to země hrobů – nečistých míst a Ježíš se tam setká s člověkem, který má nečistého ducha.

Kolem roku 70 n. l. sídlila v Dekapoli, v okolí Gerasy, desátá římská legie, která měla ve znaku divočáka. Jedna římská legie čítala 6000 vojáků. Druhá strana je místo nepřátelských sil, lidských i duchovních. Podle dobových židovských představ v této oblasti zůstávali původní obyvatelé Kanaánu, konkrétně sedm pohanských národů, které pro nevěrnost Izraele Hospodin zcela nevyhnal ze země, kterou dal Izraeli. Na této straně jsou pohanské chrámy, ve kterých se uctívají modly, prostě druhá strana představovala koncentraci všeho, co bylo pro pravověrného žida špatné. A Ježíš po úspěšném zvěstování Božího království mezi svými klidně vyzve učedníky: „Přeplavme se na druhou stranu!“ No to je šok, druhá strana je místo, kde působí satan a kam zbožní židé nechodí.

A když tam přijedou, tak je tam taky nikdo nečeká, žádné zástupy Ježíšových příznivců, kromě jediného člověka, který byl nezkrotný démoniak. Člověk, se kterým si ostatní lidé nevěděli rady, který je pro společnost velkou přítěží. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. A tento člověk říká Ježíšovi: „Netrap mně!“ Odkud se vzala představa, že Ježíš přišel někoho trápit? No, Ježíš přijel z druhé strany, takže to nebude nic dobrého.

Pak proběhne konfrontace mezi Ježíšovou mocí a nečistým duchem, který musí vyjít z člověka, ale chce zůstat v tom nečistém prostředí, tak vejde do prasat a s nimi do moře. To byla velká ekonomická ztráta. Pasáci vepřů o tom donesli zprávu do měst a lidé se přišli podívat, co se to stalo. A zděsili se.

Posedlý člověk se chová rozumě, je oblečen a oni se zděsí. Místo, aby si řekli: „konečně nás někdo zbavil toho problému s nezkrotným šílencem“ – tak prosí Ježíše, aby odešel z jejich končin. Lidé místo toho, aby měli radost, že přišel někdo s velikou mocí, kdo jim může pomoci, tak ho prosí, aby odešel, protože Ježíš přišel z druhé strany, takže jim bude chtít ublížit, bude je posuzovat, odsuzovat a kdo ví, co všechno má za lubem… prosí, aby odešel.

A Ježíš jde. Když se chystají odplout, uzdravený člověk ho také prosí, prosí, aby směl být s ním. Já jsem žil v téhle tmě celý život a málem mně to stálo život. Ježíši, já chci teď jít s tebou, prosím tě dovol mi vrátit se svámi, ve vaší lodičce se ještě jedno místo najde. A Ježíš řekne ne. Jdi domů, a řekni, jak velké věci ti učinil Pán.

V Galileji zval Ježíš k následování, ale tomuto člověku řekne, nenásleduj mně, ale jdi ke svým domů a povyprávěj jim svůj příběh. Řekni, jak velké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval. Jak se asi ten člověk cítil, když se lodička s Ježíšem vzdaluje od břehu, a on v ní není. Jak zklamán musel být tím odmítnutím, ale on přesto jde a udělá, co po něm Ježíš chtěl. Je schopen od Ježíše vzít i odpověď ne. Co s námi dělá, když nám Bůh řekne ne. Když ho o něco prosíme a je to jinak. Ale tady ten člověk byl mimořádně zralý a navzdory odmítnutí udělal to, co mu Ježíš řekl: začal v Dekapoli vyprávět co prožil s Ježíšem. A všichni se divili.

Ale tím to ještě nekončí. Po čase jde Ježíš opět na druhou stranu. V 7. kap. čteme, že Ježíš odešel do končin Týrských. Tedy opět k pohanům a žena, se kterou se tam setká, je přirovnána ke psu. To je další nečisté zvíře, tedy opět nečisté prostředí, ale Ježíš té ženě navzdory tomu pomůže a pak 7,31 – „Ježíš se vrátil z území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole.“ Ježíš je znovu na druhé straně, na území Dekapole.

Naposledy, když tam byl, tak lidé prosí Ježíše, aby odešel, teď ho prosí, aby pro ně něco udělal. Vědí, že Ježíš, ten člověk s mocí je na jejich straně. Přivedli k němu člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. Co se stalo? No, jeden člověk povyprávěl svůj příběh. Povyprávěl o tom, co mu učinil Pán. Ten člověk byl schopen udělat to, co učedníci nemohli, lidé z druhé strany by je nebrali. Ale on byl ochoten jít a udělat to, co mu Ježíš řekl. To, co se zdálo jako nespravedlnost, když nemohl odjet s Ježíšem, se za čas ukázalo jako požehnání. Někdy se nám zdá něco jako nespravedlnost, jako křivda, kterou těžko neseme, ale nakonec se to může stát požehnáním.

Za Ježíšem nyní přichází velký zástup. I na té druhé, nečisté, nepřátelské, pohanské straně. A Ježíš je nasytí, čtyři tisíce lidí nasytí podobně, jako předtím nasytil pět tisíc lidí v Galileji. Tenkrát v Galileji sebrali učedníci ještě 12 košů zbytků. Dvanáctka je číslo Izraele. Bylo 12 pokolení Izraele a Ježíš má 12 učedníků, kteří sebírají 12 košů jídla. To vyjadřuje, že Bůh sytí svůj lid, tak jako za Mojžíše, tak i dnes, Bohu na lidech stále záleží. Bůh se o svůj lid stará.

Ale nyní jsou na druhé – nečisté straně. A teď se to stejné opakuje, na nepřátelském území. A když posbírali to požehnání, co zbylo, bylo toho 7 košů. Tentokrát ne 12, ale 7 košů. Na druhé straně totiž žilo 7 pohanských národů. Nejen na 12 pokolení Izraele Bůh nezapomněl, ale ani na těch 7 pohanských národů. Ježíš tím říká: „Pro mě není žádná druhá strana, evangelium je dobrá zpráva pro každého člověka“. I pro pohanstvím zaneřáděnou druhou stranu přišlo evangelium a mohlo tomu tak být, protože jeden člověk povyprávěl svůj příběh. Nenechal si pro sebe, co mu učinil Pán a oni teď jsou otevřeni pro příchod Božího království. Dobře sluho věrný, dobře jsi to učinil.

Ježíš miluje i druhou stranu. A jestliže chcete být jeho učedníky, tak to potřebuje nejen vědět, ale ztotožnit se s tím. On nedělí svět tak jako my. Celý svět je jeho strana. A posláním církve je jít na druhou stranu, protože celý svět patří do Ježíšovy lásky. Ale teď je důležité, kde je ta moje druhá strana? Možná je u nás v domě, v mém manželství, práci, sousedství. Možná jsou to lidé jiné generace, jiné kultury. Jak by svět vypadal, kdyby Bůh měl společenství lidí, kteří slouží na všech stranách? Jak by se svět změnil?

Pane, dej nám odvahu jít na druhou stranu, protože všichni lidé, jsou tvoje děti. Amen.

 

—————

Zpět


Kontakt

Farní sbor ČCE - Proseč

Proseč 120
539 44 Proseč u Skutče

Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E


468 000 207
farář: 608 054 457
kurátorka: 737 509 897



TENTO TÝDEN

17. 9. Nedělní a křestní bohoslužba 9.00
20. st úřední den v Krouně
21. čt NÁBOŽKO 16 h.
24. 9.  Nedělní bohoslužba