Křest

1. Svátosti. Křesťanská církev z Kristova pověření vysluhuje svátosti. Jsou to události, při nichž nám obyčejné věci jako je voda, chléb či víno připomínají, co pro nás Bůh učinil a stále znovu činí. Svátosti jsou zviditelněním Božích slibů a závazků. Jsou tu proto, aby člověk věděl a prožil, že se něco konkrétního a viditelného mezi ním a Bohem skutečně stalo a děje. Evangelická církev považuje za svátost křest a večeři Páně. Obě události spolu vnitřně souvisí. Těm, kteří věří Ježíši Kristu, potvrzují svátosti vysvobození z moci hříchu a smrti. Při křtu se tak děje poprvé a jednou provždy. Při večeři Páně jde o opakující se Boží pomoc a posilu na cestě, kterou člověk při křtu nastoupil.

2. Křest. Při této svátosti nám Boží lásku a věrnost připomíná voda. Voda symbolizuje očištění od hříchu a nový začátek – ve smyslu překročení řeky nebo záchrany před utonutím. Křest znamená pro člověka ujištění, že byl díky Ježíši Kristu přijat do společenství Božího lidu. Bůh nám při křtu slibuje být věrný navěky a navždy. Z lidské stránky je křest vyznáním naší víry a výrazem odhodlání žít podle Boží vůle a odpírat zlému. Můžeme to slíbit pouze s prosbou o Boží pomoc a odpuštění. Ale i kdybychom se později ke křesťanské víře nehlásili, Boží závazek vyslovený při křtu platí navěky a můžeme se k němu až do poslední chvíle svého života přiznat.

3. V dětství nebo v dospělosti. V církvi se vede diskuse, zda je vhodnější křest dětí nebo dospělých. V Novém zákoně se mluví především o křtu dospělých. Lze však předpokládat, že spolu s dospělými byla již v apoštolských dobách často pokřtěna i celá rodina včetně dětí. Některé církve však křest malých dětí neuznávají, protože při něm chybí osobní vyznání křtěného. V Českobratrské církvi evangelické je křest dětí i dospělých rovnocenný. Záleží na každé rodině, zda rodiče dají své děti pokřtít brzy po narození nebo je povedou tak, aby se mohly dát pokřtít později na základě vlastního rozhodnutí. V každém případě však o době konání křtu rozhodnou rodiče za své děti. Křest malých dětí zdůrazňuje Boží milost, která naší víře předchází. Křest dospělých zase zvýrazňuje důležitost našeho osobního rozhodnutí pro Ježíše Krista a svobody, se kterou tak činíme.

4. Konfirmace a požehnání. Ti, kteří byli pokřtěni v dětství na základě víry svých rodičů, jsou v církvi a rodině vedeni k tomu, aby se ke svému křtu osobně a veřejně přiznali, až budou dospělí. Toto přiznání ke Kristu se nazývá konfirmace (utvrzení) a koná se zpravidla ve věku 15 let, případně později. Konfirmace však není podmínkou dalšího života ve sboru. Ke svému křtu se člověk může přiznat i v pozdějším věku tím, že se začne účastnit života církve a večeře Páně. Pokud rodiče křest odloží, je vhodné připomenout si vděčnost za jejich narození při tzv. požehnání, které se koná při nedělních bohoslužbách. Při něm se děti stávají členy sboru a rodiče se zavazují vést děti k vlastnímu rozhodnutí pro křest.

5. Žádost o křest. Křest se dnes koná zásadně v rámci bohoslužebného shromáždění některou neděli, na které se rodiče dohodnou s kazatelem našeho sboru. O křest žádají rodiče nejlépe společně. Podmínkou je, aby alespoň jeden z rodičů byl členem naší církve. Pokud není, ale byl pokřtěn v jiné církvi, má možnost se do našeho sboru přihlásit. Pokud jsou oba rodiče nepokřtění, je křest dítěte možný, jestliže se jeden z rodičů rozhodne ke křtu v našem sboru a projde přípravou, která trvá zhruba půl roku.

6. Křestní jméno. Ačkoli dnes lidé dostávají jméno bezprostředně po narození, tradičně se toto jméno nazývá křestní. Tímto jménem je také křtěný při křtu osloven. Je možné k tomuto občanskému jménu připojit při křtu ještě další jméno například kmotra, někoho z rodiny, nebo oblíbené jméno biblické. Platí to jak při křtu dětí tak dospělých. Je to však spíše výjimečné.

7. Volba kmotrů. Pečlivou přípravu je třeba věnovat výběru kmotrů. Mají to být lidé věřící, kteří jsou sami pokřtění a účastní se života v některé křesťanské církvi. Kmotři křtěného spolu s rodiči ke křtu doprovází a jsou připraveni být mu lidskou i duchovní oporou v jeho životě. Mohou, ale nemusí to být členové rodiny. Kmotrovství je vztah na celý život. Jeho součástí je závazek, že kmotr bude spolu s rodiči dbát na to, aby se dítěti dostalo dostatečné náboženské výchovy a příkladu, aby se mohlo ke svému křtu v dospělosti přiznat. Pokud se koná křest dospělých, není kmotrů třeba.

8. Průběh křtu. Konkrétní podobu křtu domlouvají rodiče a kmotři s kazatelem. Křest se koná zpravidla v první části bohoslužeb a patří k němu představení rodičů, kmotrů a křtěného dítěte a kratší promluva kazatele. Pak přichází rodiče s kmotry ke křtitelnici, kde odpovídají na několik otázek a společně s celým shromážděním vyznávají Apoštolské vyznání víry. Po té kazatel dítě třikrát polije vodou se slovy: „Křtím tě ve jméno Boha Otce, Syna i Ducha svatého“. Dítě může při křtu držet kmotr nebo některý z rodičů. Na závěr kazatel dítěti požehná a modlí se za celou rodinu. Křest dospělých probíhá obdobně s tím rozdílem, že na otázky odpovídá křtěný přímo.

9. Fotografování. Během křestního shromáždění je možné fotografovat, ale je vhodné se dohodnout na omezeném počtu fotografů – nejlépe jednom - a zvláště při samotném aktu křtu zvolit způsob i místo fotografování, aby to nepůsobilo rušivě. Během modlitby je fotografování nevhodné. Je také dobré se domluvit, kdo s dítětem v případě jeho hlasitých projevů po skončení křtu odejde na faru nebo před kostel, aby rodina mohla zůstat po celou dobu bohoslužeb v kostele.

10. Veřejné přiznání ke Kristu. Křtem se člověk veřejně přizná k Ježíši Kristu, stává se křesťanem a současně i členem konkrétní církve a sboru. Dostává o tom písemný doklad a jeho křest je zapsán v křestní matrice našeho sboru.

Autorem textu je kazatel Jiří Gruber, sbor ČCE v Brně 1.