J 19,28-37 (2009-04-10) Velký pátek

Bratři a sestry,

možná si ještě ze školních let pamatujete úryvek z básně „Vodník“ od Karla Jaromíra Erbena: Bílé šatičky smutek tají, v perlách se slzy ukrývají, a pátek nešťastný je den, nechoď, dceruško, k vodě ven.

V lidovém povědomí, které tato báseň zachycuje, zůstávají velkopáteční události jako něco tragického. Pátek nešťastný je den. Dnes je tato skutečnost známější ve verzi pověry, že nešťastným dnem je pátek třináctého. Pro židy je ovšem pátek především den přípravy. Přípravy na svátek, během kterého se již pak nesmí konat žádná práce. V pátek musí být vše hotovo dřív, než zapadne slunce. Proto i Ježíšovo dílo končí v pátek. V pátek „dokonáno jest“.

Ale toto dokonání není tragické, není nešťastné. Je to ohlášení skutečnosti, že Ježíš vykonal svěřený úkol. To, proč byl poslán na svět, se stalo skutečností. Dovršilo se dílo našeho vykoupení. Vše už bylo naplněno a není k tomu, co přidat, není co vylepšit. Je to dokonalé. Hospodin v Ježíšovi dokonal za nás to, co my jsme učinit nemohli. Můžeme zde slyšet ohlas žalmu 138: „Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky je, aniž díla rukou svých kdy opustíš.“ (Ž 138,8)

Bratři a setry, když dnes čteme o Ježíšově dokonání, můžeme myslet především na Boží dokonalou lásku. Dnes slavíme památku Ježíšovy lásky až na smrt. Četli jsme o závěru Ježíšova života z Janova evangelia. Janovy pašije jsou v určitých rysech jiné, než pašije ostatních evangelistů. Z kříže Janových pašijí už zazáří Ježíšova sláva, neboť Bůh je tak veliký, že dal svého jednorozeného Syna z lásky ke světu. Tato láska září z kříže. Jan nás nechá už na Velký pátek nahlédnout dál, vidět víc než jen utrpení nevinného Ježíše.

U Jana se více než u ostatních evangelistů objevují citace Písem, která se naplnila: všechno to tak mělo být, tak to bylo všechno předpovězeno. Naplnilo se to, co se mělo naplnit. Bůh to měl v rukou od počátku až do konce. Sama Ježíšova smrt je popsána velmi stručně. Proběhne rychleji, než by kdo čekal. Žádná mnohahodinová agónie ukřižovaného člověka. Žádné barokní nebo Gibsonovské vyžívání se v Ježíšově utrpení. Ježíš oznamuje, že je vše dokonáno a aby se splnilo Písmo až do konce, řekne také „žízním“, pak nakloní hlavu a skoná.

V Janově evangeliu nacházíme líčení těchto událostí z odstupu času, ve kterém se jako důležité ukazuje nerozplývat se nad trýzní kříže, ale porozumět jeho důsledkům. V Ježíšově smrti je vedle naplnění Písem ještě zdůrazněn motiv velikonočního beránka. „Ani kost mu nebude zlomena“, podobně jako beránkovi, který se zabíjel během velikonočních svátků. Ježíš je beránek, jehož krev nás zachraňuje před záhubou, podobně jako krev beránka na dveřích Izraelců v Egyptě od nich odvrátila zásah zhoubce, který pobíjel všechny prvorozené Egypta.

Krev, která vytéká z Ježíšova probodeného boku, je zároveň odkazem na svátost Večeře Páně, kterou dnes slavíme. Tato svátost je založena teprve Kristovou smrtí a zpřítomňuje ji. Proto Jan nepíše o ustanovení Večeře Páně během posledního stolování s učedníky. Podíl na Kristově kříži máme přijetím této svátosti, přijetím s vírou. Tak patrně chce autor Janova evangelia, abychom rozuměli pašijovým událostem. Vydává toto svědectví, abychom i my uvěřili. Staví se do role očitého svědka, proto je jeho svědectví pravdivé. Je to ovšem především pravdivé vystižení nejvlastnějšího smyslu a dosahu popisovaných událostí.

Při dnešních bohoslužbách myslíme na Ježíšovu smrt tak, jak nám ji líčí evangelista Jan. Kdyby nám kříž zůstal jen popravčím nástrojem, kdyby pro nás zároveň nebyl důkazem Boží lásky, kdyby Ježíš po vzkříšení nepřišel ke svým přátelům jako přítel, neunesli bychom všechnu tu hrůzu, kterou jsme způsobili nebo působíme, zbyly by nám jen oči pro pláč. Místo toho můžeme vždycky znovu přijmout Boží milosrdenství, které je nám denně prokazováno. Každý se tomu můžeme otevřít. Uplatnit ve svých životech, že Bůh je větší než naše srdce, které nám právem vyčítá naše viny. Můžeme přijímat Boží přátelství, a to se skrze nás může šířit dál, abychom byli svědky, kteří zažili Boží lásku projevenou do až krajnosti kříže a nenechali si ji pro sebe. Abychom byli posly té nejlepší zprávy, jaká existuje.

Ježíšovo „dokonáno jest“ platí pro každého, ať už se nám život vyvede jakkoli. A když máme pocit, že se nám příliš nepovedl, tak i nad našimi slabostmi a selháními zní toto Ježíšovo „dokonáno jest“. A na nás je, jenom mu přitakat, složit v ně svou víru a čerpat z něj svou lásku a naději, učinit je silou svých dnů dobrých i zlých.

Pátek přešťastný je den, uvěř sestro a bratře jen. Amen.