J 3,1-16

J 3,1-16

Milí bratři a sestry,

Jan ve 3. kapitole vypráví o Ježíšovu setkání a následném rozhovoru s Nikodémem. V tomto rozhovoru se ukazuje, jak se člověk dozví o Ježíšovi to základní, co se má dozvědět. Poprvé se zde v Janově evangeliu ozve Ježíšova delší promluva, která začíná jako rozhovor a posune se do Ježíšova souvislého pojednání na určité podstatné téma.

Nikodém k Ježíšovi přichází v noci, to může znamenat, že k němu přichází tajně, aby nebyl nikým pozorován. Protože Nikodém patřil mezi představené židů a kontaktem s Ježíšem by se kompromitoval. Ale to, že přichází v noci, může také vyjadřovat, že přichází ke světlu, kterým je Ježíš. Ježíšova řeč totiž končí slovy: „Kdo činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ (3,21).

To by farizee Nikodéma představovalo jako toho, kdo sice ještě chodí v noci, v temnotě, ale je na dobré cestě, směřuje ke světlu, kterým je Ježíš. V úvodu svého evangelia Jan o Ježíšovi píše: „Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.“ (J 1, 9). A na jiném místě říká, že Ježíš je světlo světa (J 8,12; 9,5). Můžeme to tedy vnímat také tak, že Nikodém v Ježíšovi něco z tohoto světla zahlédl. Jan ve svém evangeliu o Nikodémovi píše ještě dvakrát a z těchto následných zmínek můžeme vytušit, že se Nikodém stal Ježíšovým tajným učedníkem.

Nikodém patří k těmi, kteří viděli, co Ježíš činil. Viděl v jeho činech znamení Boží moci. A je si jistý, že nikdo nemůže činit taková znamení sám od sebe. Proto k Ježíšovi přichází a říká mu to, ale Ježíš hned přesměruje rozhovor na téma znovuzrození: „Kdo se nenarodí znovu, není schopen vidět Boží království.“ (v. 3). A tím je nastolena otázka: Co to znamená, narodit se znovu? Nikodém to vezme doslova a říká, že to prostě nejde. Nikdo se nemůže vrátit do lůna své matky a podruhé se narodit. Nikodém nabízí velmi naturalisticky absurdní dotažení toho, co by to znamenalo, narodit se znova. Nikodém vezme vážně to, co Ježíš říká a ukáže, jak je to nesmyslná představa.

Nikodém není nechápavý, není to žádný nedovtipa, který má dlouhé vedení. V jeho neporozumění tomu, o čem tady Ježíš mluví, se ukazuje strategie Janova evangelia. Jan nás chce vyprovokovat k přemýšlení podobně, jako to vidíme u Nikodéma. Znovu se narodit je nějaké obrazné, metaforické vyjádření. Nejde o fyzické opakování porodu z matčina lůna, ale o co tedy jde?

Člověk tak, jak je, nemůže vidět království Boží. Nemůže do něj vejít (v. 5). Dobře, tomu ještě nějak rozumíme. Je prostě potřeba nějaký zásadní přerod, nějaká hluboká proměna, která je tak podstatná, že o ní lze mluvit jako o novém narození. Můžeme tuto proměnu udělat my? Něco o tom vypovídá právě ten obraz narození. Rodí se dítě? Je to dítě, jehož aktivita je pro jeho narození rozhodující? Nebo dítě rodí matka? Je to matka a na ní záleží, aby se dítě narodilo? Jak to je? Kdo určuje porod? Matka nebo dítě? Dítě se nemůže narodit samo bez pomoci matky a zároveň dítě určuje, že už je čas k porodu. Je to myslím souhra matky a dítěte, souhra, která umožní, že se dítě narodí.

Pokud obraz nového narození platí v této rovině, tak potom je nové narození dáno souhrou mezi Bohem a člověkem. Bůh, konkrétně Duch svatý, je jako matka, která dává člověku nový život. Ale člověk se na tom velkou měrou podílí. Jak se na tom podílí?

Domnívám se, že to Ježíš říká dvojí odpovědí na Nikodémovu dvojí otázku: „Jak se to může stát?“ (v. 4 a 9). Nejdřív Ježíš mluví o Duchu: „Duch vane, kam chce, slyšíš sice jeho hlas, ale nevíš odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z ducha.“ (v. 8). Duch je neuchopitelný, nemáme ho ve své moci, je jako vítr, který vane, kam chce. Ale je možné slyšet jeho hlas. Ty slyšíš jeho hlas. Duch k tobě promlouvá a tak je to s každým, kdo se narodil z ducha. Člověk se znovu narodí, když poslouchá hlas Ducha Svatého.

