J 15,26-16,4
J 15,26-16,4; první čtení: Za 4,6
Milí bratři a sestry,
ve čtvrtek jsme slavili slavnost nanebevstoupení Páně. Ježíš od svého nanebevstoupení už není na zemi fyzicky přítomný, učedníci se jej už nemohou dotknout. Ale zároveň tato změna znamená, že Ježíš je se všemi svým učedníky skrze Ducha Svatého všude a po všechny dny. Vede je a uschopňuje k tomu, aby o Ježíšovi věrohodně svědčili.
Pro neděli, která následuje po slavnosti Ježíšova nanebevstoupení, zvolila stará církev oddíl, ve kterém je zdůrazněno utrpení Ježíšových učedníků. Protože jejich svědectví o Ježíšovi mnohdy nebude přijato. Ježíš dokonce předpovídá: „Přichází doba, že ten kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.“ Ježíš předpovídá, že jeho učedníci budou vystaveni mentalitě a činům fanatických náboženských teroristů. Protože domnívat se, že Boha lze uctívat zabitím člověka, to může jenom náboženský fanatik.
Zároveň to ukazuje, že tvrdé odmítnutí, kterému budou Ježíšovi učedníci vystaveni, nepřichází od sekulární společnosti, ale od náboženských představitelů. Ježíš o nich říká, že jsou schopni takových činů, „protože nepoznali Otce ani mne.“
Ježíš, který vystoupil na nebesa a podílí se tak na Boží vládě, na to určitým způsobem reaguje. Posílá učedníkům Ducha Svatého. Učedníci jsou tedy bez zjevných mocenských prostředků, jsou však vybaveni a uschopněni Božím Duchem. Zaslíbený Duch Svatý je zde označen dvěma tituly: Přímluvce, někdo to překládá jako Utěšitel nebo Zastánce. A druhým titulem je Duch pravdy. Tento Duch přichází od nebeského Otce, tedy z místa, které nepodléhá žádné lidské kontrole a manipulaci.
Možná se nám to může zdát proti pozemskému násilí málo. Odpůrci Ježíšových učedníků vládnou mocí, silou, společenským vlivem a používají násilí. Mají pravomoc vyloučit ze synagogy, tedy ze společenství tehdejšího Božího lidu a mají dokonce pravomoc odsoudit k smrti kvůli něčemu, co sami považují za náboženský zločin.
Duch Svatý neochrání Ježíšovi učedníky před těmito represemi, ochrání je však před tím, aby se tím nedali svést, aby nepodlehli tlaku, kterému budou vystaveni. Uschopní je, aby měli odvahu nezaleknout se, nejednat na základě strachu, nenechat sebou manipulovat.
Paradoxní je, že ti, kdo svědčili pravdivě o Ježíšovi, kdo jednali v jeho Duchu, byli v dějinách opakovaně pronásledováni právě ze strany církve. Ze strany oficiálních představitelů Božího lidu. Jako první nás možná v této souvislosti napadne mistr Jan Hus nebo Valdenští. Janovo evangelium vzniká v době, kdy tou náboženskou pronásledující vrchností jsou představení synagogy. Může se nám v této souvislosti vybavit např. horlivý farizeus Saul, který se později stal horlivým apoštolem Pavlem.
Ale může se stát, že někdo udělá takto hořkou zkušenost se zásadním nepochopením a odmítnutím i v rámci naší církve, která se např. za minulého režimu nezastala některých farářů disidentů. I dnes v církvi může nad Božím Duchem zvítězit ryzí pragmatismus, kdy se pravda krátkozrace měří vnějším úspěchem a praktickým ziskem. Myslím, že právě toto je nebezpečí demokratického rozhodování, kterým se naše církev řídí.
Může při tom snadno zvítězit krátkozrakost, která v posledku vystaví Ježíšova učedníka, který promýšlí věci hlouběji a dále, silným existenciálním tlakům. Může to být lidská omezenost, kvůli které se i v naší církvi někdy děje znevážení duchovní práce, znehodnocení dobrého úsilí a zdiskreditování osobnosti toho, kdo v církvi slouží. Je to jistě jemnější forma represí, než ty, o kterých hovoří dnešní evangelium, ale musíme si dávat pozor, protože zabít se dá i duchovně, nejen fyzicky.
Dnešní evangelijní oddíl nabízí svým čtenářům identifikaci s pronásledovanými učedníky. Jan to píše těm, kteří zažívali pro své svědectví o Ježíšovi tvrdé odmítnutí. Ale protože toto odmítnutí přichází ze strany oficiálních představitelů Božího lidu, můžeme se na to podívat i z druhé strany a zamyslet se nad tím, jestli také v nás samotných není sklon k uctívání Boha tím, že něco nebo někoho v přeneseném smyslu zabijeme.
Můžeme zabít dobrou věc tak, že ji zdiskreditujeme a při tom se můžeme domnívat, že tím uctíváme Boha. V Božímu lidu se to někdy stává a proto na to i my musíme dávat pozor. V tomto smyslu „nedat se svést“ by pak znamenalo, nenechat se tímto skandálním jednáním určovat ve své víře, ve svých osobních postojích a ve svém jednání. Ustát tlaky ze strany vlastního společenství lze díky naději na působení Ducha Pravdy, který napomáhá tomu, aby pravda vyšla najevo a prosadila se.
Církev žije v mezičase, v době mezi Ježíšovým odchodem k nebeskému Otci a jeho návratem v moci a slávě, aby svým soudem ukončil dějiny zla a hříchu. V tomto mezičase je Ježíšovým učedníkům dán na pomoc Duch Svatý, který skrze učedníky pokračuje v Ježíšově díle. Mocnými odpůrci tohoto díla se můžou stávat paradoxně i ti, kteří znají Boží zákon, hlásí se k Božímu lidu a domnívají se, že slouží Bohu, ale ve skutečnosti ho neznají. Proto Ježíšova slova o represích nejsou jen útěchu pro pronásledované, ale i varováním pro ty, kteří by chtěli uctívat Boha potíráním těch, kdo nesdílí jejich náboženské představy.
Duch Svatý vane, kam chce. Je neuchopitelný a jeho působení se vymyká lidské kontrole. Působení Ducha Svatého není zajištěno žádným církevním úřadem. Tento Duch vede ke svědectví, které může vyvolávat kontroverze. Dokonce to může u protivníků vyvolávat něco, co bych nazval falešnou svatou horlivostí, která se projevuje represemi a pronásledováním. Bohatě to dokládají dějiny církve, které jsou z velké části dějinami náboženského konfliktu uvnitř křesťanství.
Ve světle toho, co zde Ježíš předpovídá, by nás to nemuselo překvapovat. Hodit přes palubu vás totiž může jenom ten, kdo je s vámi na jedné lodi. Ježíšovo povzbuzení v této souvislosti vede k tomu - nevzdat svou víru pro ponížení, které člověk může zažívat i v rámci své církve. Ježíšova slova - „To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést“ - by pak znamenala nenechat se něčím takovým zaskočit a paralizovat.
Obzvláště v situaci hanobení pro věrnost Ježíšovi si křesťané mohou být jisti tím, že mají Přímluvce - Utěšitele. Tak to píše i apoštol Petr: „Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží.“ (1Pt 4,14). Duch Svatý se neprokazuje především nějakými mimořádnými charismatickými projevy, ale právě tím, že uschopňuje zachovat si víru navzdory represím, kterým jsou Ježíšovi učedníci vystaveni.
Vyvýšený Pane Ježíši, dávej církvi svého Ducha, ať se ti neprotivíme v tom, co děláme. Duchu Svatý, pomáhej nám setrvat ve víře navzdory tomu, s čím se někdy v církvi setkáváme. Amen.
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897
www.prosec.evangnet.cz