Ale i to se nám může zdát příliš nekonkrétní a neurčité. Co to vlastně znamená, poslouchat hlas Ducha Svatého? Nikodém se s touto první odpovědí nespokojil. Ptá se podruhé, jak se to může stát? A je dobře, že se takto znovu ptá, protože on se ptá na našem místě. Kdo se neptá, nic se nenaučí.

Ježíš se však diví, jak to, že to nevíš? Nikodém jako učitel Božího lidu by to měl chápat, protože představa o životě pod vedením Božího Ducha nebyla v Izraeli nová. Ale to, že se Nikodém ptá dál, vytváří prostor, abychom se i my dozvěděli něco víc. A tak Ježíš připojí druhou odpověď. Ta první Ježíšova odpověď, jak se člověk může znovu narodit, se týkala Ducha svatého. Začínala Ježíšovými slovy: „Amen, amen, pravím ti...“ (v. 5).

Druhá Ježíšova odpověď začíná stejnými slovy jako ta první: „Amen, amen, pravím ti...“ (v. 8). Z této odpovědi můžeme vyrozumět, že tím druhým krokem ke znovuzrození je přijmout Ježíšovo svědectví. Ježíš svědčí o Bohu pravdivě, protože doslova „sestoupil z nebe“. On ví, jak to chodí u Boha, ví, jaký Bůh je. Svědčí o tom, co sám viděl, mluví o tom, co zná. Přijmout Ježíšovo svědectví prostě znamená uvěřit mu. A každý, kdo mu věří, má život věčný. Narodil se do nového života, který smrtí nekončí.

To zde Ježíš říká hned dvakrát. Takže znovuzrození, narození do nového, věčného života, je dáno nasloucháním Duchu Svatému a vírou v Ježíše. Tyto dvě oblasti jsou na nás, zbytek je na Bohu. Nikodém jako učitel Božího lidu by to mohl pochopit na příběhu, který je zapsaný ve 4. knize Mojžíšově (Nu 21,6-11), a na který Ježíš ve své druhé odpovědi odkazuje: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“

Mojžíš při putování Izraele po poušti výšil na nějaký kůl měděného hada a každý, koho uštkl had, když pohlédl na tohoto vyvýšeného měděného hada, tak zůstal na živu. Od smrti přitom nezachraňoval ten měděný had nějakým magickým způsobem, ale právě pohled víry nasměrovaný k němu. A podobně je to i s Ježíšem, který bude vyvýšený na kříž. Kdo se však od něj neodvrátí, ale naopak pozvedá k němu s důvěrou svůj zrak, ten bude mít život věčný.

Ježíš na kříži zachraňuje od věčné smrti podobně, jako zachraňoval od smrti na uštknutí ten měděný had vyvýšený Mojžíšem. Ale zachraňuje jen toho, kdo na něj pohlíží s důvěrou. Každý, kdo v něho věří, má život věčný. To je vrchol Ježíšovi rozpravy s Nikodémem, ve které Ježíš říká, že na důvěře vůči němu závisí nový, věčný život.

Nikodém chápal Ježíše pozitivně, ale jeho pochopení bylo omezené. Ježíš zve Nikodéma v rozhovoru k tomu, aby překročil hranice svého dosavadního pojetí, aby učinil krok zásadní proměny, dal se vést Duchem Svatým a přijal Ježíšovo svědectví o Bohu. Aby Ježíšovi plně důvěřoval a tak získal podíl na Božím království, na věčném životě. Z následující kapitol Janova evangelia víme, že Nikodém to udělal. Neodvrátil se od Ježíše ani ve chvíli jeho smrti. Byl jedním z těch, kdo Ježíše pochovali (J 19,39).

Janovo evangelium způsobem, jakým zde mluví o Ježíšově vyvýšení, sděluje, že ukřižování není prohrou, není to konec. Naopak, je to událost, která pro nás znamená možnost vítězství nad smrtí. Znamená pro nás možnost nového, věčného života.

Pane, dávej nám svého Ducha, dotýkej se našich srdcí a obnovuj naši důvěru vůči tobě. Amen.